Na katastru obce Brandýsek, okr. Kladno, bylo v letech 1955–1958 prozkoumáno polykulturní pohřebiště. Jsou zde zastoupeny hroby ze starého a mladšího eneolitu, doby římské a raného středověku. Neobvyklé uspořádání hrobů nejmladší fáze (9.–10. století) s prázdným místem v centrální části bylo interpretováno jako doklad existence dřevěného kostela. Nový pokus o vysvětlení nálezové situace, prezentovaný v tomto článku, přistupuje k lokalitě jako k součásti kulturní krajiny s dlouhodobým vývojem. Na základě prostorových vlastností hrobů všech chronologických fází je zde testována možnost záměrného využití pravěkého pohřebního areálu v období raného středověku a jsou hledány příčiny absence hrobů z nejmladší fáze pohřbívání uprostřed areálu. Závěrečná část článku zasazuje popsaný jev do kontextu mentality raně středověké Evropy, kde hrály velkou roli symboly odkazující na minulost. and Between 1955 and 1958 a polycultural cemetery was excavated in the Brandýsek cadastre of Kladno district. The graves within came from the early and later Eneolithic, the Roman Period and the Early Middle Ages. The unusual disposition of the latest phase (9th – 10th centuries AD), with an empty space in its central part, was interpreted as evidence of the existence of a wooden church. A new attempt to explain the finds situation, presented in this article, sees the site as part of a cultural landscape with a long–term development. On the basis of the spatial characteristics of the graves from all of the chronological phases, the possibility is tested that of the deliberate use of a prehistoric burial area in the Early Middle Ages. A search is conducted for the causes of the absence of graves from the latest phases of burial in the centre of the area. The closing part of the article puts the phenomenon described into the context of the mentality of Early Medieval Europe, in which symbols inherited from the past played a great role.
Polemicky zaměřená stať na základě nepočetných písemných a početnějších archeologických pramenů spojuje šíření kultury s keramikou pražského typu s přesunem gentes, později nazývaných především Venedi a Sklavini, do střední Evropy. Prameny ukazují na jejich kontinuitu s pozdějším raně středověkým osídlením z doby, kdy již písemné zprávy na území Čech dokládají přítomnost Slovanů, konkrétně Bohemanů/Čechů, a naopak na diskontinuitu s předchozím osídlením mladšího stupně doby stěhování národů, tradičně spojovaným s Germány. Nálezy z území Slovanů (Avarů, Gepidů, Bavorů ad.) neprezentují symbolicky vyjadřovanou „identitu“; archeolog provádí vždy unikátní interpretaci komplexu hmotných a písemných pramenů; v soustavném interpretačním kruhu se vytváří horizont smyslu, v němž lze rozpoznávat a vydělovat fakta. and This polemically written text, based on scanty data from written sources and on more abundant archaeological evidence, links the propagation of Prague-type pottery culture (henceforth PTPC) with the advance of the gentes, referred to later especially as Venedi and Sclavini, into central Europe. Our sources point to their continuity with later early medieval settlement from the times when written sources attest to the presence of Slavs, in particular Bohemani or Czechs, on Bohemian territory. On the other hand, a discontinuity with the preceding settlement of the later stage of the Migration period, traditionally ascribed to Germanic population groups, may be observed. Finds from the territory of the Slavs (Avars, Gepids, Bavarians, etc.) do not represent a symbolically expressed „identity“. Archaeology always carries out a case-by-case interpretation of the complex of material and written sources; a „horizon of sense“, in which facts may be discerned and singled out, thus emerges in a systematic interpretational circle.
Článek sumarizuje výsledky více než století trvajících archeologických výzkumů na raně středověkém hradišti v Libici nad Cidlinou a v jeho aglomeraci. Přestože podíl archeologicky prozkoumaných ploch řadí Libici na přední místo mezi soudobými raně středověkými centry, nedostatečný stav zpracování vyžaduje jasně definovat východiska a hlavní badatelské cíle. Hlavní pozornost věnovali autoři topografii lokality, vymezení základních vývojových fází a jejich absolutní chronologii a charakteristice jednotlivých etap archeologického výzkumu. and This article summarises the results of over a century of archaeological investigations at the Early Medieval castle at Libice nad Cidlinou and its agglomeration. Although the size of the archaeologically assessed area ranks Libice as one of the foremost early medieval centres, the insufficient state of processing calls for a clearly defined focus and, more particularly, research aims. Here the authors have concentrated on the topography of the site, the delimitation of the major developmental phases and their absolute chronology, and the characteristics of the various phases of archaeological investigation.
Výsledky probíhajících projektů a nedávných archeologických výzkumů vyvolaly nutnost aktualizovat dosud publikované poznatky o raně středověkém vývoji dnešní Malé Strany, území, kde se v raném středověku pod hradem přemyslovských knížat rozkládalo opevněné suburbium. Cílem příspěvku není vyčerpávající syntéza, ale stručná rekapitulace nynějšího stavu znalostí dějinných počátků této části historického jádra Prahy. Doplňuje ji bilance pramenné základny, přehled bádání a nástin používané metodiky terénní exkavace. and Participation in ongoing projects necessitated an update of information published to date on the Early Medieval development of Malá Strana [Lesser Town], an area below the Prague Castle of Přemyslid rulers where a fortified suburbium was located. The goal of this paper is to present a concise review of the latest knowledge regarding the historical beginnings of this micro-region of the historical centre of Prague. The review is supplemented by the source base, a summary of research and applied methodology for terrain excavations.
This contribution is focused on the typological, material and technological study of a set of fifty five S-shaped temple rings found in the excavations of an early medieval cemetery in Vrbno (distr. Mělník). The goals of the study were to identify the different types of S-shaped temple rings present in the set, and to highlight the different techniques used in their manufacture. The temple rings were characterized by observation under optical stereomicroscope and scanning electron miscroscope (SEM), supplemented by the results of non-destructive analyses by X-Ray Fluorescence spectrometry (XRF) and electron microanalysis (EDX). The results have shown that most of the temple rings were made of copper with small amounts of tin, lead and zinc although some were made of almost pure copper and a few of low zinc brass with some arsenic. Investigation also revealed that some temple rings were plated with tin, silver or gold. and Příspěvek je zaměřen na morfologické, materiálové a technologické studium souboru 55 záušnic nalezených na raně středověkém pohřebišti ve Vrbnu, okr. Mělník. Cílem bylo vymezení základních morfologických typů uvnitř souboru a následně hledání jejich vztahu k užitým výrobním technikám. Techniky výroby byly určeny za pomoci optické steromikroskopie, elektronové rastrovací mikroskopie (SEM), složení kovů pak nedestruktivní rentgenofluorescenční analýzou (XRF) a elektronovou mikroanalýzou (EDX). Výsledky studia ukázaly, že většina záušnic byla vyrobena z mědi s nízkými obsahy cínu, olova a zinku, ačkoli některé byly z téměř čisté mědi a několik z mosazi s nízkými obsahy zinku nebo z mosazi s příměsí arzénu. Výzkum rovněž ukázal, že některé záušnice byly pokoveny cínem, stříbrem anebo zlatem.
Náplní článku je materiálová analýza unikátního souboru mincí z druhé pol. 10. stol. z lokality Kostice – Zadní hrúd. Aplikovány byly dvě hlavní metody EDX a hydrostatické stanovení hustoty kovu. Zjištěné výsledky jsou interpretovány v rámci současného numismatického diskursu. Stranou nezůstala ani diskuse o technických omezeních použitých metod a jejich věrohodnosti. and The article involves a material analysis of a unique assemblage of coins from the second half of the tenth century from the Kostice – Zadní hrúd site in the Czech Republic. The two main methods of EDX and hydrostatic weighing were employed, and the results are interpreted within the contemporary numismatic discourse. The credibility and technical limitations of the employed methods are likewise discussed.
Tradiční tvarová analýza nožů přináší jen část dostupných informací o těchto nálezech, neboť nezahrnuje hodnocení ani konstrukčního typu, ani kvality celkového provedení. Na tyto otázky může odpovědět pouze archeometalurgický průzkum, zaujímající nezastupitelné místo v celkovém průzkumu před restaurováním. Cílem článku je ukázat úlohu a možnosti archeometalurgie ve spojení s restaurátorskými průzkumy středověkých nožů. Seznamuje čtenáře s metodou metalografického hodnocení bočních nábrusů čepelí a s vyhodnocováním získaných výsledků. and The traditional morphological examinations of knives yields only part of the information that can be deduced from these finds, as it contains no evaluation of either type of construction or of overall quality. Only an archaeometallurgical investigation can answer such questions, and therefore occupies a unique in the general preparations preceding restoration. The aim of this article is to set out the role and potential of archaeometallurgy in connection with the restoration survey of medieval knives; it introduces the reader to the method of metallographic evaluation of the lateral grinding of blades, and with the evaluation of the results obtained.
The earliest iron artefacts are often presented as products made of meteoritic iron, which is characterised by its high iron content. However, recent studies have shown that high nickel and iron content cannot be taken as a firm criterion for establishing its meteoritic origin. The most effective tool for helping to specify the elemental composition in such cases is a metallographic analysis. It turns out that the material of many artefacts regarded as having been forged from meteoritic iron could in fact be bloomery iron. An analysis of ample yet scattered evidence suggests that the production of items from meteoritic iron could in fact be irregular and sporadic and Nejstarší železné artefakty jsou namnoze prezentovány jako výrobky z meteoritického železa, jehož typickým rysem je vysoký obsah niklu. Nedávné studie však ukázaly, že vysoké obsahy niklu v železe nelze brát jako pevné kritérium pro stanovení jeho meteoritického původu. Nejúčinnějším nástrojem, který v takových teriál mnoha předmětů, které jsou považovány za výkovky z meteoritického železa, může být ve skutečnosti železem svářkovým. Analýza četné, byť porůznu rozptýlené evidence nasvědčuje tomu, že výroba předmětů z meteoritického železa mohla být ve skutečnosti prostorově nerovnoměrná a sporadická.
Sídelní komplex Mikulčice – Kopčany patří z hlediska dobového významu i možností dnešního výzkumu k nejvýznamnějším centrům Velké Moravy. Výsledky padesátiletého výzkumu představují obrovský a nesmírně hodnotný pramenný fond. Dnešní snaha o jeho systematické zpracování naráží zejména na rozdílnou kvalitu terénních prací během uzavřené etapy výzkumu 1954–1992. Článek shrnuje stav sídelně-archeologické problematiky a metodické problémy výzkumu. and The settlement complex at Mikulčice and Kopčany is, from the point of view of period importance and the opportunities afforded by current research, among the most important of the Great Moravian centres. The results of the 50-year long investigation represent an enormous and incomparably valuable finds resource. Today’s attempt at its systematic processing must deal in particular with the differing quality of fieldwork undertaken between 1954 and 1992. This article summarises the status of settlement archaeological problem areas, and the methodological problems of the research.
Článek polemizuje s novou koncepcí J. Macháčka, která se pro útvar nazývaná Velká Morava snaží využít modelu cyklického náčelnictví. Ukazujeme, že autor pomíjí mnohá svědectví písemných pramenů, stejně jako některé nové závěry archeologické. Není nutné nazývat raně středověkou Moravu státem, tím zjevně nebyla připojená území (Čechy, Vislansko). Ukazujeme však, že struktury moravské moci, hospodářství a společenských vztahů byly, přinejmenším v posledních čtyřech deceniích 9. století, příliš komplexní a institučně příliš pevně ustanovené, než aby se při jejich interpretaci mohl s prospěchem použít model cyklického náčelnictví. and The article is a discussion regarding the new concept put forward by Jiří Macháček, which attempts to use the cyclical chiefdom model for the unit called Great Moravia. The article shows that the author has disregarded the testament of written sources as well as some new archaeological findings. It is not necessary to call medieval Moravia a state. It is however shown that the structures of the Moravian powers, and economical and social relations were, at least in the last four decades of the 9th century, too complex and too strongly constituted institutionally for the cyclical chiefdom model to have been successfully used during interpretations.