The International Oral History Association in collaboration with the University of Guadalajara and the Mexican Oral History Association sponsored a conference 23 to 27 September 2008 on the topic Oral History - a dialogue with our times. The academic program has accepted more than 650 submissions from oral history specialists from five continents. Among the topics are those that reflect upon the memories of violence and war, memory and politics, gender and so on. and Pavel Mücke.
The study attempts to identify two finds of East Islamic pottery from the Middle Ages in the Czech Lands. It is highly likely that both pieces are standard early stonepaste wares of Syrian provenance whose occurrence in the Czech Lands can be linked to a period with increased contact between Central Europe and Palestine in the 12th – 1st half of 13th century. Unlike Syrian glass and its imitations, Levant pottery did not become goods with powerful, socially distinct or self-identifying symbolism; to the contrary, the role of isolated pottery imports remained limited to the sphere of “social memory”. and Studie se pokouší o identifikaci dvou dosavadních nálezů předovýchodní keramiky ve středověkých českých zemích. V obou případech se s velkou pravděpodobností jedná o standardní fajánse syrské, resp. předovýchodní provenience, jejichž výskyt v Čechách lze zřejmě spojit s obdobím zvýšeného kontaktu mezi střední Evropou a Palestinou ve 12. až 1. pol. 13. století. Na rozdíl od syrského skla a jeho napodobenin se levantská keramika nestala zbožím se silnou sociálně distinktivní či sebeidentifikační symbolikou; role izolovaných keramických importů zřejmě zůstala omezena na sféru tzv. sociální paměti.
Politik Petr Pithart (1941), bývalý disident, premiér české vlády a později dlouhá léta předseda či místopředseda Senátu Parlamentu ČR, je také autorem řady knih o politice a moderních českých dějinách. V poslední z nich reflektuje svou roli v politice v období od února 1990, kdy se stal předsedou české vlády, do volební porážky jeho Občanského hnutí v červnu 1992. Recenzentka připomíná zvláště pasáže věnované rozdělení kompetencí mezi republikové vlády a federální vládu, scénářům ekonomické reformy, privatizaci průmyslových podniků nebo fungování tehdejší politiky. Autor se pohybuje mezi sebekritikou a sebeobhajobou a je podle ní silný tehdy, když příliš nemoralizuje a věcně popisuje., From the 1960s to the 1990s, Petr Pithart (b. 1941) was a leading dissident. After the Changes beginning in late 1989 he became Premier of the Czech Government and, later, was for years the Speaker or Deputy Speaker of the Czech Senate. He is also the author of a number of books about politics and modern Czech history. In his most recent publication, whose title translates as "After Eighty-nine: Recollections and meditations" (the third volume of Pithart´s collected works), he considers his role in the period from February 1990, when he was elected Czech Premier, to the defeat his party, the Citizen´s Movement (Občanské hnutí), in the general elections of June 1992. The reviewer notes in particular the passages devoted to the division of powers between the Czech and Slovak governments on the one hand and the Federal Government on the other, the scenarios for economic reform, the privatization of industries, and politics in practice. According to the reviewer, Pithart moves in this publicaton between self-criticism and self-defence and is at his strongest when he avoids moralizing and sticks instead to factual description., [autor recenze] Adéla Gjuričová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Světlana (Svjatlana) Alexijevičová (narozena 1948), spisovatelka s bělorusko-ukrajinskými kořeny, která píše rusky a pokládá své dílo za součást především ruské literatury, obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2015. Kniha Doba z druhé ruky je poslední částí volné pentalogie o pozdní sovětské a postsovětské (hlavně ruské a ukrajinské) společnosti „Hlasy Utopie“ (Golosy Utopii) a poprvé vyšla v českém překladu v roce 2015 (původní ruské vydání: Vremja sekond chend. Moskva, Vremja 2013). Recenzentka přibližuje způsob tvorby autorky na pomezí dokumentu a beletrie a její přijetí v Rusku a na Západě. Doba z druhé ruky je založena na řadě rozhovorů, které Alexijevičová vedla s lidmi různého sociálního postavení (většinou „obyčejných lidí“) v Rusku v letech 1991 až 2012 a jež poté zpracovala do působivého celku. Recenzentka dává nahlédnout do výpovědí dotazovaných, v nichž se prostřednictvím svých životních příběhů i osudů blízkých osob vracejí hluboko do sovětské minulosti, a konstatuje, že kniha je pronikavou sondou do podob postsovětské mentality., Svetlana Alexievich (/born in 1948), a writer with Byelorussian-Ukrainian roots who writes in Russian and sees her work mainly as a part of Russian literature, was awarded the Nobel Prize for literature in 2015. The book Secondhand time. The last of the Soviets is the last part of the loose pentalogy "Voices of Utopia" (Golosy Utopii) on the late Soviet and post-Soviet (mainly Russian and Ukrainian) society, which was whose Czech translation was first published in 2015 (original Russian edition: Vremya sekond chend. Moscow, Vremya, 2013). The reviewer describes her writing style bordering on both fiction and non-fiction and, Alexievich´s acceptance in Russia and in the West. The Secondhand Time is based on a number of interviews that Alexievich had with people with a diverse social status (mostly "ordinary people") in Russia between 1991 and 2012, which the authoress amalgamated into an impressive work. The reviewer provides an insight into life stories of the interviewees and their close relatives and friends, in which they return deep into the Soviet past, concluding that the book is a penetrating probe into forms of post-Soviet mentality., [autor recenze] Dagmar Petišková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent rekapituluje historické publikace věnované od roku 1990 Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v době komunistického režimu (1948-1989) a hodnotí Petráňovu rozsahem impozantní knihu jako završení dosavadního výzkumu. Podle něj si autor klade podstatné obecné otázky po důvodech snadného přijetí a dlouhodobého trvání komunistického režimu, rezignace společnosti a izolovanosti disentu za takzvané normalizace, domnívá se ale, že přesvědčivějším odpovědím na ně brání částečné zatížení výkladu „totalitárněhistorickým narativem“, stavícím do protikladu vládnoucí režim a společnost. Oceňuje, že profesor Josef Petráň (1930-2017) jako historik raného novověku, který již od šedesátých let přednášel na pražské filozofické fakultě, propojuje líčení její historie s vlastním příběhem v žánru ego-histoire, nevyhýbá se přitom problematickým momentům a neusiluje o sebeobhajobu. Hlavní teze, v níž Petráň částečně rehabilituje kvalitu odborné produkce Filozofické fakulty UK v komunistickém období, je podle něj podložená a největší přínos knihy vidí v mimořádně bohaté faktografii., The reviewer recaps historical publications since 1990 deducated to the Faculty of Arts of the Charles University in Prague at the time of the Communist regime (1948-1989), assessing Petráň´s impressive book Philosophers making a revolution: Faculty of Arts of the Charles University in Prague during the Communist experiment (1948-1968-1989) as the climax of the author´s research efforts so far. In his opinion, the author is asking himself essential general questions concerning the reasons of easy acceptance and long-term existence of the Commmunist regime, resignation of the society, and isolated nature of the dissent during the so-called normalization; however, he argues the author´s answers could have been more convincing if the book had not been partly burdened by the "totalitarian historical narrative" presenting the ruling regime and the society as opposite entities. He appreciates that Professor Petráň (1930-2017) as an early modern era historian lecturing at the Faculty of Arts in Prague since the 1960s, connects the portrayal of its history with his own ego-histoire story while not avoiding questionable moments and not attempting to defend himself. The main principle of the book, namely Petráň´s partial rehabilitation of the quality of professional production of the Faculty of Arts at the time of the Communist regime, is, in the reviewer´s opinion, substantiated, and the reviewer sees the book greatest contribution in its exceptionally rich factography., [autor recenze] Petr Andreas., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Dánský historik Sune Bechmann Pedersen se v této komparativní studii, sepsané původně jako disertace na Lundské univerzitě, zaměřil na vytváření smyslu komunistické minulosti v českých a německých filmech po roce 1989. Za cíl si stanovil popsat vztah mezi komunistickou minulostí, postkomunistickou kinematografií a "historickou kulturou" v Německu a České republice. Recenzent nepovažuje za nejzajímavější na jeho studii analýzu samotných filmů, ale spíše jejich zasazení do kontextu dobových veřejných debat. Přes absenci televizních seriálů v jeho rozboru a neznalost některých důležitých českých publikací k tématu nabídl autor podle jeho soudu zajímavou a funkční komparaci, neotřelý pohled zvnějšku a poměrně komplexní záběr., In this work of comparative history, which was originally written as his dissertation at Lund University, the Danish historian Sune Bechmann Pedersen focuses on the creation of the meaning of the Communist past in Czech and German films since the Changes beginning in late 1989. His stated aim is to explain the relationship between the Communist past, post-Communist cinematography, and "history culture" (Geschichtskultur) in Germany and the Czech Republic. Rather than its analysis of the individual films, what the reviewer finds most interesting about the book is the author´s having placed the films in the context of contemporary debates. Despite the absence of television series in his analysis and his lack of knowledge about some important Czech publications on the topic, the author has, according to the reviewer, produced an interesting and useful comparative work that offers a fresh look from outside with a broad scope., [autor recenze] Cyril Poliačik., and Obsahuje bibliografické odkazy
Bedřich Štěpánek (1884-1943) byl významnou osobností domácího protihabsburského odboje za první světové války a prvním československým vyslancem ve Spojených státech amerických. V důsledku rozporů s úředníky vyslanectví a intrik musel v roce 1923 svou funkci opustit a odešel i ze služeb ministerstva zahraničí, poté žil jako soukromník ve Spojených státech, kde zemřel za nevyjasněných okolností. Edice dosud nepublikované korespondence mezi Bedřichem Štěpánkem a kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem (1867-1941) podle recenzenta nejen poodkrývá vyslancovy životní osudy, ale také poskytuje jedinečný vhled do zákulisí formující se československé diplomatické služby, meziválečného politického vývoje ve Spojených státech i tehdejší dramatické mezinárodní situace., Bedřich Štěpánek (1884-1943) was an important figure in the Czech anti-Habsburg resistance at home during the First World War and he was the first Czechoslovak envoy to the United States after the founding of Czechoslovakia in October 1918. Following disagreements with embassy officials as well as intrigues, he had to quit his post, in 1923, and leave the ministry of foreign affairs. He then lived, self-employed, in the United States, where he died in unexplained circumstances. According to the reviewer, this volume of never-before published correspondence between Bedřich Štěpánek and Přemysl Šámal (1867-1941), the chief of staff of the Czechoslovak president, not only partly reveals aspects of Štěpánek life, but also provides a unique look behind the scenes of the Czechoslovak diplomatic service in its early years, as well as interwar political developments in the United States and the dramatic international situation at that time., [autor recenze] Jan Koura., and Obsahuje bibliografické odkazy
Studie recenzuje následující díla: Maurice HALBWACHS, Kolektivní paměť. Praha: SLON 2009, 289 s. (La mémoire collective, 1950, přeložili Yasar Abu Ghosh a kol.); Françoise MAYER, Češi a jejich komunismus: paměť a politická identita. Praha: Argo 2009, 273 s. (Lés Tchèques et leur communisme: Mémoire et identités politiques, 2003, přeložila Helena Beguivinová); Zdeněk VAŠÍČEK - Françoise MAYER, Minulost a současnost, paměť a dějiny. Brno - Praha: CDK - Triáda 2008, 199 s. Studie konstatuje, že v češtině začíná být k dispozici dostatečné množství publikací o sociální paměti, aby teoreticky zabezpečily širší pojetí výzkumů paměti. Zároveň by však tyto výzkumy neměly být podřizovány historiografii, a především je v nich zapotřebí pracovat nejen s koncepty identity a sociálních svazků, ale i moci a konfliktu, The article reviews following books: Maurice HALBWACHS, Kolektivní paměť. Praha: SLON 2009, 289 pp. (La mémoire collective, 1950, translated by Yasar Abu Ghosh et al.); Françoise MAYER, Češi a jejich komunismus: paměť a politická identita. Praha: Argo 2009, 273 pp. (Lés Tchèques et leur communisme: Mémoire et identités politiques, 2003, translated by Helena Beguivinová); Zdeněk VAŠÍČEK - Françoise MAYER, Minulost a současnost, paměť a dějiny. [The Past and the Present, Memory and History.] Brno - Praha: CDK - Triáda 2008, 199 pp. The article affirms that a reasonable number of works have been published recently in Czech language, which should theoretically underpin a wider conception of memory studies. At the same time, these studies should not be subsumed under historiography, and above all, they should not employ solely the concepts of identity and social bonds, but also of power and conflict., and Radim Hladík.