Text se zabývá Latourovým pojetím překladu. Poukazuje na některé epistemologické problémy, které vyplývají ze zohledňování překladu jako předmětu zájmu. Tyto problémy lze redukovat na otázku, zda se na výsledné podobě překladu podílí jen poznávající subjekt, nebo také studovaná skutečnost. Podle způsobu řešení této otázky lze rozlišit mezi lingvistickým a nelingvistickým přístupem. Latourovu snahu o systematičtější vymezení překladu lze chápat jako odklon od lingvistické tradice ve prospěch nelingvistických forem podílejících se na vymezení programu epistemologického obratu. V textu jsou v tomto směru diskutovány především problémy redukcionismu, asymetrie, zobecněné symetrie, aktérství a role badatele ve výzkumném procesu. V Latourově perspektivě tento proces není záležitostí fakticity, nýbrž ontologické politiky, v níž dochází k vyjednávání o tom, co činí svět reálným., The article deals with translational concept of Bruno Latour, focusing on some epistemological issues that arise from the consideration of translation as object of interest. These issues can be reduced to the question whether the final form of translation involves only the knowing subject, or the studied reality as well. Based on the solution to this question, we can distinguish between linguistic and nonlinguistic approaches. Latour's attempt at systematic conceptualization of translation can be seen as a deflection from the linguistic tradition in favor of non-linguistic forms involved in the program of the ontological turn. In this sense, the text describes primarily the issues of reductionism, asymmetry, generalized symmetry, agency and the role of researcher in the research process. In Latour's view, this process is not the matter of facts, but matter of concerns, in which ontological politics consists of the process of negotiation over what makes up the real world., and Tomáš Kobes.
Assuming that music can be expressive, I try to answer the question whether musical expressiveness has epistemic value. The article has six parts. In the first part, I provide examples of what music can express. I suggest that it can express inner states with phenomenal character. In the second part, I build up an argument in favor of the claim that, granted its expressiveness, music can convey conceptual content which is not verbal, and which cannot be expressed verbally. This conclusion is limited to concepts like lyrical, nostalgic, melancholy, joyful, distressful etc. In the third part, I explain what musical expressive content is, in contrast and by analogy to, propositional content. In the fourth part, I apply Mitchell Green’s multi- space model of artistic expression to music. I argue that Green’s theory of expression provides a powerful explanation of how a musical sequence can express states with phenomenal character. In the fifth part, I use that model to define adequacy conditions for musical expressive ascriptions. In the last part, I attempt to explain musical knowledge by combining Green’s multi-space model with Sosa-style virtue epistemology.