Při studiu rozpoznání mluvených slov se psycholingvisté zabývají tím, jak se lexikální jednotky ukládají v paměti, a podstatou percepčních procesů, které zajišťují přístup k těmto reprezentacím. „Výčtové modely“ navrhují přímé spojení mezi fonologickou a lexikální formou, zatímco „analyzační modely“ zavádějí komponent pro pre-lexikální morfologickou dekompozici složených slov. Prefigovaná slova a slova s iniciálním kořenem jsou tak v jednom přístupu detekována podobně, v druhém však odlišně. Ve studiu byl použit monitorovací experiment, ve kterém posluchači reagovali na specifikované cílové slovo. Jejich reakční doby byly analyzovány s ohledem na typ cílového slova (kořen / předpona) a typ segmentace materiálu (nosné fráze byly rozčleněny na fragmenty o velikosti slabiky, které v jednom případě zachovávaly hranice morfémů, v druhém nikoli). Čeština jakožto flektivní a prozodicky jedinečný jazyk umožňuje prověřit stupeň univerzálnosti u efektů morfémového typu a prozkoumat roli morfémů při určování slabičných hranic. Výsledky naznačují statisticky významný rozdíl mezi kořenovými a derivačními morfémy (první vykazuje rychlejší reakce), avšak ohledně typu segmentace zůstávají neprůkazné., In the field of spoken word recognition, psycholinguists investigate the way lexical items are stored in memory and the nature of perceptual processes that allow access to these representations. “Full listing” models propose a direct access to lexical items from the phonological form, while “full parsing” approaches implement a pre-lexical morphological decomposition procedure of complex words. Prefixed words are thus detected similarly to words beginning with a stem morpheme in one model, but differentially in the other. In the study a word-monitoring task was used in which listeners reacted to a specified target word. Their reaction times were analysed with respect to type of the target word (prefix/stem) and the segmentation mode (carrier sentences were broken into syllable-sized fragments that either respected morpheme boundaries, or disregarded the morphological structure, maximizing syllable onsets). Czech as an inflectional and prosodically unique language offers a possibility to test the degree of universality of the morpheme category effects, and investigate the role of morphemes in syllable boundary assignment. The results suggest a statistically significant difference between stem and derivative morphemes (the former eliciting faster reactions) but were inconclusive as regards the segmentation mode. The findings are discussed in the light of current theories and relevant experiments in other languages., and Pavel Šturm, Jan Volín.
V súčasnosti možno identifikovať tri odlišné prístupy ku konceptualizácii kvality života (Dijkers, 2005): kvalita života ako subjektívna pohoda (subjective well-being), kvalita života ako úspech (achievement) a kvalita života ako úžitok (utility). V príspevku je stotožňovanie kvality života a subjektívnej pohody považované z hľadiska ďalšieho výskumu za obmedzujúce a v intenciách konceptualizácie kvality života ako úspechu - toho, čo osoba má, čo dosiahla a dosahuje, bol navrhnutý multidimenzionálny model významných oblastí kvality života. Šesť teoreticky postulovaných oblastí kvality života - psychická, fyzická, sociálna, environmentálna, kognitívna a spirituálna - bolo operacionalizovaných pomocou 36 položiek dotazníka, na ktoré skúmané osoby reagovali simultánne dvoma spôsobmi: hodnotili jednotlivé oblasti pomocou odpoveďovej stupnice dobrý - zlý (kvalita) a spokojný - nespokojný (spokojnosť). Na súbore 93 adolescentov boli pomocou faktorovej analýzy namiesto šiestich teoreticky postulovaných významných oblastí kvality života identifikované tri: psychicko-sociálna, kognitívno- spirituálna a environmentálna oblasť. Reakcie na identické položky sa v prípade 7 zo 14 položiek, ktoré tvorili tri extrahované faktory, štatisticky významne líšili: hodnotenie pomocou stupnice dobrý - zlý a hodnotenie pomocou stupnice spokojný - nespokojný produkovalo v prípade 50 % položiek odpovede so štatisticky významne odlišnou varianciou. V ďalšom výskume je zámerom overiť faktorovú štruktúru na iných súboroch a overiť predpokladanú vhodnosť hodnotenia na stupnici kvalita pred stupnicou spokojnosť., At present there can be identified three different approaches to the conceptualization of QoL (Dijkers, 2005): quality of life as subjective well-being, quality of life as achievement, and quality of life as utility. In light of further research, the paper considers the identification of quality of life with subjective well-being as restrictive, and proposes a multidimensional model of significant areas of quality of life which falls within its conceptualization as achievement, i.e. as what a person has already achieved or has been achieving. Six theoretically postulated areas of quality of life, viz. psychological, physical, social, environmental, cognitive and spiritual, are operationalized through 36 items to which respondents offered simultaneous two types of responses whereby they assessed individual areas using the ’good-bad’ (quality) and ’satisfied - dissatisfied’ (satisfaction) response scales respectively. On the sample of 93 adolescents, and with the use of factor analysis, three areas, instead of six, of theoretically postulated significant areas of quality of life were identified, viz. psycho-social, cognitive-spiritual and environmental. Reactions to identical items, in the case of 7 out of 14 items, which represented three extracted factors, differed significantly: the assessment using the ’good-bad’ scale and that using the ’satisfied - dissatisfied’ scale produces in the case of 50% of items responses with statistically significant difference in variation. Our ensuing research will attempt to verify the factor structure on other items and the assumption that the assessment using the quality scale is more appropriate than that using the satisfaction scale., and Jozef Džuka.
V článku je předložen model narativní komplexity. Jako východiska modelu jsou využity Todorovův pojem „narativní transformace“ a Brunerův koncept „potíž“. Narativní transformace je chápána jako to, „co vyprávění dělá s konstitutivní potíží“. S využitím těchto pojmů je narativní komplexita definována jako diferenciace a integrace různých aspektů narativní transformace. Pojem narativní komplexita poukazuje jak k dispozici, tak také k procesu i výsledku narativního ztvárnění zkušenosti v její složitosti, úplnosti a proměnlivosti. Model umožňuje včlenit do jednoho logicky konzistentního rámce různé aspekty narativní komplexity, tak jak byly doposud koncipovány z různých dílčích teoretických či praktických hledisek. Předložený model sestává z osmi souvisejících aspektů: 1) diferenciace a integrace tématu vyprávění, 2) diferenciace a integrace aktérství, 3) diferenciace a integrace narativní konstrukce, 4) diferenciace a integrace ztvárnění hodnot a přesvědčení, 5) diferenciace a integrace na rovině reflexe, 6) diferenciace a integrace hledisek a perspektiv, 7) diferenciace a integrace utváření postav, 8) diferenciace a integrace na rovině komunikačního a sociokulturního kontextu. Na závěr jsou zmíněny některé teoretické a empirické možnosti předloženého modelu., Model of narrative complexity is articulated. Todorov’s concept of “narrative transformation” and Bruner’s concept of “trouble” are used as a frame of narrative complexity conceptualization. Narrative transformation is presented as “something what story telling does with constitutive trouble”. Narrative complexity is thus defined as a differentiation and integration of various aspects of narrative transformation. Narrative complexity refers both to disposition and also to the process and to the result of narrative experience constructing in its complicatedness, completeness, and changeableness. The model enables to incorporate various aspects of narrative complexity from different theoretical and practical perspectives into one consistent framework. The presented model consists of eight interconnected aspects: 1) differentiation and integration of topic storytelling, 2) differentiation and integration of agency, 3) differentiation and integration of narrative construction, 4) differentiation and integration of values and believes embodiment, 5) differentiation and integration at the level of reflection, 6) differentiation and integration of different perspectives, 7) differentiation and integration of characters (protagonists), 8) differentiation and integration in communication and socio-cultural contexts. Theoretical and empirical consequences of the model are also discussed., Vladimír Chrz, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury