Cílem předkládané studie je ukázat jednu z možností implementace konstruktivistických prvků do výuky českého jazyka a ověřit, zda, příp. nakolik jsou tyto postupy efektivnější než postupy užívané tradičně. Prezentovaný výzkum má charakter pedagogického kvazi-experimentu ve dvou skupinách na střední škole, kdy vybraná partie učiva (vztahy mezi propozicemi v parataktickém souvětí) byla v jedné skupině vyučována tradičně a ve druhé s využitím konstruktivistických prvků vyučování a učení. Jako výzkumný nástroj byly použity slohové práce žáků v podobě pretestu a posttestu ve vztahu k výuce daného obsahu. Výsledky výzkumu naznačují, že konstruktivistický program je vůči tradičně pojaté výuce úspěšnější v té části, kdy má dojít k transferu nabytých poznatků do komunikační praxe žáků, tedy při jejich vlastní produkci komunikátu. Z uvedeného vyplývá, že konstruktivismus by mohl být vhodným nástrojem k intenzivnějšímu skloubení komunikačního a poznávacího cíle jazykového vyučování a také k překonání problémů, jimž české vzdělávání v mateřském jazyce čelí. Proto si v této studii nastíněná problematika zasluhuje další zkoumání. and The aim of this study is to present a way of implementing constructivist features into teaching Czech language and to verify if or how much these strategies are more effective than the ones traditionally used. The research presented here has the character of a quasi-experiment conducted in two groups at an upper-secondary school. In the first group, the selected material (relationships between coordinate clauses in a compound sentence) was taught in a traditional manner; in the second, it was taught with specially designed procedures based on constructivist principles of teaching and learning. Essays in the form of a pre-test and a post-test have been used as the research tool. The results of the research suggest that in comparison with the traditional way of instruction, the constructivist programme is apparently more successful in the area of the transfer of acquired knowledge into students' communication practice, i.e. in their own language production. As a result, constructivism appears to be a suitable tool for greater integration of the cognitive and communicative aim of language teaching, and also for overcoming the current problems that Czech first language education has been facing. It follows from our findings that the outlined issues require further research.