Oba autoři používají bohatého jazyka a zvláštních druhů stylizací (např. hospodská historka v Hrabalově románu Obsluhoval jsem anglického krále nebo slohová úloha v Sokolovově románu Škola pro hlupáky), nepřetržitě plynoucí výpovědi a poetického hromadění slov. Hlavní hrdina Školy pro hlupáky - talentovaný chlapec, nosící masku mentálně postiženého, aby si zachoval vlastní identitu a nezávislost, je blízký pitoreskním hrdinům Hrabalových románů. Spojuje je jejich výjimečnost, pouze jejich stylizace je rozdílná, protože v českém prostředí neexistovali tzv. "boží blázni" (jurodiví), jejichž tradici lze vyčíst Sokolovově románu. Sokolov a Hrabal si jsou blízcí i svou koncepcí filozofie života. and Both authors use a rich language, a special types of stylization (e. g., the pub story in Hrabal's novel I Served the King of England, or the school essay in Sokolov's novel A School for Fools), stream-of-consciousness and poetically organized lists as the dominant stylistic device. The main hero of the novel A School for Fools - a talented boy, who preteds to be mentally handicapped in order to preserve his own identity and independence - is very close to the picturesque characters of Hrabal's works. All of them are outstanding personalities, only their stylization is different, as the tradition of "holly madmen" (yurodiviye) did not exist in the Czech society. Both of the authors - Sokolov and Hrabal - are also close to each other in their philosophy of life.
Předmětem stati je výtvarná a slovesná tvorba Pavla Brázdy, svébytně rozvíjejícího poselství rodiny bratří Čapků, z níž pochází. V jeho sociálně laděných ("hoministických") obrazech z padesátých let lze nalézt paralely s dílem Dostojevského i Charmse. Jeho katastrofická plátna korespondují se známými romány Jevgenije Zamjatina či George Orwella. Podnětem analýzy Brázdova celoživotního nekonformního díla je jeho pozoruhodná monografie (Brázda. Pavel Brázda - Přemysl Arátor a kol. Praha, Argo 2006, 212+282 s.), o vlastní tvorbě, v níž se pod maskou ironického komentátora skrývá básník a filozof, glosující výtvarnou zkratkou peripetie světa, v němž žije. and The subject of the paper is the visual and verbal art made by Pavel Brázda - an original successor of the wellknown Čapek family whose member he is. The poetics of his socially tuned ("hoministic") pictures going back to the 1950s shows parrallels with Dostoevsky's and Kharm's poetics. His figurative catastrophic pictures are very close to the very famous novels by E. Zamyatin or George Orwell. The stimulus for the analysis of Brázda's lifelong nonconformist work is the unusual monograph (Brázda. Pavel Brázda - Přemysl Arátor et al., Prague, Argo 2006, 212+282 pp.) written by himself where traces a poet and philosopher hidden under the mask of an ironic commentator glossing peripeties of the world he has been living in can be found.