The earliest iron artefacts are often presented as products made of meteoritic iron, which is characterised by its high iron content. However, recent studies have shown that high nickel and iron content cannot be taken as a firm criterion for establishing its meteoritic origin. The most effective tool for helping to specify the elemental composition in such cases is a metallographic analysis. It turns out that the material of many artefacts regarded as having been forged from meteoritic iron could in fact be bloomery iron. An analysis of ample yet scattered evidence suggests that the production of items from meteoritic iron could in fact be irregular and sporadic and Nejstarší železné artefakty jsou namnoze prezentovány jako výrobky z meteoritického železa, jehož typickým rysem je vysoký obsah niklu. Nedávné studie však ukázaly, že vysoké obsahy niklu v železe nelze brát jako pevné kritérium pro stanovení jeho meteoritického původu. Nejúčinnějším nástrojem, který v takových teriál mnoha předmětů, které jsou považovány za výkovky z meteoritického železa, může být ve skutečnosti železem svářkovým. Analýza četné, byť porůznu rozptýlené evidence nasvědčuje tomu, že výroba předmětů z meteoritického železa mohla být ve skutečnosti prostorově nerovnoměrná a sporadická.
Archaeometallographic data suggest that there were two technological models in Eastern Europe as early as the Bronze Age–Early Iron Age transition period (9th–7th centuries BC). We link their development to two routes via which knowledge of use of ferrous metals diffused from Anatolia. The first route reached the North Caucasus, the second route passed through Greece and the Balkans to Central and Eastern Europe. and Archeometalografická data naznačují, že již v přechodu mezi dobou bronzovou a ranou dobou železnou (9.–7. stol. př. n. l.) existovaly ve východní Evropě dva technologické modely zpracování železa. Jejich rozvoj spojujeme se dvěma trasami, kterými se znalosti užívání železných kovů z Anatolie rozšířily. První trasa překročila Zakavkazsko, druhá trasa vedla přes Řecko a Balkán do střední a východní Evropy.