|

ps2017-040-06-004-162.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2020-01-29 ps2017-040-06-004-162 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

162. Návrh poslanců Jany Černochové, Andreje Babiše, Jana Hamáčka, Petra Fialy a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů /sněmovní tisk 557/ - prvé čtení

Date2020-01-29
Meetingps2017/040
Agenda Itemps2017/040/162
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/040schuz/s040196.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 1 > 2
Předseda PSP Radek Vondráček162. Návrh poslanců Jany Černochové, Andreje Babiše, Jana Hamáčka, Petra Fialy a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů /sněmovní tisk 557/ - prvé čtení Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 557/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele paní poslankyně Jana Černochová. Poslankyně Jana ČernochováDěkuji, pane předsedo, krásné dopoledne dámy a pánové. Předstupuji před vás podruhé s návrhem novely Ústavy České republiky týkající se článku 43. Poprvé to bylo v roce 2016 a debaty odborné i politické potvrdily, že změna bezpečnostního prostředí skutečně vyžaduje novelu předmětného článku naší Ústavy, především oblasti vysílání sil. Jsem ráda, že můj návrh podpořily desítky z vás napříč politickým spektrem a následně vláda dala návrhu doporučující stanovisko. To jasně dokazuje, že se nejedná o nějaký rozmar či nepromyšlený krok, ale o něco, co bude v důsledku ve prospěch bezpečnosti této země a jejích občanů. Chci vás ubezpečit, že návrh je plně konformní s naším ústavním pořádkem i mezinárodním právem. Nejprve pár slov k historii předmětného článku. Původní článek 43 v odstavci 2 hovořil o tom, že - teď cituji: "Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor." V roce 2000 došlo k novele, která reagovala mimo jiné na vstup České republiky do NATO a která předmětný článek výrazně rozšířila ze dvou odstavců na šest. Vymezila postup při vysílání ozbrojených sil České republiky a rozšířila postup pro přijímání cizích sil a jejich průjezdů a přeletů. Zároveň v odstavci 4 stanovila striktní podmínky, za kterých může vláda vyslat ozbrojené síly na 60 dnů bez souhlasu Parlamentu. Předchozí novely, stejně jako ta nyní navrhovaná, jsou důsledkem změn bezpečnostního prostředí a nutnosti na ně reagovat. Je na nich dobře vidět vývoj uvažování o obraně a bezpečnosti od počátku devadesátých let minulého století, kdy zhroucené státy, terorismus, regionální šíření nestability, migrace, ale i potřeba odstrašení, nebyly vnímány jako zásadnější hrozby či jevy. Co tedy navrhujeme? Po diskusích a provedených analýzách možností ve spolupráci s právníky, bezpečnostními experty i vojáky byla zvolena varianta zjednodušení stávající úpravy článku 43. Především ze čtvrtého odstavce budou vypuštěny podmínky, které omezovaly vládu při vysílání ozbrojených sil na 60 dnů. Nově by tedy vláda mohla vyslat síly do zahraničí dle svého uvážení, nicméně zůstává nadále povinnost informovat Parlament, který může toto rozhodnutí zvrátit. A jaké jsou výhody pro tuto změnu? Podle současné úpravy není možné vyslat vojenské jednotky na záchranu rukojmí zadržovaných v zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu České republiky. Vzhledem k tomu, že taková akce musí probíhat v utajení a hrozí nebezpečí z prodlení, je její provedení jen těžko představitelné. Představitelé České republiky se opakovaně zavázali k naší účasti v silách velmi rychlé reakce. Tyto jednotky musí být schopné vyrazit dle potřeby v řádu desítek hodin, což potřebný schvalovací proces prakticky také neumožňuje. A vlastně když jsme schvalovali ten poslední mandát, tak jsme tam nechávali jakýsi bianko šek. V případě schválení změny bude vláda moci vyslat bez odkladu vojenské jednotky do operací Evropské unie či Organizace spojených národů, a přispět tak k urychlenému řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru, např. zabránění zhroucení nějakého státu v Evropě blízkých regionech, což by mohlo vyvolat nestabilitu v daném regionu, způsobit migrační vlnu do Evropy atd. Další změnou, kterou návrh obsahuje, je, že vláda bude moci rozhodovat o přeletech a průjezdech ozbrojených sil cizích států hromadně a o způsobu povolování těchto pohybů. Dosud praxe fungovala obdobně, ale text Ústavy jí bohužel neodpovídá. Vláda podle něj má povinnost o těchto svých rozhodnutích informovat Parlament, který je může zrušit, ale vzhledem k tomu, že přeletů a průjezdů jsou stovky či tisíce, nemůže tak prakticky činit u každého jednoho zvlášť, jak z textu Ústavy vyplývá, a informuje o nich komory Parlamentu en bloc. Jde tedy o sladění Ústavy s praxí, protože skutečně množné číslo tam není, je tam číslo jednotné. Důležitou skutečností je, že kontrolní role Parlamentu, tedy obou našich komor, zůstává zachována, protože jej vláda vždy musí bez zbytečného odkladu informovat a jakákoliv z komor může nadpoloviční většinou všech členů rozhodnutí vlády zrušit. V rámci debaty politické, odborné i laické se objevuje k zamýšlené novele několik výhrad, a tak bych k nim také ráda něco uvedla. Možná tím třeba odradím některého z kolegů od vystoupení. Neodradím, ale každopádně budu informovat ty z vás, kteří jste se tomu třeba nevěnovali tak jako já nebo někteří kolegové z výboru pro obranu.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities