Aim of investigation: to study immediate and remote results of standard and extended lymphodissection in patients with rectal cancer. Material and methods: 132 patients with rectal cancer were performed radical surgery with lymphodissection in D2 and D3 volume according to a height of tumor location. In immediate postoperated period there were noted complications in 4 patients that made up 3,03%. Observation time was 5 years. Tumor recurrence was reported in 5 patients (3,8%). In remote period metastases were revealed in 8 patients (6,6%). 5year total survival rate was 78,5±4,2% at stage II. 5year total survival rate was 56,4±3,7% at stage III. Comparing the results of standard and extended lymphodissection it was noted statistically authentic increase of 5 year survival rate in patients at stage III. Obtained data allow to come to the conclusion about reasonability of performance of different variants of lymphodissection for patients with rectal cancer at stages II and III., Navruzov S. N., Abdujapparov S. B., Akbarov E. T., Navruzov B. S., Islamov H. D., and Literatura
To improve the results of radiotherapy for cervical cancer used local and systemic radiomodification drugs. Materials and methods: 1984 patients with locally advanced cervical cancer (2b 3a stage), which at one stage of complex treatment by a course indoarterial of regional longterm polychemotherapy (EARDPHT) mode: methotrexate 50 mg/m2, the first 12 hours, fluorouracil 1000 mg/m2, over the next 12 hours and cisplatin 100 mg/m2, for 48 hours, 2 stage surgical treatment in the volume expanding hysterectomy 3 type (modification of Wertheim Meigs). Results: The results of treatment of locally cervical cancer using VADRPHT, depending on the unilateral and bilateral tumor invasion in parametrial tissue showed that under unilateral lesion of parametrium results of treatment were higher than for the bilateral involvement of parametrium. Medical pathomorphosis in tumors of different severity was observed in 86.9% of patients, metastasis to regional lymph nodes were detected in 36% of operated patients, and also studied the degree of therapeutic pathomorphosis in lymph nodes. There was revealed that the complete regression of tumors, 5 year survival rate is 98%, whereas in tumor regression of more than 50% of the original volume 78.5%, with stabilization of tumor no more than 58.4%. Conclusion: The study of molecularbiological parameters of the tumor cells show the effectiveness of conducted neoadvent indoarterial chemotherapy and play an important role in further treatment and prediction of disease., Navruzova V. S., Yuldasheva N. Sh., and Literatura
Úvod: Disekce axily (ALND) představuje standardní postup zajišťující lokoregionální kontrolu při metastatickém postižení sentinelové uzliny (SN). Řada studií již dokazuje, že její vynechání nezhoršuje celkovou prognózu. Metody: Retrospektivně zpracovaný soubor 249 pacientek v 3letém období s biopsií sentinelové uzliny byl rozdělen do 2 skupin – s negativní, resp. pozitivní SN. Ve sledované skupině s pozitivní SN byly pacientky rozděleny s, resp. bez ALND a hodnoceny další nonsentinelové uzliny při ALND a onkologická léčba. Předmětem bylo srovnání, zda ALND a onkologická léčba ovlivní bezpříznakový interval (DFI) a celkové přežití (OS) u pacientek s pozitivní SN a zda budou vykazovat rozdíly s kontrolní skupinou. Hodnocením histopatologických a biologických vlastností primárního nádoru, charakteru metastázy v SN a počtu metastatických SN bylo snahou určit ty faktory, které lze využít jako prediktory pozitivity nonsentinelových uzlin. Výsledky: Pozitivní SN je zatížena vysokým procentem pozitivity nonsentinelových uzlin (63 %). Doplnění ALND neprodlužuje DFI ani DFS, není-li zajištěna lokoregionální kontrola pooperační radioterapií a systémovou léčbou, které ovšem dokážou zajistit srovnatelný DFI i DFS bez doplnění ALND. Pacientky s pozitivní SN s, resp. bez ALND dosahují 70, resp. 72 měsíců DFI, 5leté přežití 84 %, resp. 80 %. Za prediktory pozitivity nonsentinelových uzlin lze považovat tumory nad 2 cm, s vysokou proliferační aktivitou a vysokým gradem. Závěr: Na malém souboru lze dokladovat, že vynechání ALND při metastatickém postižení 1−2 SN bez ohledu na prognostické ukazatele tumoru neovlivňuje DFI ani DFS při následném onkologickém zajištění. Nádory s vysokým gradem, vysokou proliferační aktivitou a rozměrem nad 2 cm mají významně vyšší riziko postižení nonsentinelových uzlin. Vynechání ALND při pozitivní SN není v současnosti léčebnou metodou lege artis, pro vytvoření odborných směrnic jsou požadovány další studie na velkých souborech., Introduction: Axillary lymph node dissection (ALND) is a standard procedure for locoregional control in metastatic sentinel lymph nodes (SN). A number of studies have provided evidence that avoiding ALND does not worsen the general prognosis. Methods: A group of 249 female patients with sentinel lymph node biopsy was analysed retrospectively for a 3-year period. The patients were divided into two groups – with non-metastatic SN and with metastatic SN. In the metastatic SN group, the patients were further divided into a group with ALND and a group without ALND, and additional lymph nodes (non-sentinel) in ALND and oncological treatment were evaluated. The goal was to find out whether ALND and oncological treatment affect the disease-free interval (DFI) and overall survival (OS) in the group of patients with metastatic SN and to compare the results with the control group. The histopathology and biology of the primary tumour, its size and the number of metastatic SN were subsequently evaluated as the factors that may be useful for predicting metastatic non-sentinel lymph node positivity. Results: There was a high risk of metastatic non-sentinel lymph nodes in the cases of metastatic SN (63%). Addition of ALND does not prolong either DFI or DFS without post-operative radiotherapy and systemic oncological treatment, both of which can provide a comparable length of DFI as well as DFS without ALND. Patients with metastatic SN with and without ALND had a DFI of 70 and 72 months, respectively, and a 5-year survival of 84% and 80%, respectively. Tumours over 2 cm, tumours with high proliferative activity and a high grade can be regarded as predictors of metastatic non-sentinel lymph nodes. Conclusion: In a small patient group it has been demonstrated that the avoidance of ALND in 1 or 2 metastatic SN, regardless of the prognostic factors, does not affect either DFI or DFS if adjuvant oncological treatment is administered. High-grade tumours, tumours with high proliferative activity and tumours larger than 2 cm carry a significantly higher risk of metastatic non-sentinel lymph nodes. Nowadays, the avoidance of ALND in metastatic SN is not a lege artis procedure; further large studies are needed to create scientific guidelines., and M. Černá, I. Zedníková, A. Ňaršanská, T. Svoboda, O. Hes, J. Záhlava, M. Hlaváčková
Hodnocení léčebné odpovědi je jedním z nejdůležitějších prognostických ukazatelů. Pomocí metabolického stanovení FDG-PET je umožněno rozlišit strukturální změny, které obsahují ještě viabilní lymfomovou tkáň od fibrotických reziduí. Metoda: V rámci retrospektivní analýzy 96 nemocných s diagnózou difuzního velkobuněčného lymfomu (DLBCL) diagnostikovaných v letech 1999?2004 byl hodnocen prognostický význam výsledku FDG-PET vyšetření v průběhu intermediárního stagingu (po 2.?4. cyklu chemoterapie, celkem 69 nemocných) a na jejím konci (celkem 68 nemocných) pro dobu bez progrese (PFS) a celkové přežití (OS). Výsledky: S mediánem sledování 30 měsíců byla ve skupině s intemediárním PET negativním výsledkem pozorována ve 3 letech PFS 80,7 % a OS 97,6 % oproti PFS 50,5 % (p < 0,005) a OS 71,5 % (p < 0,01). Pro PET pozitivní pacienty bylo relativní riziko relapsu/ progrese 4,8krát vyšší a riziko úmrtí 6,4krát vyšší. Při hodnocení PET výsledku na konci léčby byla u PET negativních PFS 81,7 % a OS 94,7 % proti PFS 29,4 % (p < 0,0001) a OS 57,5 % (p < 0,0001) u PET pozitivních pacientů. Pro PET pozitivní pacienty při ukončení chemoterapie bylo riziko relapsu/progrese 7krát vyšší a riziko úmrtí 12,9krát vyšší. Při hodnocení významu PET restagingu ve skupinách podle rizika dle mezinárodního prognostického indexu (IPI) se ukázalo, že výsledky si zachovávají v jednotlivých podskupinách signifikantní rozdíl jako pro PFS, tak pro OS s výjimkou OS ve skupině nemocných s vyšším rizikem hodnocených v rámci intermediárního restagingu. Závěr: Předkládaná analýza dokládá prognostický význam PET vyšetření u nemocných s DLBCL hodnocených jak v rámci intermediárního restagingu, tak na konci chemoterapie. Zda bude mít význam měnit léčbu jen na základě PET vyšetření, je a bude předmětem prospektivních klinických studií., Marek Trněný, Otakar Bělohlávek, J. Kořen, and Lit. 19
V této práci budou prezentovány jak vlastní výsledky léčby cetuximabem a radioterapií u pacientů se spinocelulárními karcinomy hlavy a krku, tak i poléčebného sledování. Terapeutické výsledky byly u našich pacientů velmi dobré, ze 30 pacientů jsme zaznamenali celkem 90 % kompletních remisí u lokoregionálně pokročilých stadií. V dalším sledování bylo 2letého celkového přežití dosaženo u 82 % souboru a 2letého přežití bez příznaků onemocnění u 76 % pacientů., The paper presents outcomes of treatment with cetuximab and radiotherapy The paper presents outcomes of treatment with cetuximab and radiotherapy in patients with squamous cell head and neck cancers as well as of post-treatment follow-up. Treatment outcomes were very good in our patients; among 30 patients, a total of 90% of complete remissions in locoregionally advanced stages were observed. In the subsequent follow-up, the 2-year overall survival was achieved in 82% and the 2-year symptom-free survival in 76% of patients., Jana Neuwirthová, Pavel Smilek, Jan Rottenberg, Rom Kostřica, Renata Červená, and Literatura
Adenomy hypofýzy se mohou vyskytovat až v 15 % intrakraniálních nádorů. V současné době využíváme k jejich léčbě farmakologické, neurochirurgické a radiochirurgické metody a velice důležitá je mezioborová spolupráce jak při indikaci, tak i při samotné terapii. Autoři v publikaci hodnotí 80 operací adenomů hypofýzy, prováděných ve spolupráci s otorinolaryngologem, z tohoto počtu 19 adenomů hormonálně aktivních a 61 nesekrečních. Sekreční adenomy byly zastoupeny dle četnosti takto: 10 s hypersekrecí somatotropní, tři kortikotropní, dva gonadotropní, dva tyreotropní a dvakrát prolaktinom bez reakce na farmakologickou léčbu. V celkovém počtu bylo 70 % makroadenomů. Čtyřicet jedna adenomů bylo operováno u žen a 39 u mužů, přičemž průměrný věk ve skupině žen byl 57,7 roku a ve skupině mužů 57,9 roku. Sedmdesát šest procent pacientů bylo resekováno radikálním způsobem, což prokázalo kontrolní MR vyšetření tři měsíce po operaci. Výsledky morbidity a mortality publikovaného souboru snesou srovnání s velkými sériemi publikovanými v zahraniční literatuře., Pituitary adenomas constitute 10–15% of intracranial tumours. At present, a combination of medical, neurosurgical and radiosurgical modalities is applied to treat them. Successful treatment requires close collaboration between an endocrinologist, neurosurgeon and radiosurgeon. The authors present a series of 80 consecutive cases of pituitary adenoma treated, in cooperation with an otorhinolaryngologist, with endoscopic endonasal surgery. Nineteen secreting adenomas and 61 non-secreting tumours were treated. 70% of adenomas were macroadenomas. A follow up MRI after three months showed radical surgery in 76%. Morbidity and mortality results of this series are similar to other larger published series., and D. Krahulík, L. Hrabálek, M. Vaverka, J. Machač, M. Hampl, J. Hoza, Z. Fryšák
Cílem práce je zhodnotit význam stanovení hladiny TATI (tumour associated trypsin inhibitor) v moči pro neinvazivní detekci a odhad prognózy pacientů s tumory močového měchýře. Soubor, metodika: Do studie jsme zařadili 63 pacientů, z toho 30 s histologicky verifi kovaným tumorem měchýře. Střední doba sledování byla 23 měsíce. Pacienti byli rozděleni do jednotlivých skupin v závislosti na rozdílném stupni buněčné diferenciace, stupni nádorové invaze, počtu nádorů a jejich velikosti. Kontrolní skupinu tvořilo 33 pacientů s benigním onemocněním uropoetického traktu. Výsledky: Průměrná hladina TATI v moči u pacientů s tumorem močového měchýře byla 68,65 μg/l, zatímco v kontrolní skupině to bylo pouze 20,38 μg/l. Průměrná hladina TATI v moči u pacientů s G1 tumorem byla 15,76 μg/l, u G2 tumorů 86,3 μg/l a 33,3 μg/l u nádorů G3. Průměrná hladina TATI v moči u tumorů s TaT1 tumorem byla 73,3 μg/l, u infi ltrujících tumorů 40,51 μg/l. Průměrná hladina TATI v moči u pacientů se solitárním tumorem byla 60,28 μg/l a v případě mnohočetného postižení 94,42 μg/l, 26,3 μg/l u tumorů do 3 cm velikosti a 100,02 μg/l u tumorů větších než 3 cm. Průměrná hladina TATI v moči ve skupině pacientů, kteří recidivovali v průběhu sledování, byla 60,3 μg/l a 75,0 μg/l ve skupině bez recidivy onemocnění. Neprokázali jsme význam močové hladiny TATI pro odhad rizika recidivy onemocnění. Závěr: Hodnota TATI v našem souboru nekorelovala s přítomností tumoru močového měchýře. Ve skupině pacientů s tumorem měchýře nekorelovala hladina TATI s jeho velikostí, buněčnou diferenciací ani multiplicitou. Neprokázali jsme význam močové hladiny TATI pro odhad rizika recidivy onemocnění., Aim: The aim of this study was to assess the utility of TATI level in urine as a non-invasive method for detecting urinary bladder cancer and evaluating its prognosis. Materials and Methods: Sixty three patients were enrolled in the study (38 men, 25 women), with a mean age of 66.2 years, and an average follow-up time of 23 months. Patients were divided into groups according to tumour grade, stage, number of lesions, and their size. Thirty three patients with benign urological disease were included as controls. Results: The median TATI level in the group patients with tumours was 68.65 μg/l. In the control group it was 20.38 μg/l. The mean TATI level was 15.76 μg/l in the G1 group, 86.3 μg/l in G2 group, and 33.3 μg/l in G3 group. The mean TATI level in patients with a TaT1 tumour was 73.3 μg/l, and 40.51 μg/l in patients with an invasive carcinoma. The TATI level in solitary tumours was 60.28 μg/l, 94.42 μg/l in multiple tumours, 26.3 μg/l in tumours up to 3 cm, and 100.02 μg/l in larger tumours. The mean TATI level in the group of patients with bladder tumour recurrence during followup was 60.3 μg/l, 75.0 μg/l without recurrence, 12.0 μg/l in patients who progressed, and 55.7 μg/l in patients who did not progress. Conclusions: Our results demonstrate that the level of TATI in the urine does not correlate with the risk of bladder tumour, tumour size, multiplicity or the grade, and recurrence free survival., Michael Pešl, Viktor Soukup, Marko Babjuk, Otakar Čapoun, Zuzana Vaľová, Pavel Dundr, Tomáš Hanuš, and Literatura
Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi sociální oporou, socioekonomickými determinantami a průběhem onkologické léčby. Byl sledován výskyt komplikací souvisejících s toxicitou protinádorové terapie, výskyt viróz během 6 měsíců po operaci a pooperační komplikace. Ve studii participovalo 139 pacientek s karcinomem prsu (medián věku 65 let), sociální opora (SO) a socioekonomický status (SES) byly hodnoceny na základě strukturovaného interview. SES byl odhadován na základě kategorií ekonomického příjmu a dosaženého vzdělání. Ze zdravotnické dokumentace byly do analýz zařazeny údaje o výskytu obecně léčebných komplikací, komplikací po operaci a o výskytu infekčních onemocnění typu viróz do 6 měsíců po operaci. Statistická významnost rozdílů v kategoriálních proměnných mezi testovanými skupinami byla hodnocena Fisherovým přesným testem. Statisticky významné rozdíly mezi skupinami s a bez SO byly zjištěny u celého souboru pacientek v méně častém výskytu viróz u pacientek se SO (bez viróz 70,3 % vs 48,3 % bez SO). U pacientek se SO ve věku do 60 let byl zjištěn nižší výskyt pooperačních komplikací (56,7 % vs 0 %) i obecně nižší počet komplikací v souvislosti s onkologickou léčbou (více než 4 komplikace se projevily u 47,1 % se SO vs 100 % bez SO). U pacientek se SO ve stadiu nemoci II–III byl zjištěn nižší výskyt viróz (bez viróz 63,2 % vs 28,6 %) a nižší četnost komplikací (více než 4 komplikace 35,5 % vs 73,3 %). Statisticky významný vztah (P = 0,015) byl zjištěn mezi vzděláním a počtem komplikací u pacientek se stadiem II–III, u pacientek se základním a učňovským vzděláním byl vyšší podíl více než 4 komplikací (55,9 %) oproti skupině se středním a vyšším vzděláním (32,6 %). Zvýšený trend byl nalezen pro vztah mezi SES a výskytem komplikací souvisejících s onkologickou léčbou (P = 0,06) ve skupině pacientek s karcinomem prsu ve stadiu II–III.Zjistili jsme indicie pro vztah sociální opory a průběh onkologické léčby pro starší pacientky napříč klinickými stadii a pro vztah SES a výskyt léčebných komplikací pro starší ženy ve stadiu II–III. Sociální opora je velmi důležitý faktor pro zdraví pacientek, významnou pozitivní roli hraje také vyšší socioekonomický status a vzdělání. Klíčová slova: karcinom prsu – onkologická léčba – sociální opora – socioekonomický status, The objective of the study was to investigate the relationship between social support, socioeconomic determinants and oncological treatment progress in patients with complications due to the toxicity of antitumor therapy, viral diseases during 6 months following surgery, as well as postoperative complications. The study sample consisted of 139 female patients with breast cancer (age median: 65 years), and social support (SS) and socioeconomic status (SES) were evaluated based on a structured interview. SES was estimated based on income and education classification. The analyses performed included information from patients’ documentation, including data on the occurrence of general therapy complications, postoperative complications, and the occurrence of infectious viral diseases within the first 6 months following surgery. The level of statistical significance of the differences within category-specific variables between the analysed groups was evaluated with Fisher’s exact test. The differences in statistical significance between groups with and without SS were found within the entire group of patients, while viral diseases occurred less in patients with SS (no viral diseases 70.3% vs 48.3% without SS). Patients with SS and below 60 years of age experienced a lower occurrence of postoperative complications (56.7% vs 0%), as well as generally lower numbers of complications resulting from oncological treatment (more than 4 complications occurred in 47.1% of patients with SS vs 100% of patients without SS). Patients with SS in the Stage II–III experienced a lower occurrence of viral diseases (63.2% no virosis vs 28.6%) and a lower occurrence of complications (35.5% more than four complications vs 73.3%). A statistically significant relationship (P = 0.015) was determined between the education of patients and the number of complications in patients in Stage II–III: more than four complications occurred in patients with basic and vocational education (55.9%), compared to patients with secondary and higher education (32.6%). An increasing trend was determined for the relationship between SES and the occurrence of complications due to oncological treatment (P = 0.06) within the group of patients with Stage II–III breast cancer. We have found evidence supporting the idea of a relationship between social support and oncological treatment for older patients across clinical stages and for the relationship between SES and the occurrence of complications for older women in Stage II–III. Social support is a factor which is of great importance for patient health, while higher socioeconomic status and education play a significant role, too. Keywords: breast cancer – oncological treatment – social support – socioeconomic status, and Kateřina Skřivanová, Dagmar Brančíková, Tomáš Svěrák, Ľubomíra Anderková, Nela Elfmarková, Marcela Bendová, Hana Peterková, Eva Holoubková, Jiří Jarkovský, Klára Benešová, Markéta Protivánková, Luboš Minář, Ladislav Dušek
Monoklonální gamapatie jako skupinu onemocnění charakterizuje monoklonální proliferace plazmatických buněk. Mezinárodní pracovní skupina, zabývající se problematikou mnohočetného myelomu, revidovala dosavadní diagnostická kritéria, klasifikaci onemocnění i kritéria pro hodnocení dosažené léčebné odpovědi s cílem jejich zjednodušení, tj. aby jejich nové charakteristiky byly definovány na základě běžně dostupných vyšetření. Používání nově navržených kritérií by mělo v budoucnu zjednodušit vzájemné srovnávání výsledků léčby dosažených v rámci klinických studií., The monoclonal gammopathies are a group of disorders associated with monoclonal proliferation of plasma cells. The International Myeloma Working Group has reviewed their criteria for diagnosis and classification and also response criteria for multiple myeloma with the aim of producing simple, easily used definitions based on routinely available investigations. The use of these criteria will facilitate comparison of therapeutic trial data in the future., Maisnar Vladimír, Hájek R., and Lit.: 23