Edikulový portál s pravoúhlým ostěním. V pilastrech po stranách kandelábrová ornamentika přerušená štítky s monogramem kameníka (MB). V nadpraží dva gryfové a mezi nimi polopostava měšťana s nápisem "Skrzitek" a štítkem s krejčovskými nůžkami. V zalomeném kladí nad pilastry postavy ženy (nalevo) a muže (napravo), uprostřed pernštejnský znak a znak města lemují nápisovou desku nesenou andělem. V římse rozvilina. Portál byl do podloubí osazen druhotně., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 65, obr. s. 152., and Portál je součástí série vytvořené ve čtyřicátých letech místními kameníky jako ohlas portálů Stanislava Thurza, Jana z Pernštejna a portálů v Olomouci a Prostějově.
Hikisch Rezső (1876-1934) byl stavitel a universitní profesor. Náhrobek je patrně z roku 1917, kdy zemřela první pohřbená osoba. Na podstavci rakev ve tvaru antického sarkofágu, na čelní straně reliéf - figurální scéna představující tři ženy v antických řízách - sudičky, nebo v antice bohyně osudu Klóthó, Lachesis a Atropos. Jedna drží vřeteno s přízí, druhá patrně váhy (poškozeno) a třetí nůžky., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat042.htm (13.06.2006), and Sarkofág, v antice schránka na tělo zemřelého, byl od doby neoklasicismu velmi oblíbeným symbolickým prvkem. Bohyně osudu, moiry (Moirai, lat. Parcae), dcery boha Dia, Klóthó s vřetenem rozpřádá dny života, lidský osud, Lachesis s mírou nebo váhou ho rozvíjí, Athropos s knihou života, slunečními hodinami nebo nůžkami, jimiž přestřihovala nit života, ukončuje. Všechny tři předly nit osudu, svým zpěvem doprovázely harmonii sfér (naše sudičky jsou jen velmi vzdálené), nad nimi vládne Osud, jsou jenom jeho střážci a vykonavatelkami. Řekové si je představovali jako stařeny, nejstarší zobrazení je na reliéfu z Pergamonu, Brit.Mus), pak v renesanci a později. Formální uměleckou inspirací mohl být reliéf se stejným námětem (především postava Klóthó) zobrazený na náhrobku Alexandra von der Mark v Berlíně (J. G. Schadow, 1788 - 1790).
Parcela 37/1-1-4: hrob "Máriabesnyői Ország család". Náhrobek v podobě antické stély s reliéfem. Reliéf zobrazuje trojici žen v antické drapérii s pokrytou hlavou, jedna drží vřeteno, druhá nit, třetí nůžky., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat085.htm (13.06.2006), and Antické stély byly v 19. století přetvářeny různým způsobem, častěji jako průčelní edikula převzatá z renesance, stéla se zvýrazněným štítem a bočními akroteriemi. Inspirací výzdoby byla často čelní strana řeckých stél s reliéfem znázorňujícím loučení se zemřelým. Moiry, řecké bohyně osudu, životního údělu, v antice vystupují již v antropomorfizované podobě u Homéra. V počtu tří vystupují později jako přadleny nití osudu. Klóthó začíná nit příst, Lachesis ji předává dál, Atropos ji přestřihuje. V Římě původně jediná bohyně narození Parka, byla později také v počtu tří (Parky). Moiry, jsou v obecném literárním pojetí 19. století (pohádky) známé jako sudičky.
Řadový novobarokní nájemní dům, třípatrový. Na fásadě průčelí bohatá štuková výzdoba. Na segmentovém štítě okřídlená žena (údajně anděl). Nad portálem motiv vázy, nad okny 2. patra figurální motivy - údajně postavy ze slovanské mythologie (snad postavy na motivy básní Erbenovy Kytice ?). Zleva rozkvetlý strom, o něj se opírá mladík oblečený v typických slovanských kalhotách a krbcích, s krumpáčem v ruce, dále stojící nahá dívka, v pravé ruce drží přeslici, po její levé straně zobrazen snop obilí, uprostřed oblečená žena, drží svitek, dále oblečená dívka s nůžkami a vřetenem, na pravé straně nahá žena pod stromem. and Baťková 1998, s. 266.