Kresba: polonahá Venuše sedí, levicí vytahuje šíp z toulce na zádech před ní stojícího Amora, který napíná luk. Za Venuší Mars ve válečné zbroji, jednou rukou Venuši objímá, ve druhé drží číši vína. Za Venuší putto s pochodní, pod ním Hojnost s rohem. Na protější straně žena s odhalenými ňadry (Minerva ?) s armilární sférou, za ní další Múzy, před nimi na zemi torso nahé ženské sochy, v pozadí za múzami kruhový chrámek., Konečný 1982#., Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). Kresba byla přípravou na obraz v soukromé sbírce, na níže je místo puti s pochodní mladý Bakchus s úponkou vinné révy (srov. Evropa, Dialog mezi Venuší a Minervou 2).
Figurální scéna v kopcovité krajině. Zprava přichází smuteční průvod. Truchlící ženy, starci v bílém, dva trubači a dva putti s pochodněmi. Uprostřed kompozice čtveřice mužů s nosítky, na nich Psýché oblečená do smutečních šatů. V dálce vrcholky hor., Blažková 1959, s. 11, and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. Na Náměšti jsou pouze dva výjevy (Psýché odnášena do hor, Apollonova věštba). Tento kus je třetí v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleem. Tento obraz zachycuje epizodu, která následuje po králově dotazu ve věštírně, ohledně sňatku jeho dcery. Věšba mu kázala odnést dívku do hor, kde měla pikat za svou krásu sňatkem s obludou. Analogický výjev je ve francouzských sbírkách (sbírka Ludvíka XIV., Musée national du château de Pau, obraz zrcalově převrácen). Formálně byl karton inspirován soudobými freskami (Perino del Vaga, Castel Saint Angelo v Římě, sál Amora a Psýché, 1545-1546, svatební průvod).
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna na oblacích, zleva jede vůz s tažený trojspřežím, ve voze sedí Apollón, pod vozem okřídlená ženská postava, nad vozem letí dva putti, jeden s hořící pochodní, druhý s lukem a šípem. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Na vrcholu kupole muzea bronzový odlitek sochy: nahá okřídlená postava (genius), kolem těla drapérie, v levé ruce drží vavřínový věnec, v pozudvižené pravici pochodeň (alegorie pokroku přinášejícího slávu)., Kubačka, M. a kol., Významné parky Opavska, and Skalík, T., Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 45
Na jižním zahradním průčelí, na atice střechy čtyři alegorické sochy, stojící postavy nahých žen: Země (rýč, roh hojnosti), Voda (džber s vodou a ryba), Vzduch (draperie vlající nad hlavou), Oheň (na zemi plameny, nádoba s hořícím ohněm, pochodeň) - Čtyři živly., Poche 1980#, 78-80., Vlček 2001#, 413., and Originály soch jsou dnes ve vstupním vestibulu zámku.
Řadový nájemní dům, na průčelí pod okny 1. patra reliéf s bohatou figurální výzdobou - putti reprezentující alegorii dálkového obchodu a stavebního průmyslu. První výjev na reliéfu zleva: putto sedící na velbloudu, sedící putto s poutnickou holí, trojice putti u koše s plody, skupina putti přivazujících k molu plachetnici s nákladem, trojice putti pohánějícíh osla s nákladem, dvojice putti se slunečníkem a navršenými předměty - štít, nádoby, svitky, jeden z puttiů drží řetěz. Druhý reliéf vpravo od vchodu: putti zabývající se různými činnostmi spojenými s kovářství a metalurgií, čtveřice putti odlévá zvon, uprostřed reliéfu putto, v ruce pochodeň a vavřín, sedí na trůně s opěradlem ve tvaru ozubeného kola, vedle na zemi leží okřídlené kolo a svitek, z každé strany putto, jeden drží kladivo, druhý svitek. Další skupinka postav provádí práce spojené s konstrukcí stavebních prvků ze železa, poslední jsou dva putti s krumpáčem a pluhem., Ráday 1998, s. 314, obr. 224, and Typická dekorace s putti, kteří jsou zcela zaměstnáni různými činnostmi, vyjadřují tak důležitost průmyslových a hospodářských odvětví pro prosperitu obyvatelů domu.
Náhrobek Jana Nepomuckého, pod rakví čtyři alegorické figury. Síla, Spravedlnost, Zdrženlivost a Moudrost. Postava sedící ženy, na krku řetěz se slunečním kotoučem, v levé ruce drží knihu, v pravici hořící pochodeň.
Malba na stropě: oválný medailon s malbou alegorie pomíjivosti. Uprostřed se v oblacích vznáší ženská postava, v levé ruce drží přesýpací hodiny, v pravé ruce vyhaslou olejovou lampu. Pod ní na oblaku sedící lev. Po levici ženské alegorické postavy amorek s čápem, který má na pravé noze uvázaný kámen, po pravici ženy letí amorek, drží k zemi skloněnou pochodeň a v levé ruce zvonek., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46, and Vlček 1999#, 445-448.