Jan Blažek, a correspondent of the Czech Ethnological Society, wrote in 1982 a text that described representatives of selected socio-professional groups in the Czech countryside before World War I. He paid attention to beggars, vagrants, wanderers, and barrel organ players. Even though those people usually were on the margin of society, the author identifies peculiar features of each of the mentioned groups and he differentiates between them (he creates a particular characteristics for each of them). He deals with their social and material situation, majority ́s relationship to them (including possible stereotypes and expressions of solidarity), their life conditions (diet, accommodation, clothing etc.) and other features (way of earning livelihood, typical behaviour, or verbal expressions).
The study concerns provisional dwellings of poor village inhabitants, particularly a dwelling of a smallholder from Kostelec na Hané, which was continually inhabited for more than one hundred years. It was partly built under the road in the western part of the residential area. The entrance part of the basement that has for unknown reasons not been used for many years was modified. From the basement there is a system of tunnels under the town. Their use as a permanent dwelling was unique in central Moravia. The appearance of this house - its construction, space division, hearth, etc., is reconstructed in the study.
.
The paper focuses on the intellectual aspects of Bohumil Hrabal’s work and also on the concept of worldview. The starting point is Josef Zumr’s article “The Intellectual Inspiration of Bohumil Hrabal” (1989); the approaches of Jan Patočka (1942) and Jan Mukařovský (1947) are also mentioned. In his article Zumr presents Hrabal’s worldview as a mosaic of constitutive and affirmative influences. He formulates a thesis on the post-war continuity of the avant-garde, of which Hrabal’s work is a part. In this paper, Zumr’s interpretation is subjected to partial revision: it is not only about ideological influences, but also about their individual creative transformation. Hrabal has lost the optimism of the avant-garde, his work testifies to the turn of an epoch and combines humour with melancholy and historical scepticism. and Příspěvek se zaměřuje na ideové aspekty díla Bohumila Hrabala a také na pojem světového názoru. Referenčním textem je studie Josefa Zumra „Ideová inspirace Bohumila Hrabala“ (1989). Zmíněny jsou rovněž přístupy Jana Patočky (1942) a Jana Mukařovského (1947). Zumr ve své studii představuje Hrabalův světový názor jako mozaiku konstitutivních a konfirmativních vlivů. Formuluje tezi o poválečné kontinuitě avantgardy, které je Hrabalovo dílo součástí. V tomto příspěvku je Zumrova interpretace podrobena dílčí revizi: nejde jen o ideové vlivy, nýbrž také o jejich individuální tvůrčí transformaci. Hrabal ztratil optimismus avantgard. Jeho dílo je svědectvím o přelomu epoch a spojuje humor s melancholií a dějinnou skepsí.
Brožura „Clubhouse model“ pro osoby po poškození mozku popisuje a vysvětluje základní hodnoty pracovního komunitního centra „Clubhouse“ v Dánsku a jejich aplikaci v praxi, fungování centra Hoved Huset (cílová skupina, způsoby zapojení a podporování členů k návratu do smysluplného zaměstnání, aktivity probíhající v centru), výsledky a zkušenosti z pohledu členů i zaměstnavatelů na dánském pracovním
This paper surveys a new approach to interpretation of Wittgenstein’s Tractatus Logico-Philosophicus - the resolute reading. The proponents of the resolute interpretation (especially Cora Diamond and James F. Conant) have argued that the central point of Tractatus is § 6.54. The reading of the section should be resolute, which means the sentences in Tractatus are simply nonsense (einfach Unsinn). Thus, the Tractatus’ aim is not a theory or doctrine of aspects of reality, language or their relation. On the other hand, the main point of the text should be elucidation of the reader’s points. The paper analyses two assumptions in the resolute reading and submits criticism of them. The basis of the criticism is to verify the validity of resolute reading’s assumptions by reference to Notebooks, Prototractatus, correspondence and some manuscripts and typescripts from the Tractatus period in Wittgenstein’s thinking., Příspěvek se zabývá novým přístupem k interpretaci Wittgensteinova Tractatus Logico-Philosophicus - rozhodného čtení. Zastáncové rozhodného výkladu (obzvláště Cora diamant a James F. Conant) argumentovali, že centrální bod Tractatus je § 6.54. Čtení sekce by mělo být rozhodné , což znamená, že věty v Tractatus jsou prostě nesmysly ( einfach Unsinn ). Tak, Tractatus ' cíl není teorie nebo doktrína aspektů reality, jazyka nebo jejich vztahu. Na druhé straně by hlavní bod textu měl být objasněnčtenářských bodů. Příspěvek analyzuje dva předpoklady v rozhodném čtení a kritizuje je. Základem kritiky je ověřit platnost předpokladů rozhodného čtení odkazem na Notebooky, Prototractatus , korespondenci a některé rukopisy a strojopisy z období Tractatus v Wittgensteinově myšlení., and Tomáš Došek