This study was designed to investigate histological changes in skin tissue accompanying immobilization-induced hypersensitivity. Changes in mechanical sensitivity, epidermal thickness, and peripheral nerve profiles in the upper dermis were examined in glabrous skin of rat hind paw after 1, 2, and 4 weeks of ankle joint immobilization by plaster casts. Induction of mechanical hypersensitivity was confirmed after 2 and 4 weeks of joint immobilization. Epidermal thinning and increase in peripheral nerve profiles were observed in skin tissues in immobilized rats. The time course of epidermal thinning and increase in peripheral nerve profiles were similar closely to that of hypersensitivity, with significant differences between the immobilized and control rats after 2 weeks of immobilization, which became even more remarkable at 4 weeks of immobilization. These findings suggest that joint immobilization by cast induces epidermal thinning and increases peripheral nerve profiles in the upper dermis and that these changes might be partly responsible for immobilization-induced hypersensitivity., J. Nakano, ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
The glycophenotyping of mammalian cells with plant lectins maps aspects of the glycomic profile and disease-associated alterations. A salient step toward delineating their functional dimension is the detection of endogenous lectins. They can translate sugar-encoded changes into cellular responses. Among them, the members of the lectin family of galectins are emerging regulators of cell adhesion, migration and proliferation. Focusing on galectins-1, -3 and -7, we addressed the issue whether their expression is regulated during wound healing in porcine skin as model. A conspicuous upregulation is detected for galectin-1 in the dermis and a neoexpression in the epidermis, where an increased level of galectin-7 was also found. Applying biotinylated tissue lectins as probes, the signal intensities for accessible binding sites decreased, intimating an interaction of the cell lectin with reactive sites. In contrast, galectin-3 parameters remained rather constant. Of note, epidermal cells in culture also showed an increase in expression/presence of galectin-1, measured on the levels of mRNA and protein, in this case by Western blotting and quantitative immunocytochemistry. Used as matrix, galectin-1 conferred resistance to trypsin treatment to attached human keratinocytes and reduced migration into scratch-wound areas in vitro. This report thus presents new information on endogenous lectins in wound healing and differential regulation among the three tested cases., J. Klíma ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Eggs of Huffmanela markgracei sp. n. infected one of three Atlantic sharpnose sharks, Rhizoprionodon terraenovae (Richardson) (Carcharhiniformes: Carcharhinidae) captured by bottom long-line in the northwestern Gulf of Mexico off Padre Island, Texas. Eggs in the skin formed sinuous tracks (1-8 eggs wide; 1-4 eggs deep; 150 eggs/mm2) occupying a swath of the skin 22 cm × 2 cm on the tongue, branchial arches and the dorsal surface of the buccal cavity. Eggs had transverse eggshell ridges (branching and non-branching), had shells that were clear, amber or brown, and measured 90-113 µm (x = 102 ± 4; n = 190) long, 38-54 µm (43 ± 3; 190) wide, 3-5 µm (4 ± 0; 190) in eggshell thickness with protruding polar plugs 8-12 µm (10 ± 1; 190) wide. Apparently fully developed larvae in eggs were 255-335 µm (299 ± 26; 30) long, 8-10 µm (9 ± 1; 30) wide, and in-folded 5-6 (6 ± 0; 30) times. Some of these larvae were emerging from eggs in the skin. The new species differs from congeners by the combination of having a large, spindle-shaped egg, transverse eggshell ridges, an envelope that is smooth, tightly-apposed to the eggshell and surrounds the entire eggshell inclusive of the polar plugs, and a large larva. This is the first report of a species of Huffmanela Moravec, 1987 from a chondrichthyan in the Gulf of Mexico and from a shark not assigned to Carcharhinus.
Olejomalba na plátně (132, 5 x 115 cm): Venuše (oděv přes hlavu, odhalené ňadro) si hraje s Amorem a objímá levicí, v níž drží luk, Ceres (věnec z klasů), klas s vlčím mákem v ruce. Amor je bez křídel, v ruce drží šíp, toulec leží vedle, pod ovocem. Za Venuší Bakchus (révový věnec, kůže s kopýtky), mačká z hroznu štávu do nastavené dlaně. V pozadí strom, v průhledu krajina s Apollónem ? (luk, toulec) stojícím nad zabitou nestvůrou (Python ?)., Kaufmann 1988#, 6.7., and Obraz připsán také Josefu Heintzovi staršímu a datován do let 1582-1595 (Prag um 1600, I, č. 133). Alegorie míru, který nastolila vláda Rudolfa II., což zdůrazňuje skupina v pozadí.
Původní klasicistní budova vybudovaná podle plánů Pollacka, byla na průčelí zdobena antikizujícími plastikami a reliéfy, byla však zničena v letech 1848-1849. Pak podle plánů Feszla vybudována nová, dvoupodlažní budova (1865). Za II. světové války opět poničena, rekonstrukce byla dokončena v roce 1980. Původní funkcí budovy byla zábava, koncertní a taneční sál. Dnes je využívána jako koncertní síň a galerie. Sochařská výzdoba: na sloupech nároží tančící dívky, nad vstupní arkádou zleva postava nahého pastýře s kloboukem na hlavě, v levé ruce má píšťaly, v pravé hůl, na ní přehozené rouno; postava dívky v antické drapérii s dvojitou píšťalou v rukách (múza); dívka s tamburínou (múza, nebo najáda), dívka s lyrou, na hlavě vavřínový věnec (múza); dívka s věncem na hlavě; nahý mladík držící činely., Déry 1991, s. 44, 185; Török 1997, 104-105; http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and Fasáda budovy je zdobena plastikami, vešměs s národní tématikou, většinou odkazuje na hrdiny národní minulosti. Nicméně některé plastiky jsou inspirovány antikou - socha pastýře se syrinx, múzy, tančící najády. Současníci budovu vnímali se smíšenými pocity (příliš neobvyklá stavba, příliš maďarská, hlavní fasáda příliš holá). Ilustrativní je dobový popis turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869. "Reduta na nábřeží. Kamenný tento obr, jehož sloh jest jakási podivná směs gotiky a byzantiky, shromažďující v ohromných svých sálech ročně na tisíce zábavy a tance milovného obecenstva maďarského, svědčí o veliké štědrosti obce, která se nezdráhala, obětovati bohyni tance více než jeden milion zlatých. Stavbu reduty provedl mezi lety 1859-65 pešťský architekt Feszl. Vstupme do reduty. Široké schody, vedoucí hlavním vchodem, rozdělují se v polovici své výšky na dvě větve, jež vedou na široký okrouhlý koridór, překlenutý stropem, jejž zdobí cyklus překrásných maleb na obmýtce, představující maďarskou národní báchorku o "kouzelné Heleně" (Tündér Ilona), provedený malíři Lotzem a Thanem. Jednotlivá skupení cyklu tohoto, jichž jest 12, jsou malována vesměs v zlatém poli. Kolmé zdi předsíně jsou pokryty alegorickými obrazy, představujícími hudbu, tanec, poesii, humor a lásku. Hudba jest znázorněna lýrou, nad níž se vznáší slavík; láska zkoumá levým svým ukazováčkem ostří šípu, co mezi tím Amor nad ní již druhý šíp z toulce svého vytahuje. Divné to znázornění lásky a přece snad pravdivé? Pravý obdiv vzbuzuje však hlavní sál, jehož délka obnáší 100, šířka 50 a výška 65 střevíců. Přeskvostné jeho upravení vrcholí ve čtyrech nárožních obrazech na stropu od M. Thana, znázorňujících alegoricky dle koncepce Rubensovy (vždy muž a žena) čtyři hlavní řeky království Uherského. Dunaj se vyznačuje mohutností svých dvou representantů, nad Tisou vznáší se v jasných mlhách délibáb (fatamorgana uherských pust) a po boku representanta Drávy stojí žena v srbském národním oděvu. Za párem, představujícím Sávu, stojí pohraničné znamení, římský terminus a v pozadí se vypíná kupole turecké mečety. Na severním konci sálu jsou na obou proti sobě stojících stěnách ještě dvě památné malby na obmítce, z nichž představuje jedna, provedená Moricem Thanem, "Attilovy hody" dle líčení římského historika Prisca a druhá krále Matyáše Korvína, jak vítězí v turnaji nad českým rytířem Holubářem (!) od Alexandra Wagnera. Pozornost naši poutaly zvláště "hody Attilovy". Zasmušilý král Hunů sedí zde na skvostném trůnu obklopen svými bojovníky a naslouchá zpěvům svých bardů; opěvujících hrdinské činy otců a válečnou slávu dob minulých. V předu jest vyobrazena skupina hrdina, ještš v plném květu mužného věku a jeden vážný sedící starec s bílým vousem; v tváři oněch dychtivosť po boji, zraky jiskrné, pěstě zaťaté - v tváři tohoto melancholický klid - zadumal se do časů dávnominulých. Jak divně se asi nese Attila, tento zasmušilý "bič boží", uprostřed párků tančících "frangais"."
Mechanical behavior of biological structures under dynamic loading generally depends on elastic as well as viscous properties of biological materials. The significance of “viscous” parameters in real situations remains to be elucidated. Behavior of rheological models consisting of a combination of inertial body and two Voigt’s bodies were described mathematically with respect to inverse problem solution, and behavior in impulse and harmonic loadings was analyzed. Samples of walls of porcine and human aorta thoracica in transverse direction and samples of human bone (caput femoris, substantia compacta) were measured. Deformation responses of human skin in vivo were also measured. Values of elastic moduli of porcine aorta walls were in the interval from 102 kPa to 103 kPa, values of viscous coefficients were in the interval from 102 Pa.s to 103 Pa.s. The value of shear stress moduli of human caput femoris, substantia compacta range from 52.7 to 161.1 MPa, and viscous coefficients were in the interval from 27.3 to 98.9 kPa.s. The role of viscous coefficients is significant for relatively high loading frequencies - in our materials above 8 Hz in aorta walls and 5 Hz for bones. In bones, the viscosity reduced maximum deformation corresponding to short rectangular stress., M. Kuchařová, S. Ďoubal, P. Klemera, P. Rejchrt, M. Navrátil., and Obsahuje bibliografii