Autor přítomné studie se zamýšlí nad současným stavem literární komparatistiky a jejími perspektivami. Opakuje její základní cíle, na něž se v proudu nových metod a přístupů poněkud zapomnělo: na základě konfrontace a srovnávání hlouběji poznat literární artefakt a literární proces. Zde se nabízejí dvě cesty: rozšiřování půdorysu komparatistiky využitím nových přístupů, nebo její transcendence k jiným disciplínám, jako jsou areálová studia, kulturologie, gender studies, literární feminismus, imagologie nebo kulturní antropologie. Tertium datur: vyjít z klasického konceptu literární komparatistiky jako srovnávání textů a internacionalizovat literární proces zdůrazněním nadnárodních souvislostí národních literatur, což je zvláště užitečné v literární historii. Budoucnost literární komparatistiky by mohla spočívat v zachování její metodologické heterogenity, plurality přístupů a dostatečně širokého rámce, který by neomezoval, ale současně zachoval své hranice. and The author of the present study reflects upon the contemporary state of comparative literary studies and its perspectives. She repeats its elementary aims which were – in the stream on new methods and approaches – rather forgotten: on the basis of confrontation and comparison to deeper study a literary artefact and literary process. There are basically two ways: the widening of the platform of comparative literary studies by the application of new approaches and its transcendence towards other disciplines, such as area and cultural studies, literary feminism, imagology or cultural anthropology. Tertium datur: on the basis of classical concept of literary comparative studies as a textual comparison to internationalize the literary process through the accentuation of supranational contexts of national literatures which is extremely useful in literary history. The future of comparative literary studies might consist in the preservation of its methodological heterogeneity, plurality of approaches and a sufficiently wide framework which does not limit, but at the same time keeps its boundaries.
This paper explores the concept of intercultural comparative studies, assessing its importance for constituting the history of national literature. It lends Czech comparative thought new methodological impetus from two translations of foreign "introductions" to comparative scholarship: Claudio Guillén's Mezi jednotou a růzností. Úvod do srovnávací literární vědy (2008) [Entre lo uno y lo diverso: introducción a la literatura comparada (ayer y hoy) (1985)]; and Angelika Corbineau-Hoffmann's Úvod do komparatistiky (2008) [Einführung in die Komparatistik (2004)]. Guillén's comprehensive work surveys the condition of comparative literary studies in the 21st century, namely its shift from formalist-structuralist theories towards anthropology, sociology, the area theory and post-colonial studies. Corbineau-Hoffmann then does not go beyond the basic information about the field she considers not as a strictly delimited discipline but rather as literature (text) overlapping other kinds of art and cultural contexts. Especially valuable are her reflections on imagology as a comparative field of research investigating the mutual "neighbourhood" relations of myths and stereotypes through the study of literary texts. Both translations definitely enhance Czech theory of literature, although their editorial design fails to respect the vernacular tradition of Czech comparative studies of literature. and Studie se zabývá koncepcí interkulturní komparatistiky a vymezuje její význam pro koncipování národních literárních dějin. Do českého myšlení o srovnávací literatuře jako metodologické impulsy včleňuje dva překlady jinonárodních "úvodů" do komparatistiky: Claudia Guilléna: Mezi jednotou a růzností. Úvod do srovnávací literární vědy (2008) a Angeliky Corbineau-Hoffmann: Úvod do komparatistiky (2008). Guillénova rozsáhlá práce mapuje stav srovnávací literární vědy v 21. století, zejména její příklon od formalisticko-strukturálních teorií k antropologii, sociologii, teorii areálu a postkoloniálním studiím. Corbineau-Hoffmann přináší pouze základní informaci o oboru, který chápe nikoli jako přísně vymezenou disciplínu, spíše jako přesah literatury (textu) k jiným druhům umění a kulturním kontextům. Cenné jsou zejména reflexe věnované imagologii jako komparativnímu oboru, který studuje mýty a stereotypy ve vzájemných "sousedských" vztazích prostřednictvím slovesných textů. Překlady obohacují českou literární teorii, problematická se však jeví jejich editorská a redakční úprava, která nepřihlíží k domácí tradici české literární komparatistiky.