Průmyslové emise obsahují široké spektrum cizorodých látek ohrožujících zdraví člověka i zvířat, včetně endokrinních modulátorů (endocrine disruptors), které interferují se signálními systémy buněk. Tato skupina xenobiotik poškozuje endokrinní systémy člověka i zvířat nepříznivým vlivem na jejich zdraví, nejen současné populace, ale potenciálně i generací příštích. První z této skupiny cizorodých látek byly identifikovány ty, které ovlivňovaly signální dráhy estrogenů. Dnes je již prokázanou zkušeností, že řada těchto látek nepříznivě působí také na signální dráhy steroidních hormonů a hormonů štítné žlázy. Endokrinní modulátory mohou působit na několika různých etážích signálních drah, včetně alterace činnosti žláz s vnitřní sekrecí, ve kterých tyto hormony vznikají, ovlivněním regulačních enzymů spojených s homeostázou příslušných hladin hormonů nebo modifikací transkripce hormonální odpovědi indukované hormony v jejich cílových orgánech či tkáních. Následující řádky jsou stručnou informací o současném stavu výzkumu v oblasti endokrinních modulátorů a nastíněním nejdůležitějších šancí a problémů výzkumu v předmětné oblasti., Industrial emissions contain a wide spectrum of xenobiotics threatening human and animal health including endocrine disruptors which interfere with signalling systems of cells. This group of xenobiotics cause damage to health not only to present generation but constitutes a potential risk to health of generations to come. The first group of that xenobiotics discovered were those influencinng signalling pathways of estrogens. Up today it has been proven experience that some of the family of xenobiotics have adverse effects on signalling pathways of steroid hormons and thyroideal ones. Endocrine disruptors can act on several etages of the signalling pathways including alterations at the level of endocrine glands producing hormons, by influencing homeostase regulating enzymes or by the modification of transcription of responses induced by hormones themselves in target organs or tissues. The lines follows are a substantially condensed information about the present state of research on endocrine distuptors and outline of the potential chances and obstacles in this research field., Vladimír Bencko, and Literatura 12
U pacientů, u kterých se manifestoval diabetes mellitus, dochází po měsících až desetiletích trvání choroby k vyhasnutí sekrece inzulinu, což je téměř jistým znamením úbytku B-buněk Langerhansových ostrůvků. U souboru 30 pacientů, u kterých se choroba manifestovala mezi 30–45 roky a byli diagnostikováni jako diabetici 2. typu, má po 30 letech trvání choroby polovina zachovanou nebo vyšší sekreci inzulinu, druhá polovina pak sekreci výrazně sníženou nebo vyhaslou. Faktory, které postihují B-buňky a vedou k jejich destrukci, můžeme shrnout do následujících skupin: 1. Faktory chemické: faktory metabolické: hyperglykemie a glukotoxicita, lipotoxicita, hypoxie, volné kyslíkové radikály, faktory farmakologické: anitimikrobiální prostředek pentamidin, antidepresiva typu SSRI, faktory spojené s poruchou sekrece inzulinu: MODY typy diabetu, toxické látky ze zevního prostředí: jed na krysy Vacor, streptozotocin, polychlorované či polybromované uhlovodíky 2. Onemocnění zevně sekretorické části pankreatu: nádorová infiltrace, vazivová infiltrace, chronická pankreatitida 3. Infekce, zánět a autoimunita: faktory virové: Coxsackie viry, virus chřipky H1N1, enteroviry, záněty: autoimunní faktory, představující patogenetický faktor diabetu 1. typu. V současné době pracujeme jak na další specifikaci dalších faktorů vedoucích k poškození B-buněk, tak na studiu poznání jejich účinku na buněčnou apoptózu respektive nekrózu, a konečně na definici ochranných faktorů, které by účinky působení těchto faktorů snížily. S nárůstem vědomostí o mechanizmech poškození a destrukce B-buněk se rýsují návrhy některých opatření, která by je mohla chránit. V našem přehledu podáváme zestručnělý a s ohledem na rozsah článku také notně zjednodušený přehled některých znalostí, které se poškození a destrukce B-buněk týkají. Klíčová slova: B-buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu – faktory vedoucí k destrukcí B-buněk – sekrece inzulinu, Insulin secretion in patients with manifested diabetes mellitus tends to disappear months to decades after the diagnosis, which is a clear sign of a gradual loss of pancreatic islet beta-cells. In our sample of 30 type 2 diabetic patients, whose disease manifested between 30 and 45 years of age, about a half have retained or even increased insulin secretion 30 years later, while the other half exhibit a much diminished or lost insulin secretion. Factors that can damage or destroy beta-cells can be divided into the following groups: Metabolic factors: hyperglycemia and glucotoxicity, lipotoxicity, hypoxia, reactive oxygen species; Pharmacological factors: antimicrobial medication pentamidine, SSRI antidepressants; Factors related to impaired insulin secretion: MODY type diabetes; Environmental toxic factors: rat poison Vacor, streptozotocin, polychlorinated and polybrominated hydrocarbons; Disorders of the exocrine pancreas: tumor infiltration, fibrous infiltration, chronic pancreatitis, cystic fibrosis; Infections, inflammation, autoimmunity, viral factors: Coxsackie viruses, H1N1 influenza, enteroviruses. We are currently working on finding other factors leading to beta-cell damage, studying their effect on apoptosis and necrosis and looking for possible protective factors to prevent this damage. We our increasing knowledge about the mechanisms of beta-cell damage and destruction we come ever closer to suggest measures for their prevention. In this review we offer a brief and simplified summary of some of the findings related to this area. Key words: pancreatic islet beta-cells of Langerhans – factors damaging or destroying beta-cells – insulin secretion, and Michal Anděl, Vlasta Němcová, Nela Pavlíková, Jana Urbanová, Marie Čecháková, Andrea Havlová, Radka Straková, Livia Večeřová, Václav Mandys, Jan Kovář, Petr Heneberg, Jan Trnka, Jan Polák