Tzv. portmannismus je specifický, v biologii kořenící myšlenkový směr, jehož dosah je v současné době omezen převážně na české země. Řada prací ukazuje, že na platformě Portmannových myšlenek vznikla v Čechách originální myšlenková škola. Portmann uznával Darwinovu teorii, upozorňoval však na množství jevů, které si žádají interpretaci nad rámec známých darwinistických mechanismů. Mezi zastánci Portmannovy nauky a hlavním proudem (neo) darwinistů existuje napětí vyrůstající z různých pojetích vědy. Portmannismus je často považován za nauku mířící mimo oblast vědy. Analýza se zabývá oprávněností takových poukazů a zasazuje je do kontextu teorie vědy. Ukazuje, že přes rozdíly v cílech a užitích metodologických prostředků není hranice mezi oběma přístupy ostře dána. Připomíná skutečnost, že od doby přenesení Portmannových myšlenek do českých zemí došlo ke generační obměně jejich nositelů. Portmannismus lze z hledisek teoretických, faktických i sociálních do jisté míry smířit s hlavním proudem vědy., The article examines the possibility of cultivating biology inspired by a biologist A. Portmann. The problem is to some extent limited to the Czech language area, where Portmann’s ideas are relatively well established. The paper analyses the causes of latent tension between so-called Darwinists and Portmannists. It must be emphasized that Portmann did not disregard Darwin’s theory. The article aims to show that Portmann’s ideas transcend traditional Darwinian reduction of life form to adaptive function. Divergence of these schools of thought comes from different opinions on the nature of science. Th e paper shows how the dissimilarities of aims and means of biological exploration lead to different conclusions about living creatures. For research that would grow out of Portmann’s ideas, it is necessary not to consider Darwinism as a competitor, but as a thought-provoking partner for a dialogue., and Filip Jaroš.
Článok sa zaoberá psychológiou z hľadiska filozofie vedy. Konkrétne skúma, či psychologické školy vznikajú postupne alebo revolučne, do akej miery je medzi nimi možná komunikácia a či sa dá očakávať vznik nejakého dominantného psychologického smeru. K tomuto účelu používa koncepty T. S. Kuhna a bohatú odbornú diskusiu, ktorá v tejto problematike dodnes prebehla, za účasti K. Poppera, P. Feyerabenda a ďalších. Prichádza k záveru, že najväčší explanačný potenciál vzhľadom na vývoj a aktuálny stav psychológie ako vedného oboru má Lakatosova (1970, 1978), resp. Laudanova (1977, 1981) filozofia vedy, integrujúca pôvodné vyhranené stanoviská. and Philosophical and scientific concept of paradigm in psychology
The paper discusses psychology as a subject of philosophy of science. In particular, the authors examine whether psychological schools of thought evolved in a continual, cumulative, or revolutionary way, whether the communication among them is possible, and if emergence of some dominant psychological movement can be expected. For this purpose, a benefit is derived from concepts of T. S. Kuhn and from rich scholarly discussion that took place up to now, stressing the contributions of K. Popper, P. Feyerabend and others. Applying both the historical and contemporary perspectives of the scientific subject the authors conclude that the biggest explanatory potential offers Lakatos’ (1970, 1978) or Laudan’s (1977, 1981) philosophy of science models integrating the original extreme positions.
Cílem článku je podat kritický rozbor predikcí týkajících se budoucnosti sociálních věd, jak je formuluje Ladislav Kvasz pod záštitou svého projektu "formální epistemologie“. Modelem dynamiky vztahů mezi obory na vědeckém poli nabízí Kvasz v otázce střídání paradigmat alternativu ke Kuhnově teorii vědeckých revolucí. Text zkoumá, na jakých základech je mechanismus změn u Kvasze vystavěn a co z toho plyne pro relevanci předpovědí z tohoto modelu vyvozených – především těch o sociálních vědách. K tomu slouží souběžné představení historické metody Michela Foucaulta, který zdůrazňuje potřebu vyvarovat se zavádění falešných kontinuit ve zkoumání trajektorií vědeckých oborů, u kterých dochází ke zlomům v jejich epistemické struktuře. Zvláštní zřetel je kladen na souvislost predikcí s možnostmi odlišit epistemologicky a sociologicky uchopitelné prvky spojené s chodem vědy. Jako klíčový moment se tedy ukáže možnost práce se sociálně vědními obory pomocí jemných nástrojů, které Kvasz vyvinul na vědách exaktních., The aim of the article is to provide a critical analysis of predictions that concern the future of social sciences suggested by Ladislav Kvasz as a part of his project “formal epistemology”. In relation to the issue of paradigm change Kvasz’s model of dynamics in the scientific field offers an alternative to Kuhn’s theory of scientific revolutions. The article inquires the nature of the mechanism of changes in the field and what can therefore be predicted from such model – especially concerning social sciences. This is achieved with the help of Michel Foucault’s historical method, which emphasizes the need to avoid false continuities in explaining the development of a scientific discipline, which is going through deep discontinuities on its epistemic level. Special attention is given to the connection between predictions and the possibility of distinguishing epistemologically and sociologically graspable features of science. The adequacy of working with social sciences using tools Kvasz had developed focusing on formal disciplines is therefore identified as a decisive point., and Markéta Patáková.