Photosynthetic traits of two-year-old Japanese larch seedlings (Larix kaempferi Carr.) grown at elevated CO2 concentrations were studied in relation to structural changes in the needles. Seedlings were grown at two CO2 concentrations, 360 (AC) and 720 (EC) μmol mol-1 at high and low nutrient supply rates, high N (HN) and low N (LN). The photosynthetic capacity fell significantly in EC+LN, but increased significantly in EC+HN. Since the mesophyll surface area exposed to intercellular space per unit leaf area (Ames/A) is correlated with the photosynthetic rate, we measured Ames/A for larch needles growing in EC. Changes of Ames/A in both EC+HN and EC+LN were very similar to the changes in photosynthetic capacity. This suggests that the changes of Ames/A in EC probably caused the changes in the photosynthetic capacity. The changes of Ames/A in EC were attributed to changes in the mesophyll cell size and mesophyll cell number. The photosynthetic capacity in EC can be explained by taking morphological and structural adaptations into account as well as biochemical factors. and N. Eguchi ... [et al.].
The essay summarizes crucial propositions of John Searle’s approach to fiction and extends the analysis to other genres, specifically to drama, photograph and film. For Searle, novelists pretend to make assertions, because they need to make use the effect inherent in this sort of speech acts - to represent a state of affairs. We believe that all fictions arise as imitations of authentic representation: a fictional photograph imitates a documentary photograph that is the image captured with the help of photographic film or digital media. A fictional film imitates real people and real events recorded on a camera. Fictional film characters only exist, because the film-makers pretend that they have documented them. Fictions are a part of the social universe: we treat fiction according to the rules and habits we have acquired as members of the society. Fictions are also capable of imitating the effect of authentic representations: novels and films achieve to provoke real emotions., Esej shrnuje klíčové výroky přístupu Johna Searla k beletrii a rozšiřuje analýzu na další žánry, konkrétně na drama, fotografii a film. Pro Searle, romanopisci předstírají, že dělají tvrzení, protože oni potřebují používat účinek inherentní tomuto druhu řečových aktů - reprezentovat stav věcí. Věříme, že všechny fikce vznikají jako napodobeniny autentické reprezentace: fiktivní fotografie napodobuje dokumentární fotografii, která je obrazem zachyceným pomocí fotografického filmu nebo digitálních médií. Fikční film napodobuje skutečné lidi a skutečné události zaznamenané na kameře. Fiktivní filmové postavy existují jen proto, že filmoví tvůrci předstírají, že je zdokumentovali. Fikce jsou součástí sociálního vesmíru: s fikcí zacházíme podle pravidel a zvyklostí, které jsme získali jako členové společnosti., and Jiří Koten
Zemětřesení - jeden z nejmocnějších projevů planety Země, který pozorujeme na jejím povrchu, je většinou způsobeno křehkým porušením (praskáním, trháním) horninového masivu podél existujících zlomů v důsledku tektonického napětí v zemské kůře a ve svrchním plášti. Náhlé prasknutí horniny budí rychlé pohyby v ohnisku zemětřesení, které se dále šíří formou seismických vln do celého zemského tělesa. Vysoké tlaky panující v nitru nepřejí vzniku dutin, nýbrž upřednostňují střižný (smykový) skluz podél zlomové plochy. Vystupuje-li zlom na povrch, můžeme střižné posuvy horninových bloků přímo pozorovat (obr. 1). Z fyzikálního hlediska je zemětřesení komplikovaný nelineární proces křehkého porušení materiálu a v určité omezené oblasti (na zlomech v délce od několika metrů až do stovek kilometrů), odehrávající se v poměrně krátkém časovém úseku (od milisekund do desítek sekund). Velikost skluzu mezi sousedními bloky činí od několika milimetrů až po několik metrů. Čím je skluz rychlejší, tím intenzivněji vyzařuje seismické vlny. U některých zemětřesení se však uplatní i nesmyková složka deformace, a právě těm se v článku věnujeme., Jan Šílený, Václav Vavryčuk, Jiří Zahradník., and Obsahuje seznam literatury
The present study describes the ultrastructure of the mature spermatozoon of Lecithocladium excisum (Rudolphi, 1819) (Digenea: Hemiuroidea: Hemiuridae) from the stomach of the marine teleost Scomber japonicus Houttuyn (Scombridae) captured in the Atlantic Ocean, off Dakar (Senegal). The ultrastructural organization of the spermatozoon of L. excisum follows the general model described in most digeneans. It presents two axonemes of the 9+'1' pattern of the Trepaxonemata, nucleus, mitochondrion and parallel cortical microtubules, among other characters. However, some particularities of the spermatozoon of L. excisum are (i) the presence of a membranous ornamentation not associated with cortical microtubules in its anterior extremity, (ii) the presence of a very reduced number of cortical microtubules located only in the ventral side of the spermatozoon and (iii) the absence of several structures described in most digeneans such as spine-like bodies and cytoplasmic expansions.