Vysoce rizikové typy lidských papilomavirů (HR-HPV) jsou kauzálně spojeny s karcinomem děložního hrdla (KDH) a částí dalších malignit. Současně dostupné HPV-vakcíny obsahují antigeny dvou HR HPV – HPV16 a HPV18 zodpovědných v ČR za více než 70% KDH. Cílem studie bylo sledování výskytu znaků HPV-infekce ve vakcinované populaci, detekce předchozí, současné a přetrvávající HPV-infekce a sledování vlivu vakcinace na následnou HPV-infekci a vznik atypických nálezů na děložním hrdle. Zde prezentujeme výsledky prevalence znaků HPV-infekce při vstupu do studie. Celkem jsme nalezli 37,4 % HPV-DNA-pozitivních jedinců, polovinu séropozitivních žen proti některému z testovaných antigenů a téměř čtvrtinu s protilátkami proti typům HPV16/18. Současnou/přetrvávající/předchozí infekci typy HPV16/18 jsme nalezli u 4,7 %/6,7 %/15,4 % žen. Snížením účinnosti vakcín proti HPV16/18 je v naší studii ohroženo 11,4 % sledovaných, s nejvyšším rizikem ve věkové skupině 24–26 let (22,6 %)., High-risk human papillomaviruses (HR HPV) are causally linked to cervical cancer (CC) and some other malignancies. The currently available HPV vaccines contain antigens of two HR HPV types, HPV16 and HPV18 that account for more than 70% of CC in the Czech Republic. The study objective was to monitor the prevalence of HPV infection markers in the vaccinated population, to detect past, present, and persistent HPV infection, and to assess the effect of vaccination on subsequent HPV infection and development of atypical cervical lesions. Here we present the baseline prevalence data on the of HPV infection markers at enrolment. Overall, 37.4% of the study cohort were HPV DNA positive, half of the females were seropositive to at least one of the antigens tested, and nearly one quarter had antibodies against HPV16/18 types. Present/persistent/past infection with HPV16/18 types was detected in 4.7%/6.7%/15.4% of the females, respectively. Altogether 11.4% of the study cohort are at risk for reduced vaccine efficacy against HPV16/18, with the risk being highest in the age group 24–26 years (22.6%)., and Eva Hamšíková, Jana Šmahelová, Viera Ludvíková, Martina Saláková, Jana Rychlá, Jana Skřenková, Lukáš Rob, Ruth Tachezy
Cíl. Zjistit, zda je možné pomocí ultrazvukového vyšetření s kontrastní látkou, odlišení zánětlivého postižení charakterizovaného angiogenezí (revmatoidní artritidy) od změn degenerativních. Zjistit, zda aplikace kontrastní látky pomůže odlišit aktivní fázi od změn chronických u již stanovené revmatoidní artritidy (RA). Metoda. Vyšetření probíhala na přístroji Philips iu22 s povrchovou lineární sondou 12-17 MHz, kontrastní látka (k.l.) použitá v této práci byl sulfurhexafluorid (SonoVue®, Bracco) v množství 5 ml. První skupina (odlišení revmatoidní artritidy od degenerativních změn) zahrnovala 63 pacientů, druhá skupina pacientů (stanovení aktivní fáze revmatoidní artritidy) obsahovala vyšetření 55 pacientů. Všichni pacienti byli sledováni revmatologem, byla provedena zvyklá laboratorní vyšetření, u pacientů s revmatoidní artritidou bylo stanoveno DAS28 skóre. Výsledky. Při statistickém zpracování byla senzitivita odlišení degenerativních změn od revmatoidní artritidy 75%, specificita 83,7%, u druhého cíle byla senzitivita aktivní fáze RA 80,6 %, specifkita 66,7% při DAS skóre vyšším jak 5. Na hladině významnosti a = 0,05 byl shledán statisticky významný rozdíl v DAS skóre mezi pacienty s negativním a pozitivním výsledkem ultrazvuku (p < 0,001). Závěr. Senzitivita a specificita vyšetření ultrazvukového vyšetření s kontrastní látkou při odlišení zánětu od změn degenerativních může přispět v diferenciální diagnostice u zánětů, které jsou charakterizovány angiogenezí. U stanovení aktivní fáze RA byla shledána vysoká senzitivita a nižší specificita při ultrazvukovém vyšetření. V obou případech by se však tato metoda mohla stát součástí algoritmu vyšetření., Aim. The aim of this work was to determine whether the contrast enhanced ultrasound examination would be useful in differentiation between inflammatory joint disease (characterized by angiogenesis) and degenerative disease and to determine whether this method could help to distinguish the active phase of chronic rheumatoid arthritis (RA). Method. All patients were examined on the ultrasound device Philips iu22 using linear probe 12-17 MHz, the applied contrast agent was sulfurhexafluorid (SonoVue®, Bracco) in quantities of 5 ml. The first group (differentiation between RA and degenerative changes) includes 63 patients, a second group (determination of the active phase of RA) includes 55 patients. All the patients underwent also clinical examination performed by rheumatologist and laboratory examination, in patients with RA the DAS28 score was established. Results. The sensitivity for the differential diagnosis between the degenerative disease and RA was 75%, specificity 83.7%. For the determination of RA active phase the sensitivity was 80.6%, specificity 66.7%. For the correlations we used the cut-off DAS score 5 to identify the active RA patients. We found statistically significant difference in DAS score between RA patients with negative and positive findings on ultrasound (p < 0,001). Conclusion. We found that contrast enhanced ultrasound provides clinically acceptable sensitivity and specificity for differentiation between RA and degenerative disease, high sensitivity and comparatively lower specificity for the RA active phase identiffication. This method thus may become a valuable part of the diagnostic algorithm in patients with inflammatory joint disease., Andrea Šprláková-Puková, Alena Štouračová, Miloš Keřkovský, Zdeněk Fojtík, Monika Obrovská, Tomáš Pavlík, and Literatura
The aim of this study project was to prepare our own method of porcine oesophageal manometry. Ten mature experimental pigs entered the study. Conventional water-perfused system was decided for manometry. Porcine resting and relaxed pressures of the lower oesophageal sphincter are fully comparable with healthy human subjects. Evocable swallowing is doable and oesophageal peristalsis is quantifiable. Basic manometric parameters were different in male and female animals. Oesophageal manometry in experimental pigs is feasible. Porcine oesophageal manometry will be usable for preclinical studies in future. and I. Tachecí, V. Radochová, J. Květina, S. Rejchrt, M. Kopáčová, J. Bureš
Oncocytic Schneiderian papilloma (OSP) is one of the three morphologically distinct tumors that arise from Schneiderian membrane (the others include exophytic papilloma and inverted papilloma). OSP almost always occurs unilaterally in the paranasal sinuses, usually in the maxillary sinus, ethmoid cells or sphenoid sinus. We report a case of a 64-year-old woman with OSP arising from the left frontal sinus. In the report herein, we describe an OSP originating in the region of frontal sinus, which, to the best of our knowledge, represents the first documented example in English literature of OSP developing in this anatomical site. and D. Kalfert, J. Laco, P. Celakovský, K. Smatanová, M. Ludvíková
Zkoumali jsme jak efektivněji využít zdroje a příležitosti, které máme k dispozici, abychom více publikovali a aby výstupy byly kvalitnější. Obhajujeme opatření pro zvýšení efektivity, jakým je soustředění se na konkrétní oblasti výzkumu, zahraniční publikace, nahrazení monografi í doktorandů a habilitací publikováním článků v mezinárodních časopisech, vzděláváním výzkumných pracovníků, vyhledáváním mladých talentů a mezinárodních partnerů. Všechna tato opatření lze zavést bez zásahu zvnějšku., We explored what can be done with more effi cient use of the resources and opportunities we already have such that we produce more output and more high quality output. We advocate measures for improving effi ciency, such as focusing on certain research fi elds, publishing internationally, replacing monographs for PhD students and habilitation, by publishing international articles, educating researchers by establishing graduate schools, selecting young talent and fi nding international partners. All of these measures can be taken without external interference., Assoc. Prof. Jitse P. van Dijk MD PhD, and Literatura
Hlavní cíl: Zjistit vliv procvičování ošetřovatelského procesu podle OPT modelu klinické rozvahy na erudici studentů oboru všeobecná sestra při využívání pojmů Aliance 3N. Východiska: Motivem k realizaci studie bylo dílo autorek OPT modelu klinické rozvahy Pesut a Herman a výzkumné články k OPT modelu autorů Bartlett et al., Bland et al. a Kautz et al. Metodika: Aplikován byl design přirozeného experimentu u dvou skupin studentů s použitím pretestu a posttestu. Výzkumné nástroje byly nově pro tuto studii připraveny na podkladě publikovaných článků Herman a Bartlett. Jednalo se o pracovní protokoly pro studenty a nástroj k hodnocení erudice klinické rozvahy. Proběhla obsahová validizace protokolů a u hodnotícího nástroje byla ověřena reliabilita. Sběr dat proběhl u souboru šedesáti tří studentů formou záznamů do pracovních protokolů. Data, extrahovaná z protokolů, byla zpracována na hladině signifi kance 0,05 pomocí Studentova párového t-testu a Wilcoxonova párového testu. Výsledky: Medián celkového skóre erudice klinické rozvahy byl, při maximálním dosažitelném počtu 29 bodů, u studentů prezenční formy v pretestu 18,9 a v posttestu 19,5 bodů. U kombinované formy byl před a po cvičení 18,0 a 17,0 bodů. Závěry: U prezenční formy studia byla erudice klinické rozvahy s pojmy Aliance 3N po procvičování zlepšena, ale rozdíl nebyl statisticky signifi kantní. U kombinované formy studia prokázal Wilcoxonův párový test signifi kantní zhoršení. Využití NANDA diagnóz bylo u obou skupin subjektů explicitní, zásadní nedostatky byly shledány ve volbě optimálních NOC a NIC., Main aim: To determine the effect of practicing nursing process by OPT model of clinical reasoning on the expertise of students of General Nursing study in the use of concepts Alliance 3N. Background: The motive for the study was the work of the OPT model of clinical reasoning authors Pesut and Herman and research articles on the OPT model, the authors Bartlett et al., Bland et al. and Kautz et al. Methods: Applied design was a natural experiment on two groups of students using pretest and posttest. Research instruments for this study were new and prepared on the basis Herman and Bartlett’s published articles. Th ese were working protocols for students and a tool to assess erudition of clinical reasoning. Content validation was carried out and evaluation tool was tested on reliability. The data were collected in a group of sixty-three students in the form of records to work protocols. The data extracted from the protocols were processed at 0.05 level of signifi cance using Student’s paired t -test and Wilcoxon paired test. Results: The median of total score sheet clinical erudition was at full-time students in the pretest (before practicing) 18.9 points aft er exercise 19.5 (posttest). The median of total score before and aft er exercise was 18.0 and 17.0 points at part-time study students. Conclusions: For full-time students’ erudition in clinical reasoning with 3N Alliance terms aft er exercises has improved, but the diff erence was not statistically signifi cant. For part-time study students Wilcoxon paired test showed a signifi cant deterioration in student achievement. Use of NANDA diagnoses in both groups of subjects was explicit, major fl aws were found in the choice of optimal NOC and NIC., Jana Marečková, Soňa Bocková, Petra Stefanová, Lenka Mazalová, Radka Matějková, Jana Zapletalová, and Literatura
Úvod: Současné medicínské poznatky nám nabízejí široké spektrum možností, jak pečovat o chronickou ránu. Zejména v posledních desetiletích došlo k významnému pokroku na poli jejich léčby. Autoři prezentují svoje poznatky o postupech při péči o pacienta s chronickou ránou a vymezují roli chirurga v procesu její léčby. Metody: Do pilotní randomizované prospektivní studie byli zařazeni 4 pacienti s chronickou ránou v oblasti bérce po předchozí neúspěšné konzervativní terapii, kteří byli indikováni k autotransplantaci kůže. Po předchozí aplikaci podtlakové terapie (VAC – vacuum asisted closer) byli pacienti podstupující kožní transplantaci pro chronickou ránu v oblasti bérce prospektivně randomizováni do dvou skupin. U jedné skupiny byla použita k podpoře hojení autologní plazma bohatá na trombocyty (PRP) a ve druhé – kontrolní – skupině byla provedena autotransplantace kůže standardně bez její aplikace. Výsledky: Ve skupině s použitím PRP bylo 15. pooperační den zhojeno v průměru 99 % ranné plochy. Ve skupině bez užití PRP bylo 15. pooperační den zhojeno v průměru 90 % ranné plochy. Ve skupině s použitím PRP došlo u pacientů k úplnému zhojení defektu za 15, resp. 20 dnů po výkonu. Ve skupině bez aplikace PRP došlo u jednoho pacienta k úplnému zhojení za 28 dnů a jednoho k úplnému zhojení nedošlo ani za 3 měsíce po operaci a přetrvávala zbytková nezhojená plocha 10 %. Závěr: V případě využití metod chirurgické léčby se hojí chronické rány během relativně krátké doby. Na základě prvních zkušeností lze předpokládat, že tuto dobu můžeme ještě zkrátit použitím PRP. Z užití chirurgické léčby a podpory hojení chronických ran pomocí PRP by mohli profitovat pacienti, u kterých selhaly jiné dostupné metody celkové i lokální terapie., Introduction: Current medical knowledge has provided us with a wide range of possibilities of treating chronic wounds. Over the recent decades, in particular, significant progress has been made in this field. The authors present an overview of current knowledge of chronic wound healing, pointing out the surgeon’s role in the process of chronic wound management. Using surgical therapy, we are able to heal a chronic wound in a shorter period of time, particularly if the treatment is accelerated by the application of platelet-rich plasma (PRP) as a source of growth factors. Methods: The pilot randomized prospective study included four patients with chronic wounds of the lower leg after previous failure of conservative therapy who were indicated for skin transplantation. Following previous vacuum-assisted closure therapy, the patients undergoing skin transplantation were prospectively randomized into two groups. Autologous PRP was used in one of the groups and standard skin transplantation without PRP was performed in the other one. Results: In the PRP group, 99% of the wound areas were healed on the 15th day after the operation. In the other group, 90% of the areas were healed on the 15th day following the operation. In the PRP group, complete healing of the defect occurred in both patients at 15 and 20 days post-surgery. In the second group, one patient completely healed within 28 days; the other one was not fully healed even at 3 months post-surgery. Conclusions: Most patient groups at great risk may benefit from the method using PRP, as well as patients with chronic wounds who have failed conventional methods available for both general and local therapy. This fact has been confirmed by the authors’ initial experience presented., and I. Slaninka, L. Klein, R. Čáp, F. Hošek, I. Guňka, O. Šedivý, S. Jiška, M. Kaška
Základním předpokladem pro úspěšnou léčbu syndromu diabetické nohy je multidisciplinární spolupráce. V optimálním případě diagnostiku a léčbu řídí lékař v podiatrické ambulanci, který je i garantem efektivního využívání finančních prostředků. Obecnou obavou diabetiků je strach ze ztráty končetiny. Na základě mezioborové spolupráce lze v řadě případů zabránit velké amputaci nebo v případě její nutnosti zajistit protetickou a rehabilitační péči. Nové možnosti revaskularizace a spolupráce s antibiotickými centry zvyšují úspěšnost chirurgické léčby syndromu diabetické nohy. Operační výkony na diabetické noze dělíme na operace elektivní, profylaktické, léčebné a emergentní. Cílem elektivních výkonů je korekce deformit, které jsou rizikové pro vznik ulcerací. Operační postupy jsou shodné jako u nediabetiků. Z profylaktických výkonů provádíme rekonstrukční operace při Charcotově artropatii. Speciální operační postupy zahrnuje pojem superkonstrukce. Léčebné výkony pomáhají zhojit ulcerace při selhání konzervativní léčby. Typ výkonu plánujeme s ohledem na rozsah osteomyelitidy a na zásah do architektoniky nohy, abychom zabránili reulceraci. Emergentní výkony provádíme v případě akutní infekce. Základem úspěchu je radikální otevření všech postižených kompartmentů nohy s evakuací abscesů, dostatečná antibiotická léčba a revaskularizace., The basic prerequisite for the successful treatment of the diabetic foot is a multidisciplinary approach. Ideally, the diagnosis and treatment is managed by a podiatrist, who is also responsible for a cost-effective and well-managed setting. General concern of diabetics is the fear of losing a limb. On the basis of multidisciplinary approach is possible to prevent major amputations in many cases, or in case of them to ensure the prosthetic and rehabilitation care. New possibilities of revascularization and cooperation with antibiotic centers increase the success of surgical treatment of diabetic foot syndrome. Surgical procedures could be divided into four classes: elective, prophylactic, curative, emergent. The aim of elective operations is the correction of painful deformities that are at risk for the formation of ulcers. Surgical procedures are the same as in non-diabetics. Prophylactic procedures comprises reconstruction of Charcot foot. Special surgical procedures described the concept of “superconstruct”. Curative procedures help to heal ulcers when conservative treatment fails. Type of procedure is planned with regard of the extent of osteomyelitis and of the intervention in architectonics of the foot to prevent a recurrence of the ulcer. Emergent procedures are performed in case of acute infection. Radical revision of all affected compartments with evacuation of the abscesses, adequate antibiotic therapy and revascularization are essential., and Tomáš Kučera, Jaromír Šrot, Josef Roubal, Pavel Šponer
Cíl: Zjistit vyuţívání ošetřovatelských intervencí na chirurgických pracovištích neintenzivní péče a chirurgických jednotkách intenzivní péče. Porovnat uţití intervencí mezi uvedenými typy pracovišť a porovnat získané výsledky se závěry výzkumného týmu NIC. Metodika: Informace byly získány kvantitativní výzkumnou metodou za vyuţití dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník byl sestaven s vyuţitím Nursing Intervention Classification (NIC) a obsahoval názvy i definice 101 vybraných intervencí klasifikace NIC. Sestry se prostřednictvím dotazníku u intervencí vyjadřovaly k četnosti uţití v chirurgické klinické ošetřovatelské praxi na jejich pracovišti. Pro induktivní analýzu byl pouţit Pearsonův chí–kvadrát test na hladině významnosti α = 0,05. Výsledky: Šetření se zúčastnilo 11 zdravotnických zařízení, a bylo vyhodnoceno 255 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických pracovištích neintenzivní péče, a 45 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických ošetřovatelských jednotkách poskytujících intenzivní péči. Padesát intervencí bylo vyhodnoceno jako stejně často vyuţívané na pracovištích neintenzivní péče i jednotkách intenzivní péče, 49 intervencí jako častěji vyuţívaných na chirurgických jednotkách intenzivní péče a 2 intervence byly vyhodnoceny jako častěji uţívané na chirurgických pracovištích neintenzivní péče. Závěr: V šetření jsme zjistili rozdílné uváděné četnosti uţití intervencí na chirurgických odděleních neintenzivní péče a pracovištích intenzivní péče. Z výsledků je patrné, ţe u nejvyššího počtu testovaných intervencí jsme neshledali rozdíl v četnosti uţití mezi pracovišti intenzivní a neintenzivní péče. V porovnání s výsledky šetření, které uskutečnil výzkumný tým NIC, jsme však zjistili, ţe sestry často vykonávají na chirurgických odděleních neintenzivní péče intervence, které byly výzkumným týmem NIC vyhodnoceny jako více uţívané na jednotkách intenzivní péče., Aim: Determine the frequency use of nursing interventions to non-intensive surgical departments and surgical intensive care unit (ICU). Compare the frequency of use of interventions between these departments and compare the results with the findings of the research team NIC. Methods: Informations obtained quantitative research method using a questionnaire. The questionnaire contained 101 names and definitions of selected nursing interventions classification (NIC). Nurses in these interventions reflect the frequency of their use in surgical clinical nursing practice. For inductive analysis was used Pearson's chi-square test at a significance level of α = 0.05. Results: The survey was attended by 11 hospitalis and were evaluated used 255 questionnaires completed by general nurses who worked at non-intensive surgical departments and 45 questionnaires completed general nurses who worked in intensive surgical departments. It was found 50 interventions that as often used on non-intensive department and intensive department, 49 interventions that are more ofen used in surgical intensive care and 2 interventions that are more ofen used in non-intensive surgical departments. Conclusion: In the survey, we have found different declarations frequency use of interventions between non-intensive surgical department and intensive care units. The results show that the highest number of tested interventions were no differences in frequency of use between the intensive and non-intensive care. Compared with the results of the survey conducted research team NIC, we found that nurses often perform to non-intensive surgical department interventions that have been evaluated by the research team NIC as more used in intensive care units., Alena Pospíšilová, Miroslava Kyasová, Petra Juřeníková, Zdenka Surá, Erna Mičudová, and Literatura
Osteochondritis dissecans(OCD) of the knee is identified with increasing frequency in the adolescent patient. Left untreated, OCD can cause significant impairment and restriction in physical activity and development of osteoarthritis at an early age. The diagnosis of lesions of OCD can be confirmed on plain radiographs. MRI has emerged as the gold standard to evaluate the stability of the lesion and the integrity of the overlying articular cartilage. Treatment of OCD lesions depend on the stability of the lesion. Stable lesions can be treated conservatively by physical activity modification and immobilization. Unstable lesions and stable lesions not responding to conservative measures should be treated surgically. Surgical options range from arthroscopic drilling, either transarticular or extra-articular drilling for stable lesions or salvage procedures such as autologous chondrocyte transplantation (ACT), mosaicplasty to restore joint and cartilage congruency. and H. H. Shaikh, J. Vícha, T. Proček, J. Pavlata, T. Kučera