Přirozená teologie se dá defi novat jako pokus o dokázání existence Boha pozorováním přírodního světa a užíváním rozumu, aniž by bylo bráno v potaz zjevení. Mnoho teologů si patrně myslí, že rané luteránství úplně popíralo možnost přirozené teologie, a opírají se v tom o názor samotného Luthera, podle nějž lidská přirozenost byla bytostně porušena hříchem a může se naučit vědět o Bohu pouze vírou. Ani Luther, ani jeho následovníci ovšem nebyli přesvědčeni, že je třeba zcela zavrhnout přirozenou teologii. Luther si je jist, že „všichni lidé přirozeně chápou a uznávají, že Bůh je nějakým druhem dobročinné božské moci.“ Přirozené vědění získávané rozumem je porušené hříchem a je pouze „zákonným“ věděním, ale toto vědění přesto odhaluje existenci Boha a vede nás k hledání spasitelského vědění, jehož může být dosaženo vírou poskytnutou Bohem., Natural theology can be defined as an attempt of proving the existence of God through the observation of the natural world and the use of reason, without appealing to divine revelation. Many theologians seem to think that early Lutheranism completely rejected the possibility of natural theology, based largely on the view of Luther himself that the human nature has been totally corrupted by sin and can only learn to know God through faith. It was, however, neither the understanding of Luther nor his successors to completely dismiss natural theology. Indeed, Luther is sure that “all men naturally understand and come to the conclusion that God is some kind of beneficent divine power.” Surely, the natural knowledge acquired by reason is distorted by sin and is only “legal” knowledge, but this knowledge still reveals the existence of God and leads us to look for the saving knowledge that can only be attained by faith bestowed by God., and Juuso Loikkanen.
Studie zkoumá Whiteheadovo pojetí rozumu (artikulované zejména v jeho knize Funkce Rozumu) jako regulativního faktoru v každém estetickém prožitku, spolu s Whiteheadovým názorem na základní estetickou povahu každého prožitku, každé zkušenosti. Tyto myšlenky jsou srovnávány se současnými nálezy neuroestetiky a recepční estetiky s cílem doložit stimulující povahu Whiteheadovy
filosofie i pro současnou estetiku., Th e study considers Whitehead’s conception of the Reason (articulated especially in his The Function of Reason) as a regulative factor in every aesthetic experience along with Whitehead’s opinion of the basic aesthetic character of every experience. Th ese thoughts are compared with contemporary fi ndings of neuroaesthetics and the Reception aesthetics, in order to demonstrate how stimulating Whitehead’s philosophy is even for the present-day aesthetics., and Vlastimil Zuska.
Vyplývá z bezvadně provedeného důkazu také závazek počítat ve svém dalším rozvažování a jednání s jeho závěrem? V předložené studii se zabývám Hobbesovým Leviathanem coby "literární technologií", která čtenáře staví do role autora v Leviathanu rozvíjené argumentace. V tomto smyslu kriticky navazuji jednak na interpretaci Hobbesova vědeckého stylu, kterou nabízejí S. Shapin a S. Schaffer, jednak na výklad Q. Skinnera, který se podrobně zabývá Hobbesovou rétorickou praxí. Nabízím tezi, podle níž se Hobbes v kontaktu se svým publikem nespokojuje s předvedením vědeckého důkazu, nýbrž své čtenáře nechává na vytváření vědecké argumentace a jejím závěru osobně participovat., Does a perfectly established proof also imply, for its beholder, a commitment to account for the proof’s conclusion in further reasoning and action? In the herein presented study, I treat Thomas Hobbes’s Leviathan as a “literary technology” that seeks to position the reader into the role of the author of Leviathan’s argumentation. The interpretations of Hobbes’s scientific style offered by S. Shapin and S. Schaffer are thus critically developed alongside Q. Skinner’s analysis of Hobbes’s rhetorical practice. It is suggested that, with regard to his readers, Hobbes does not content himself with merely demonstrating a scientific proof, but strives to involve his readers in his argumentation and make them participate in the creation of scientific arguments and their conclusions., Jan Maršálek., and Obsahuje bibliografii
Jaká je hodnota lidského života? Článek poukazuje na hodnotu člověka jako Božího obrazu. Zabývá se problematikou posvátnosti lidského života, problém smrti a věčného života, otázkou lidské svobody a svobodného jednání. Chápe svědomí jako podstatný element pro poznání mravní pravdy o světě, mravního zákona vepsaného Bohem. Jedná se o soud rozumu, kterým lidská bytost poznává mravní jakost konkrétního činu. Autor poukazuje na vztah rozumu a víry a poznatelnost Boží pravdy skrze lidský rozum a lidské svědomí. Teprve prostřednictvím této optiky pak lze chápat správně hodnotu lidského života a hodnotu lidských činů. and What is the value of human life? This article points to human value as the value of God's image. It deals with the issue of the sanctity of human life, the problem of the death and the eternal life, the question of human freedom and free agency. Theological view finds out the conscience as an essential element of understanding of the moral truth about the world, a law written by God. This is a judgment of reason throw which the human being recognizes the moral quality of a concrete act. The author points to the relationship between reason and faith and cognizable God's truth through human reason and human conscience. Only through this lens can be understood correctly the value of human life and the value of human acting.