Open heart surgery with a cardiopulmonary bypass (CPB) is associated with a systemic inflammatory response which significantly contributes to adverse postoperative complications. The purpose of this study was to characterize the activation of blood phagocytes during open heart surgery with CPB. Blood samples were collected during and up to 24 h after surgery. The production of reactive oxygen species (ROS) in whole blood, the expression of surface molecules by blood phagocytes and complement activity in the plasma were determined. A cDNA microarray analysis of leukocyte RNA profile of genes was performed related to the inflammatory response. Activation of the complement was already observed at the beginning of CPB. This was followed by an increase in the neutrophil number and in both spontaneous and opsonized zymosan-activated ROS production after the onset of reperfusion. The activation of blood phagocytes was affirmed by changes in surface receptors involved in the adhesion and migration of leukocytes (CD11b, CD62L and CD31). Gene arrays also confirmed the activation of leukocytes 4 h after reperfusion. In conclusion, open heart surgery with a cardiopulmonary bypass was found to be associated with a rapid and pronounced activation of blood phagocytes and complement activation which was partly independent at the onset of CPB.
Phagocyte released reactive oxygen species are often discussed in connection with ischemic and reperfusion injuries to the myocardium. The kinetics of the accumulation and oxidative burst of human blood phagocytes was studied by chemiluminescence during open heart surgery in the myocardium of human patients. Direct evidence is presented for an accumulation of neutrophils along with their markedly increased metabolic activity (oxygen radical formation), especially following the reperfusion of the ischemic myocardium. Leukocyte numbers and activity remained significantly elevated even in the venous blood obtained 24 h after the operation.
Cíl: Cílem práce je prezentace metody a výsledků katetrové ablace pro chronickou fibrilaci síní. Metodika: katetrovou ablaci pro chronickou fibrilaci síní podstoupilo ve 112 výkonech 82 pacientů (18 žen) průměrného věku 54 ? 10 let. Chronická fáze fibrilace síní trvala průměrně 28 ? 28 měsíců. 74 pacienti (90 %) užívali před ablací amiodaron neúčinně, u 8 pacientů (10 %) byla léčba amiodaronem kontraindikována. Ablační strategie sestávala ze širokých obkružujících lézí kolem plicních žil a z komplexních lineárních lézí v levé síni. Cílovými momenty výkonu byly eliminace elektrické aktivity v antrech plicních žil a obnovení sinusového rytmu samotnou ablací nebo alespoň organizace fibrilace síní do levosíňové tachykardie. Výsledky: Alespoň v jednom z výkonů se podařilo nastolit sinusový rytmus ablací u 43 (52 %) pacientů. Po dobu sledování 17,3 ? 11,6 měsíce od poslední ablace má stabilní sinusový rytmus 63 (77 %) pacientů, z nichž byla arytmie ukončena u 38 (60 %) pacientů a organizace do levosíňové tachykardie bez obnovení sinusového rytmu bylo dosaženo u dalších 14 (22 %) pacientů. Ze 63 pacientů se sinusovým rytmem pokračuje léčba antiarytmiky I. nebo III. třídy u 21 (33 %) pacientů, amiodaron užívá 13 (21 %) pacientů. Závěr: katetrová ablace chronické fibrilace síní je potenciálně vysoce účinná léčba k trvalému obnovení sinusového rytmu., Martin Fiala, J. Chovančík, R. Neuwirth, and Lit. 30