The article examines the works of nature writer Jaromír Tomeček, his public image, and his reception by literary theory and criticism as a distinctive late socialist response to environmental concerns. The article argues that the “ecological techno-optimism” of Jaromír Tomeček was representative of the late socialist reconsideration of human-nature relations that rejected the earlier modern understanding of humans as masters of nature and tried to find a new harmony between the two, but that also rejected the “pessimistic” perspective of Western ecology. Revising the tradition of socialist realism, late socialist literature allowed for sorrow over loss (“a right to sadness”) while still giving primacy to joy over progress, negating the “existential despair” of the 1960s. It thus preserved the progressive temporal orientation tied to the socialist ideal of increasing material wellbeing while trying to reconcile technocratic rationality with romantic subjectivity. “Ecological techno-optimism” eventually materialized in the form of the nuclear energy programme as the solution to the ecological crisis.
a1_Studie na základě textů z dobových československých časopisů a denního tisku ukazuje, jak se od padesátých do osmdesátých let dvacátého století v Československu proměňoval obraz jaderné energie a energetiky a jaké místo v něm v této souvislosti zaujímaly otázky životního prostředí. V padesátých letech zde v publicistice převládala představa ovládnuté a přetvářené přírody a očekávaný nástup jaderných elektráren byl prezentován jako přirozené nahrazení elektráren uhelných, jehož nezbytnost vyplývala z omezených zásob uhlí. O ,,čistotě'' a bezpečnosti jaderných elektráren přitom nebylo pochyb. V následujících dekádách, jak odezníval ,,atomový optimismus'', se strategie autorů, často oborových expertů a popularizátorů vědy, změnila. Začali sice opatrně připouštět možnost jaderných havárií a negativního vlivu na životní prostředí i lidské zdraví, avšak s odvoláním na exaktní data toto riziko zároveň bagatelizovali jako vysoce nepravděpodobné., a2_Autorka československý diskurz o jaderné energii kontextualizuje a ukazuje, že zatímco v padesátých letech se nijak zásadně nelišil od všeobecného ,,atomového optimismu'', vládnoucího stejně tak v Sovětském svazu, Spojených státech nebo Francii, od druhé poloviny šedesátých let, a zejména následující dekády se podoba tohoto diskurzu v sovětském bloku a na Západě značně diferencovala. V Československu byla jeho produkce monopolizována a texty zpochybňující československou orientaci na jadernou energetiku nemohly být oficiálně publikovány. Setrvačnost pozitivního obrazu jaderné energetiky v československé publicistice byla umožněna podmínkami socialistické diktatury, ale také personální kontinuitou autorů. Otázka zde nikdy nezněla, jestli jaderná energetika ano, či ne, ale jak při jejím rozvoji zajistit dostatečnou ochranu životního prostředí a bezpečnost jaderných elektráren., Based on textx excerpted from Czechoslovak periodicals and dailies of that time the study shos changes of the image of nuclear power and nuclear energy in Czechoslovakia between the 1950s and the 1980s, as well as the position of environmental issues in it. In the 1950s, the image prevailing in periodicals and dailies was that of harnessed and transformed nature, with the anticipated arrival of nuclear power plants presented as a natural replacement of coal-fired plants necessitated by limited coal reserves. At that time there were no doubts about the ''cleanliness'' of nuclear power plants. In the decades that followed, the strategy of authors, often experts in the field and promoters of science, changed, as the ''nuclear optimism'' was ebbing. They started, albeit cautiously, admitting a possibility of health; however, referring to accurate data, they were also downplaying the risk, claiming it was highly unlikely. The authoress contextualizes the Czechoslovak nuclear energy discourse, showing that there were no significant differences from the general ''nuclear optimism'' prevailing in the Soviet Union, United States or France; however, since the mid-1960s, and particularly since the following decade, the shape and form of the discourse in the Soviet Bloc diverged from that in the West considerably. In Czechoslovakia, the discourse was monopolized and no texts questioning the Czechoslovak orientation on nuclear energy could be officially published. The inertia of the positive image of nuclear power in Czechoslovak journalism was made possible not only by the socialist dictatorship, but also by a continuity of authors. In this respect, there were never a question whether to use nuclear power or not; the question was how to develop it in a way guaranteeing a sufficient level of environmental protection and safety of nuclear power plants., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
International Thermonuclear Experimental Reactor ITER (mezinárodní experimentální termojaderný reaktor) je dalším krokem na cestě k termojaderné elektrárně.
V termojaderné elektrárně se má energie získávat - podobně jako je tomu u procesů na Slunci - slučováním (fúzí) lehkých atomových jader. Ze všech možných fúzních reakcí, které by pro takovouto elektrárnu přicházely v úvahu, skýtá reakce mezi izotopy vodíku deuteriem a tritiem největší energetickou výtěžnost při nejnižší teplotě. "Termojaderný reaktor" Slunce využívá normálního vodíku, který drží pohromadě jako horké plazma vlastní tíhou. Naproti tomu v pozemských podmínkách se musí palivová směs udržovat v pasti magnetického pole a být takto držena mimo stěny vakuové nádoby. Výhody termojaderné energie jsou známé: vysoká mezní bezpečnost, téměř neomezené zásoby paliva, žádné emise a malé množství radioaktivního odpadu. Jak daleko došel v posledních letech výzkum termojaderné reakce a jak dlouho bude ještě trvat, než se stane tento energetický zdroj přínosem, který termojaderní výzkumníci očekávají pro zásobování elekřinou, to jsou nejdůležitější témata tohoto článku. and Hans-Stephan Bosch, Alexander Bradshaw ; přeložili překladatelský servis Skřivánek a Karel Rohlena.