Text se pokouší interpretovat z komparativního hlediska koncepce hlubinného filosofického poznání ve studii španělského filosofa Josého Ortegy y Gasseta Meditace o Quijotovi. Interpretace filosofického poznání hledáme prostřednictvím metafory lesa, která se objevuje jako metafora hlubinného poznání v textu J. Ortegy y Gasseta. Metafora lesa se objevuje i ve filosofické knize Ernsta Jüngra Chůze lesem. Snažíme se vysvětlit rozdíly a shody v jejím použití u obou filosofických studií. Příspěvek se dále věnuje také interpretaci koncepce románového žánru a vztahům mezi čtenářem, hrdinou a autorem v tomto žánru. K závěrům se dostávám porovnáním koncepcí José Ortegy y Gasseta a Michaila Michajloviče Bachtina a na základě interpretace zmíněných studií obou autorů. and The text is trying to interprete the conception of the deep philosophical knowledge of the Spanish philosopher Jose Ortega y Gasset in his study Meditations on Quixote in comparableness. The text explains the deep philosophical knowledge through the explanation of metaphor, such as metaphor of the forest, one of the most important metaphors of the knowledge. This metaphor could be found also in the study of Ernst Jünger The Forest passage and in this text are seen the similarities and differencies between the conceptions of the metaphor in both philosophical studies. The text ex¬plores the conception of the novel as a genre and the relationships between the author of the novel, its protagonists and the reader. The conclusive conceptions are done as a result of a comparison between the theories of the novel of J. Ortega y Gasset and Michail M. Bachtin among others.
he aim of this work was to shed light on the Partisan Stories by Yugoslav writer Branko Ćopić through the lens of political theory. he main goal was to systematically grasp the text's political dimension and reconstruct a certain logical framework within which the Partisan Stories take place. he Partisan Stories, which are written for youth, can be viewed as an adaptation of the Yugoslav partisan myth that was formulated to legitimize the post-war construction of communist Yugoslavia. Using the political concepts of German conservative thinker Carl Schmitt, the author analyzes the character of Ćopić’s partisan, and he points out the religious nature of his ight and the dehumanization of his enemy. he Partisan Stories, because of their mythical dimension, serve as an educational instrument for youth, teaching them to distinguish between good and evil, understand the world, and socialize themselves within the (then-new) Yugoslav society based on Communist ideals. and Cílem této práce bylo nahlédnout Partyzánské příběhy od jugoslávského spisovatele Branka Ćopiće skrze politickou teorii. Hlavním cílem bylo strukturovaně uchopit politický rozměr textu a rekonstruovat jistou logiku, ve které se Partyzánské příběhy pohybují. V práci se tvrdí, že Partyzánské příběhy, určené mladému čtenáři, lze chápat jako adaptaci jugoslávského partyzánského mýtu, který byl zformulován pro legitimizaci poválečného budování komunistické Jugoslávie. Pomocí politických konceptů německého konzervativního myslitele Carla Schmitta pak autor analyzuje povahu Ćopićova partyzána, poukazuje na náboženskou povahu jeho boje a odlidštění jeho nepřítele. Partyzánské příběhy svým mýtickým nábojem slouží jako nástroj výchovy mladého člověka, učí jej rozpoznávat dobro a zlo, rozumět světu a socializují jej do (nové) jugoslávské společnosti postavené na komunistických ideálech.
Článek je pojmovou a teoretickou syntézou založenou na zkoumání metaforičnosti, narativity a dialogičnosti, které bylo autorem realizováno v průběhu posledních 15 let. V těchto výzkumech se postupně objevila potřeba jednotícího teoretického rámce, který byl nalezen v konceptu aktivní imaginace. Je pojednáno o klíčových konceptech navrženého konceptuálního systému, k němuž vedle aktivní imaginace patří také transcendentní funkce a sémantická inovace. S využitím těchto pojmů je navrženo několik dimenzí pomyslného prostoru, v němž lze uvažovat o rozmanitosti různých forem aktivní imaginace, jimiž jsou: 1) rovina ztvárnění, 2) orientace přesahu, 3) prostředkující relace, 4) režim věrohodnosti, 5) modus identifikace. V kontextu přijatých východisek a navržených dimenzí je vymezena řada pojmů označujících různé formy aktivní imaginace, jimiž jsou: 1) metafora a symbol, 2) vyprávění a mýtus, 3) dialog a dramatická hra, 4) žánr a styl. and Shapes and forms of active imagination: proposal of conceptual framework
The article deals with conceptual and theoretical synthesis based on research on metaphor, narrative, and dialogue realized by author in last 15 years. In these researches, a need for unifying theoretical framework appeared. This framework was found in concept of active imagination. The article deals with key concepts of proposed conceptual system which include active imagination, transcendent function and semantic innovation. There were proposed five dimensions of conceptual space, in which it is possible to consider about varieties of different forms of active imagination: 1) level of enactment, 2) orientation of transcendence, 3) mediating relation, 4) regime of veracity, 5) mode of identification. In the context of accepted assumptions and proposed dimensions, a set of concepts denoting various forms of active imagination is defined: 1) metaphor and symbol, 2) narrative and myth, 3) dialog and dramatic play, 4) genre and style.
Tatarka je staviteľ a súčasne narušiteľ mýtov. Mýtizácia istých životných etáp, detstva, osobných "vrcholov" v dejinných spoločenských procesoch (udalosti roku 1968) a mimoriadnych skúseností (strata otca v prvej svetovej vojne a blízkosť vlastnej smrti v druhej) sa týkali v podstate výkladu vlastného postoja (vytváranie "automýtu") alebo "hodnotových otázok a protikladov na svojbytnej sémantickej a estetickej úrovni". Mýtus a realita autorského archai, stavanie a rúcanie mýtu vlastnej osoby, ako aj mýtu socialistického systému. and Tatarka is a builder and at the same time a destroyer of myths. The mythization of certain stages of life − childhood, personal "primes" in sociohistorical processes (events of 1968), and extraordinary experience (loss of father in WWI and proximity of his own death in WWII) − was essentially about explaining his own position (creation of an "automyth") or "questions and contradictions of value on a self-contained semantic and aesthetic level". The myth and reality of the authorial archai, the building and destroying of the myth of one's own personality as well as that of the socialist regime.