Studie pojednává o kritice experimentální vědy v Anglii v 60. a 70. letech 17. století. Text se soustředí na námitky, které proti nové filosofii a vědě pěstované v Royal Society vznesli ve svých dílech Margaret Cavendishová (1623–1673) a Henry Stubbe (1632–1676). Ačkoliv tito autoři kritizovali institucionalizovanou experimentální vědu z různých hledisek, shodovali se v jednom bodě: Cavendishová i Stubbe vyzdvihovali hodnotu, úroveň a relevanci antického vědění ve srovnání s výsledky bádání představitelů Royal Society. Jejich výhrady vůči Royal Society jsou zde systematiky představeny ve třech tematických blocích: epistemologickém, historickém a nábožensko-politickém. Cílem této studie je ukázat, že navzdory prestiži, které se dnes empirická věda těší, nebyla v 17. století nová přírodní filosofie okamžitě a s nadšením přijímána. Zároveň chce doložit, že názory kritiků, které v dnešní době mohou působit bizarně i zpátečnicky, z tehdejšího hlediska dávaly smysl a někdy mohly být i opodstatněné. and The aim of the study is to discuss the criticism of experimental science in England during the 1660's and 1670's. The text focuses on objections raised in the works of Margaret Cavendish (1623–1673) and Henry Stubbe (1632–1676) against the new philosophy and science of the Royal Society of London. Although these authors criticized institutionalized experimental science from different points of view, they agreed on one point: Cavendish and Stubbe emphasized value, quality and relevance of ancient knowledge in comparison with the results of the research gained by representatives of the Royal Society. The objections to the Royal Society are presented in three thematic groups: epistemological, historical and religious-political. The aim of this study is to show that despite the prestige which the empirical science enjoys today, the new natural philosophy was not accepted immediately and enthusiastically during the 17th century. Finally, the study also suggests that the views of critics, who nowadays can be perceived as bizarre, or even retrograde, made sense at that time.