Olej na dřevě (34,9 x 28,6 cm): tři Grácie (nahé, průsvitné závoje, šperky) tančí v objetí. Představují současně Hóry, bohyně tří příznivých ročních dob. Napravo je Thalló, bohyně jara, s květy ve vlasech. Uprostřed je Karpó, bohyně léta, s korunou z klasů. Napravo je Auxó, pohyně podzimu s ovocným věncem., Fučíková 1997#, I/52, and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu Rudolfa II., zjednodušená varianta obrazu v Münsteru (Münster, Van Ravesteyn, Tři Grácie), větší varianta je v Poltavě (Gossudarstvennyj muzej, inv. 349, 151, 7 x 101, 7 cm). V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Olej na mědi (33 x 22 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, za Gráciemi arkáda v průhledu zahrada., Fučíková 1997#, I/14., Fusenig 2010#, č. 68 s. 202., and Zjednodušená verze obrazu ze stejné doby (Bucuresti, Tři grácie), patrně pro jiného objednatele. V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Grisaille na dřevě (66 x 61 cm). V malovaném rámu, zdobeném hermovkami s festony, je scéna představující Marta odzbrojovaného Amorem a Gracií a Venuši, kterou svlékají dvě Grácie. V pravém dolním rohu si putti hrají s Martovým štítem a přilbou, dole uprostřed putto s Martovým mečem. Nahoře uprostřed rej šeti Amorů, střílející z luku a rozhazují růže a lilie, v pravém rohu znamení zvěrokruhu, váhy a štír (symbol rovnováhy)., Pujmanová 2008#, 383-384., and Malba byla v 17. století pravděpodobně ještě ve Fontainebleau, v roce 1931 byla v Arthur Kay Collection (Dodswell, Edinburgh), v roce 1946 na zámku v Koryčanech a od roku 1950 v Bučovicích. Malba imituje kresbu Rossa Fiorentina ze sbírek Louvre (srov. Rosso Fiorentino, Louvre, Cabinet des dessins, inv. no. 1575 ), kterou proslavila rytina (Jacob Binck ?, Paris, Bibliotheque Nationale, inv. no. Ba 12), podle které vznikla celá řada děl, mezi nimiž se ale jako jediná malba dochoval exemplář v Bučovicích. Rám je rovněž imitace dvorského umění krále Františka I. (styl Fontainebleau). Malba bývá interpretována jako alegorie násilí přemoženého láskou - bůh války Mars se zamiloval do Venuše, symbolický význam výjevu zdůrazňuje znamení zvěrokruhu, která přípravw na milostný akt dává kosmický rozměr.
Olej na plátně (209, 7 x 138, 6 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, nad nimi se vznášejí putti s věnci růží. Nad nimi dva putti zasypávají je květinami, levý drží ve zdvižené ruce růže a v ruce natažené dolů květiny, pravý drží ve zdvižené ruce růžový věnec a v ruce natažené dolů růži. Nalevo od Grácíí papoušek, napravo nazemi opička. Za Gráciemi arkáda obrostlá vínem, v průhledu zahradní architektura s terasou a uprostřed s ktuhovým pavilonem., Fučíková 1997#, I/14., and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Wind 1980#. and V antickém Římu velmi často zobrazovaná skupina tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, byla v 16. století známá především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. K rozšíření motivu přispěla rytina od Marcantonia Raimondi, možná podle nějakého jiného antického vzoru, který se nedochoval (nápis: "Podle římských Gracií ze sněhobílého mramoru." Nejznámnější výklad Grácie tančící v těsném objetí je v Senekově úvaze O dobrodiních (De beneficiis 1, 3), kde jsou chápány jako ztělesnění štědrosti. Na Seneku navázal Servius v pozdním 4. století ve svém komentáři k Vergiliově Aeneidě, na rozdíl od Seneky popsal konkrétní ikonografický typ. Napsal, že jedna Grácie je "malována zezadu/ una aversa pingitur," takže měl evidentně na mysli zobrazení tří Grácií, z nichž jedna je obrácena k divákovi zády, navíc výslovně zmiňuje jejich nahotu (u Seneky jsou Grácie oblečené). Novoplatónský výklad Marsilia Ficina chápe Grácie jako ztělesnění krásy a popisuje jejich prostřednictvím cestu k bohu. Láska k bohu je probuzena krásou ve třech stupních. V prvním stupni se na světě bůh zjevuje jako krása (emanatio), ta se zmocňuje srdce člověka (raptio) a vede ho nazpět k bohu (remeatio). Boží krása se nazývá "pulchritudo," "amor" je její vyzařování a ovlivňování světa a "voluptas" je návratem k bohu, což vyjadřuje portrétní medaile Poco della Mirandoly se třemi Gráciemi a nápisem "Pulchritudo-Amor-Voluptas." Tři Grácie ztělesňují druhý stupeň cesty k bohu, raptio. Na reversu portrétní medaile Marie Poliziano jsou tři Grácie s nápisem "Concordia/ Svornost," což ukazuje na další významovou rovinu tohoto ikonografického typu.
Empírová vila, na fasádě v tympanonu tři Grácie na soklu v podobě kanelovaného sloupu, o něj se zády opírají dvě sedící ženy hrající na dvojité píšťaly, před nimi sedící lev. V prvním patře nad balkónovými dveřmi reliéf: tři sedící ženské postavy - bohyně osudu, Parky., Šopák, P., K stavební historii tzv. vily Loreta ve Fulneku. In: Sborník Státního památkového ústavu v Ostravě 2001. Ostrava 2002, s. 241-243., and Evidováno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 134058/8 - 1565.
Nástropní fresková malba: před monumentální architekturou je ve středu fresky na oblaku zobrazena sedící Minerva (přilba, štít, kopí), která na fresce vystupuje jako ztělesnění vladařské moudrosti. Upozorňuje na to putto, který se nad ní vznáší s uzdou, tehdy všeobecně srozumitelným atributem zdrženlivosti. Temperantia byla považována za jednu z kardinálních vladařských ctností. Nahoře na oblaku sedí personifikace dalších vladařských ctností ideálního vladaře, zrcadlem je charakterizovaná Prozíravost (Prudentia) a šípem patrně Vláda (Regnum). V nebeské sféře je nalevo zobrazen Chronos (kosa, klíče, na hlavě přesýpací hodiny?), který se v obdobných výjevech objevuje jako připomínka pomíjivosti světského života. Ústřední postava nebeské sféry je bohužel zničena, patrně tam byl zobrazen Apollón nebo Hélios na voze. Minerva ukazuje směrem ke dvěma starcům u jejích nohou, kteří ztělesňují vědy, jakožto zdroj panovnické moudrosti. Tabulkou s architektonickým návrhem a kružítkem je charakterizovaná Geometrie a globusem a kružítkem Astrologie. Po obou stranách jsou postavy ztělesňující plody moudré vlády, nalevo jsou puti věnující se umění a vědám (knihy, noty, housle, malířský stojan s plátnem), napravo je dole skupina tří hudebnic, nad nimiž jsou tři nahé Grácie, které putti zasypávají květinami., Moravcová, Švédová 1990#., Horyna 1997#., and Klíčem k výkladu figurální fresky je monumentální architektura v jejím pozadí, která zobrazuje chrám ctnosti (templum honoris) nebo vítězný oblouk. Nad vchodem je prázdná kartuše, patrně na zdůraznění ideálního charakteru zobrazení, je však završena korunou. Hrabata z Vrbna jsou označeni jako ti, k jejichž slávě a poučení byl vítězný oblouk vztyčen. Ústředním atributem fresky je uzda, která fresko ideově propojuje se sochami na bráně čestného dvora, především s dvojicí Arrií, které oslavují právě tuto ctnost, jednu z kardinálních ctností ideálního vladaře.
Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Na jihozápadní straně: Tři Grácie odzbojují Amora - jedna z nich se rukou dotýká hrotu šípu, na zemi toulec se šípy, Amor drží květinový feston, který za druhý konec drží jedna ze tří Gracií., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéfy jsou kopiemi Thornvaldsenových děl.
Olej na plátně (197 x 126 cm): tři Grácie (nahé, průsvitné závoje, šperky) tančí v objetí. Představují současně Hóry, bohyně tří příznivých ročních dob. Napravo je Thalló, bohyně jara, s květy ve vlasech, nad ní se vznáší putto s květy. Uprostřed je Karpó, bohyně léta, s korunou z klasů, nad ní je putto s třešňovou větvičkou (třešně, latinsky cerasus, evokují bohyni Ceres i Charitky). Napravo je Auxó, pohyně podzimu s ovocným věncem, nad ní je putto s hroznem vína., Fučíková 1997#, I/52, and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu Rudolfa II. Gracie Thalló (nebo Thaleia)/ Květinová, Karpó/ Plodivá (zvaná také Kale/ Krásná), a Auxó/ Zmnožující, byly ztotožňovány s Hórami (Hodinami). Již v Hésiodově Theogonii (Zrození bohů, c. 700 př. Kr.) byly identifikovány se Zákonností (Eunomia), Spravedlností (Dike) a Mírem (Eirene). V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Varianta obrazu bez putti je v Baltimore (Baltimore, Van Ravesteyn, Tři Grácie) a v Poltavě (Gossudarstvennyj muzej, inv. 349).
Olej na plátně (170 x 134 cm): tři nahé Grácie tančí. and Kopie Aachenových Tří gráciích (obrazy v Braunschweigu z doby kolem roku 1603 a v Bukurešti z roku 1604).