V roce 1964 obdržel polský básník Zbigniew Herbert vízum pro cestu do Řecka. O své cestě pojednává v pěti esejích věnovaných antickému Řecku, které vycházely v letech 1965–1973, dříve, než byly vydány posmrtně v souboru názvem Labyrint u moře (2000). Proč se Herbert zajímá v páté eseji, jež vznikla v roce 1969, o revoltu na ostrově Samos proti athénské hegemonii? Díky tomuto tématu může promlouvat o současnosti (pražské jaro a jeho potlačení) a cenzuře: návrat prostřednictvím minulosti, explicitní a implicitní analogie. Disidentský básník také navrhuje politickou analýzu sovětské totality a pohrává si s dvojsmysly. Ale toto gesto angažovanosti ve prospěch odporu Čechoslováků musí být chápáno v perspektivě širšího rámce historického výzkumu dané doby a reflexe dějin vítězi. and In 1964 Polish poet Zbigniew Herbert obtained his visa for Greece. This trip was the basis for five essays devoted to ancient Greece that were published between 1965 and 1973, before being gathered in a posthumous collection, The Labyrinth by the Sea (2000). In the fifth essay, written in 1969, Herbert interested in the episode about the Revolt of Samos against Athenian hegemony. Why this particular interest? This subject allows him to speak about the present (the Prague Spring) and its repression by-passing censorship: the detour in the past as well as the process of explicit and especially implicit analogy. The dissident poet also proposes a political analysis of Soviet totalitarianism, playing on a series of double meanings. But this commitment supporting the revolt of the Czechoslovaks must be put into perspective in the broader context of the historical research of his time and his reflection on how the victors write history.
Tento text představuje empirickou studii, jež se na základě dat z kvalitativního výzkumného šetření mezi rodiči a učitelkami prvního stupně základní školy snaží popsat podoby interakce a komunikace mezi rodinou a školou. Specificky se přitom zaměřuje na skupinu rodičů se socioekonomickým statusem odpovídajícím střední třídě, kteří jsou učitelkami vnímáni jako dobří a spolupracující rodiče. Vykresluje strategii tichého partnerství, jež spočívá v podřízení se očekáváním učitelek za účelem dosažení vlastních cílů. and Based on a qualitative research with parents and primary school (6–10) female teachers, this text is an empirical study endeavouring to disclose the forms of interaction and communication between the family and the school. The group of parents representing the economic status of the middle-class, who are perceived by female teachers as good and cooperative parents, is specifically focused on. Described is their strategy of silent partnership which typically makes parents conform to teachers' expectations in order to achieve their own objectives.