Kniha mapuje divadelní život v Mikulově od doby, kdy panství získal rod Dietrichsteinů, až do začátku druhé světové války. Ve svých hlavních částech se zabývá zámeckou divadelní kulturou, školským divadlem, kočovnými společnostmi, které do města přijížděly a v neposlední řadě také zrodem měšťanské kultury. ,The thesis presented here maps the theater scene in Mikulov from the time when the estate was acquired by the Dietrichstein family until the beginning of the Second World War. It addresses primarily theater culture, school theater, roving companies that periodically visited, and lastly, the birth of bourgeois culture.
Umění vrcholného dramatu Johna Fletchera a jeho spolupracovníků. Vrcholným hrám Johna Fletchera (1579–1625), Shakespearova spolupracovníka a pokračovatele, byla věnována jen malá pozornost. Monografie analyzuje specifika her, které napsal Fletcher v období 1613–1625, a nabízí výklad v duchu raně barokního stylu. Poukazuje i na anachronistické požadavky, kterými byly fletcherovské hry doposud posuzovány.
Práce se zabývá tradičním indickým herectvím. Zaměřuje se na specifickou formu komunikace herce s divákem – na komunikaci prostřednictvím muder, jež jsou zpravidla charakterizovány jako symbolické pozice rukou. Hlavním cílem práce bylo pojednat o tom, na jakých principech se vyjadřování prostřednictvím muder v performančních aktivitách Indie zakládá. V práci je prověřována teze, že v případě muder jde o komunikaci mezi jevištěm a hledištěm prostřednictvím svébytného jazykového systému, který je schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku i emoci. Výsledky výzkumu v této oblasti jsou založeny na staroindické i novodobé divadelní literatuře v sanskrktu, angličtině, případně francouzštině, především na poetikách a hereckých manuálech, a na současné praxi tradičního indického divadla či tanečních forem, kterou autorka zkoumala v rámci výzkumné cesty po Indii – ponejvíce praxi kéralských divadelních aktivit, zejména divadla kúdijáttam a kathakali. Symbolická pozice rukou, mudra, je komunikační nástroj svébytného jazykového systému, který je údajně schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku či emoci. Autorka představuje vyjadřovací principy tohoto tajemného jazyka. ,The book entitled "Hastabhinaya: Hand gestures in traditional theatre art of India" deals with traditional Indian acting style, particularly with hand gestures. Its focus lies in a specific form of actor-spectator communication – the communication carried out with by means of mudras, or symbolic hand positions. The aim of the book consists in defining of the principles of this mode of communication within performance activities of India. The book also verifies the proposition that mudras create autonomous language system by which every single thought or emotion can be expressed. The research is based on ancient and also contemporary theatre literature in Sanskrit, English or French, most of all on poetics and acting manuals, and on contemporary practice of traditional theatre or dance in India. The most important sources of the research were the kootiyattam and kathakali theatre.