Alexithymie představuje deficit ve schopnosti identifikovat a vyjadřovat emoce, nedostatek fantazie a externě orientovaný kognitivní styl. V současnosti řada studií poukazuje na významný vztah mezi alexithymií a psychosomatickými, ale i některými somatickými onemocněními. Moderní výzkumy naznačují, že tento vztah by mohl mít velmi významnou souvislost i s dysregulací neuroendokrinních funkcí. Rovněž se v tomto kontextu předpokládá, že alexithymie představuje jeden ze základních patofyziologických činitelů odpovědných za neuroendokrinní regulační poruchy, které mohou být významným rizikovým, udržujícím a zprostředkujícím faktorem v rozvoji psychosomatických onemocnění. Předložený článek podává přehled aktuálních výzkumů a teorií, které se snaží objasnit teoretické i klinické souvislosti alexithymie, patogeneze a léčby psychosomatických onemocnění.
Studie otevírá téma fungování expertního prostředí psychodisciplín (psychiatrie, psychologie, psychoterapie apod.) v socialistickém Československu, a to nikoli ve smyslu jejich vnitrooborového vývoje, nýbrž proměny jejich společenské a kulturní funkce a vztahu k politické moci. Autorka sleduje oborové společenství psychoterapeutů od šedesátých let, jeho polooficiální institucionální a vzdělávací platformy, prosazování psychoterapie v systému socialistického zdravotnictví, její vztah k ostatním psychodisciplínám a komunikaci s odbornými trendy na Západě. V centru její pozornosti je zejména první vzdělávací psychoterapeutický systém v Československu označovaný jako SUR (jde o akronym utvořený z iniciál příjmení tří zakladatelů - Jaroslava Skály, Edmunda Urbana a Jaromíra Rubeše), který fungoval od roku 1967 a jímž do konce osmdesátých let prošlo na dva tisíce účastníků. Vyznačoval se především sebezkušenostním principem výcviku, kdy na sebe terapeuti aplikovali stejné metody a režim jako na pacienty. Po roce 1989 zažil obor obrovský rozkvět a psychoterapeutické přístupy k mezilidským vztahům i vlastnímu „já“ se staly nejen módní záležitostí a dobrým obchodním artiklem, ale též hlubší součástí každodenního života. Tuto proměnu autorka konfrontuje s literaturou věnovanou takzvané psychoterapeutizaci společnosti v západní Evropě. Uzavírá, že Michelem Foucaultem inspirované analýzy psychodisciplín jako opory expertního vládnutí (Nikolas Rose) jsou sice lákavé i pro výklad období neoliberální dominance v českých zemích, avšak pomíjejí specifický historický kontext subverzivnosti psychoterapie v pozdním socialismu, využívání zdrojů socialistického zdravotnictví i jejich výpadku po roce 1989., a1_The study opens the topic of the functioning of the expert environment of psychic disciplines (psychiatry, psychology, psychotherapy, etc.) in socialist Czechoslovakia; not in the sense of their intradisciplinary evolution, but rather with a view to transformations of their social and cultural function and relationship to political powers-that-be. The authoress monitors the professional community of psychotherapists since the 1960s, its semi-official institutional and educational platforms, promotion of psychotherapy in the socialist system of medical care, relation of psychotherapy to other psychic disciplines, and communication with professional trends in the West. She focuses maily on the first educational psycho- therapeutic system in Czechoslovakia known as SUR (it is an acronym consisting of the initials of its three founders - Jaroslav Skála, Edmund Urban and Jaromír Rubeš), which was in use since 1967 and which some 2,000 participants passed through by the end of the 1980s. It was characterized by a self-experience training principle, with therapists applying the same metods and regimes to themselves as to patients. Since 1989 the discipline has experienced a tremendous boom and psychotherapeutic approaches to interpersonal relations and to the "ego" have become not just an "in" thing and a good business, but also a deeper part of everyday life. The authoress confronts the transformation with literature dedicated to the so-called psychotherapization of society in Western Europe., a2_She concludes that analyses of psychic disciplines as tools of expert rule (Nikola Rose), which were inspired by Michel Foucault, while potentially tempting as an interpretation tool of the period of neo-liberal dominance in the Czech Lands, ignore the specific historical context of the subversive nature of psychotherapy during the period of late socialism, utilization of resources of the socialist medical care system, and their failure after 1989., Adéla Gjuričová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Online psychoterapie je dnes respektována jako svébytné uspořádání psychosociální léčby. V současnosti se pozornost výzkumníků zaměřuje především na její efektivitu. Autoři nabízejí přehled 30 studií zabývajících se účinností online psychoterapie. Shromáždili ty výzkumy, v nichž se ověřovala účinnost jedné ze tří základních forem online léčby: svépomocný online psychoterapeutický program bez kontaktu s terapeutem, svépomocný online psychoterapeutický program s minimálním kontaktem s terapeutem a online psychoterapie s terapeutem. Většina studií zkoumala efektivitu KBT intervencí, které trvaly v rozmezí 6–8 týdnů. Účinnost se dnes ověřuje nejčastěji porovnáním s kontrolními skupinami, tvořenými budoucími pacienty na čekací listině. Dvě třetiny studií zahrnuly do výzkumného designu i následné sledování respondentů, nejčastěji po dobu 3–6 měsíců. Ve všech sledovaných studiích se online psychoterapeutické intervence ukázaly jako efektivní prostředek léčby dané psychické poruchy. Ve výzkumech, které zahrnuly kontrolní skupinu, se vždy ukázalo, že absolvování online programu přineslo respondentům více úlevy než zařazení do kontrolní skupiny. Studie, které porovnávaly online intervence s léčbou tváří v tvář, došly ve všech případech k závěru, že obě dvě formy terapie jsou stejně efektivní., Online psychotherapy is now a respected mode of psychosocial treatment. Nowadays the attention of researchers is primarily focused on its effectiveness. Authors provide an overview of 30 studies dealing with the effectiveness of online psychotherapy. They collected surveys focused on the effectiveness of one of three basic forms of online therapy: self-help online psychotherapy program without contact with a therapist, self-help online psychotherapeutic program with minimal contact with the therapist and online psychotherapy with a therapist. Most studies examined the effectiveness of CBT intervention which lasted between 6-8 weeks. Efficiency was mostly measured by the comparison with control groups, made up of patients on the waiting list. Two thirds of the studies included in the research design follow up of the respondents, mostly for 3-6 months. In all the studies online psychotherapeutic interventions proved to be effective means of mental disorders treatment. Studies which included a control group have always shown that completion of the online treatment brought more relief than inclusion in the control group. Studies comparing the online intervention to face to face treatment came in all cases to the conclusion that the two forms of therapy are equally effective., Zbyněk Vybíral, Petra Vondráčková., and Obsahuje seznam literatury
V pojetí kulturně specifického eticko-psychologického systému abhidhamma, ze kterého vychází psychoterapeutický směr satiterapie, je důvěra jednou z klíčových schopností mysli. Text kazuistiky ukazuje, jak je v terapeutickém procesu na podkladě kultivace všímavosti rozvíjena klientova schopnost zdravě podložené důvěry a jak směřuje k růstu kompetencí klienta dovedně zvládat každodenní život. and According to Abhidhamma, a culture specific ethical-psychological system which inspired a psychotherapeutical approach of satitherapy, trust is one of the key proficiencies of the mind. The case study demonstrates the development of client´s proficiencies of healthily grounded trust in the process of psychotherapy through cultivation of mindfulness and the growth of client´s competences to cope more ably with daily life.
Pacientky s jídelními poruchami mají omezení ve schopnosti porozumět vztahu mysli a těla, trpí nedostatkem reflektivní funkce. Mentalizace představuje schopnost porozumět prožívání, poznávání a chápání smyslu u sebe a ostatních. Schopnost porozumět je důležitou determinantou sebeoranizace a sebereprezentace. Psychoterapie se snaží mentalizační funkci a reflektivní kapacitu zlepšit. Teorie mentalizace přináší podněty nejen pro aplikaci v psychoterapeutické technice, ale také inspirující pohled na psychoterapeutická východiska v psychologii a psychiatrii. and Is mentalization an inspiration for eating disorder psychotherapy?
The ability of understanding the mind-body relationship is reduced in patients with eating disorders, the patients suffer from the lack of the reflective function. Mentalization represents the ability to attribute mental states including beliefs, intents, desires, emotions to oneself and others. The ability of understanding is an important determinant of self-organization and self-representation. Psychotherapy aspires to improve both the mentalization function and reflective capacity. The mentalization theory gives impetus not only to its application in the psychotherapeutic techniques but also brings new inspiration for the psychotherapeutic starting points in psychology and psychiatry.
ADHD (attention deficit hyperactivity disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou) představuje z hlediska psychiatrie a psychologie jednu z nejvýznamnějších poruch dětského věku. Přes většinou prezentované multifaktoriální pojetí poruchy vyvolává ADHD kontroverze v terapeutických postupech, jak ve směru preference farmakoterapie, tak ve směru preference psychosociálních intervencí. Autorky popisují teoretické podklady a terapeutické postupy obou směrů a ukazují prospěšnost jejich vzájemného propojení. Kontroverzní postoje vycházejí spíše z osobních zaujetí, než z odborné neslučitelnosti názorů., ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) represents one of the most important disorders in child psychiatry and psychology. Despite multifactorial attitude to ADHD has predominantly been presented, this disorder keeps eliciting controversies in therapeutic approaches, both in psychopharmacological trends and in preferences of psychosocial interventions. The authors describe theoretical basis and therapeutical methods of both trends and show benefits of their reciprocal combination. Controversial attitudes proceed mainly from personal prejudices than from scientific incompatibility of different approaches., Iva Dudová, Jana Kocourková., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek pojednává o psychoterapeutickém směru PCA (Person-Centered Approach) - „přístup zaměřený na člověka", který vytvořil C. R. Rogers. Autorka si pokládá otázky po účinnosti tohoto přístupu a odpovídá na ně dvěma kazuistikami vybranými ze své psychoterapeutické praxe, v níž se věnuje převážně klientům s psychiatrickou diagnózou. and The paper is concerned with the PCA (Person-Centered Approach), a psychotherapeutic approach developed by C.R. Rogers. Examinig efficiency of this approach, the author is answering by two case reports from her own psychotherapeutical praxis which is aimed mainly at clients with psychiatric diagnosis.
Účelem textu je představení různých modelů psychoterapeutické formulace případu. Koncept formulace případu je nejprve definován, jsou uvedeny jeho základní vlastnosti a účel. Následně jsou představeny specifické aspekty formulace případu z pohledu odlišných psychoterapeutických přístupů a modely aspirující na využitelnost různými přístupy. Zmiňované koncepty jsou poté uvedeny do kontextu sady kategorií nabízející přehled obsahových a formálních prvků formulace případu. Kategoriemi odlišujícími různé koncepty a definice formulace případu jsou původ teorie, centrální prvek, symptomatologie, vztah k plánování, adresát a profesní kontext., The purpose of the presented text is an introduction of different psychotherapeutic case formulation models. First the case formulation concept is defined and its basic qualities and purpose are delineated. Then the text introduces specific aspects of case formulation as viewed by different psychotherapy approaches, and models declaring their usefulness for more than one specific approach. Mentioned models are then put into context of a set of categories offering overview of content and formal aspects of case formulations. The categories differentiating concepts and definitions of case formulations are: theory origination, central element, symptomatology, approach to planning, recipient, and context of profession., and Michal Čevelíček, Roman Hytych, Jan Roubal.