Publikace se zabývá satirou jako svébytným žánrem římské literatury. Vymezuje satiru v rámci diachronního vývoje žánru a zasazuje ji do kontextu, uvádí její zvláštnosti a specifické problémy, na něž se při jejím zkoumání opětovně naráží. Na základě analýzy a srovnání děl kanonických autorů římské satiry (Lucilia, Horatia, Persia a Iuvenala) určuje, jaké rysy má dílo mít, aby bylo možné označit ho za satiru. Zmiňuje také antické literární formy, které jsou dávány do souvislosti se satirou. ,This publication deals with satire as a fully-fledged genre of Latin literature. Satire is defined according to the diachronic development of the genre, the genre is put into the context and its peculiarities and problems that frequently occur during the research of satire are presented. Based on the analysis and comparison of the works written by the canonical writers of Roman satire (Lucilius, Horace, Persius and Juvenal), there are determined the features which the work has to contain to be considered satire. The literary forms of the precedent period which are put into context with satire are also mentioned.