Monografie se snaží přehlednou a stručnou formou postihnout hlavní teoretické problémy prefixace v současné španělštině. Kromě analýzy některých fenoménů odporujících základní španělské definici předpony jako morfému, který není nositelem slovního přízvuku a jehož užití na rozdíl od sufixace nevede ke změně lexikální kategorie, je pozornost věnována především dodnes neuzavřenému sporu o postavení prefixace mezi ostatními slovotvornými postupy (tj. její příslušnosti k derivaci či kompozici), stejně jako diskutabilnímu zařazení řecko-latinských kořenů (tzv. prefixoidů) do kategorie předpon či slovotvorných základů.
Práce z historické perspektivy a na základě komparativního rozboru dobových pramenů politické a literární povahy souhrnně charakterizuje a vyhodnocuje postavení a úlohu Bosny v chorvatských národně-integračních ideologiích, které udávaly ráz utváření moderního chorvatského národa v 19. století (ilyrismus, jihoslovanství, pravašství). Ačkoliv byla Bosna objektem zájmu prakticky všech generací chorvatských politiků, dosud nevznikla obdobná práce, která by pojmenovala proměny a konstanty pojetí historické, politické a národní příslušnosti Bosny a nastiňovala vývoj utváření obrazu této země a jejích obyvatel v chorvatském prostředí. V češtině pak nebyla dosud v takto hutné formě a rozsahu zpracována obecná charakteristika zkoumaných národně-politických koncepcí. ,The work comprehensively characterizes and assesses the status and role of Bosnia in Croatian national integration ideologies, which greatly contributed to the formation of modern Croatian nation in the 19th century (Illyrism, Yugoslavism, "Pravaštvo"). The text is written from a historical perspective and based on the comparative analysis of period political and literary sources. Although Bosnia has been a subject of interest for practically all generations of Croatian politicians, there has not been a similar work written yet describing the transformations and constant ideas about the historical, political and national status of Bosnia and outlining the creation of the image of Bosnia and its inhabitants in Croatian milieu.
Monografie se zaměřuje na slovotvorné postupy, jež jsou ve španělské lingvistice již tradičně řazeny do oblasti tzv. lexikální morfologie (tj. sufixace, prefixace, interfixace, parasyntéza a kompozice) a jejichž přesné vymezení nastoluje celou řadu zajímavých teoretických otázek. Cílem práce je objasnit příčiny definičních či klasifikačních nesrovnalostí v reprezentativních gramatikách a pojednáních o slovotvorbě a na základě detailní analýzy charakteristik uvedených neologických postupů zmapovat přechodové oblasti, které lze nalézt např. mezi derivací a flexí, derivací a kompozicí nebo kompozicí a oblastí frazeologie, což je téma, které dosud nebylo ani ve španělské odborné literatuře takto komplexně zpracováno. ,This monograph focuses on word formation processes that have been assigned to the field of lexical morphology in traditional Spanish linguistics (i.e. suffixation, prefixation, interfixation, parasynthesis, and composition). Their precise delimitation establishes a whole series of interesting theoretical questions. This work aims to clarify the reasons for the definitional and classification irregularities in representative grammars and treatises on word formation, and on the bases of detailed analyses of the above-mentioned neological processes to map out the transitional areas between derivation and inflection, derivation and composition, and composition and phraseology. This is an issue that has not yet been tackled comprehensively and extensively in the Spanish-specialized literature.