Předkládaná studie se zabývá otázkou, zda jsou studenti učitelství v závěrečné fázi své pregraduální přípravy schopni aplikovat principy dialogického vyučování do praxe, a to v kontextu výuky přírodovědných předmětů. V rámci povinně-volitelného kurzu byli studenti nejprve teoreticky seznámeni s vybranými prvky dialogického vyučování (otevřené otázky, follow-up/uptake, triadická interakce), následně zhlédli a společně s vyučující kurzu analyzovali ukázky výuky, ve kterých byly principy aplikovány, aby konečně měli za úkol připravit a realizovat vlastní výstup (= mikrovyučování: 15 minut výuky pro spolužáky v kurzu), v rámci něhož využijí právě principy dialogického vyučování. Z mikrovyučování byl pořízen videozáznam a společně se skupinovou z pětnou vazbou (mluvenou i psanou) se stal podkladem pro psanou reflexi každého studenta. Na základě observační mikroanalýzy videozáznamů a tematické analýzy reflexí bylo z jištěno, jak a za jakých podmínek se studentům ne/podařilo naplnit dialogické zadání. V závěru studie jsou diskutovány také obecnější přesahy směřující do sféry pregraduálního vzdělávání učitelů. and This paper examines whether pre-service science teachers in the final stages of their training are capable of applying the principles of dialogic education in their teaching. Students were acquainted with selected features of dialogic teaching (such as open-ended questions, follow-up/uptake, and the triadic interaction) in a compulsory course. They observed a video recording of a teaching session that included some of the applied principles, analyzed this part with the help of a lecturer, and planned a micro-teaching session of 15 minutes in which they instructed their peers. Each micro-session was recorded and provided with group feedback in both oral and written form, which then served each student as starting points for written reflection. Based on observational micro-analysis of the recordings and thematic analyses of reflections, this paper describes when and under what conditions the students meet the challenges of dialogic teaching and under which conditions this task eludes them. Finally, the paper also discusses some theoretical overlaps that comment on pre-service teacher education.
S novým systémem akreditace vysokoškolských studijních programů se opět uvažuje o koncepčních změnách učitelského vzdělávání. V této souvislosti se diskutuje také o potřebě reflektované praxe a hledá se efektivní model vzdělávání učitelů. Je proto třeba analyzovat a vyhodnotit zkušenosti získané v našem kontextu, nejen hledat inspiraci v zahraničí. K diskusi o struktuře a podobě učitelského vzdělávání může přispět i analýza zkušeností z dlouhodobé (asistentské) praxe, tzv. klinického roku, jejíž výsledky z hlediska profesního rozvoje studentů učitelství angličtiny prezentuje předložená studie. Profesní rozvoj budoucích učitelů, konkrétně změny jejich situované kognice, byly longitudinálně sledovány v deseti měřeních ročně v rámci klinického roku, výzkum byl opakován celkem šestkrát (v letech 2002–2008). Celkem se ho účastnilo 130 studentů z Univerzity Pardubice, jejichž výsledky popisujeme souhrnně, ale i po jejich studijních skupinách (15–30 studentů) v jednotlivých letech. Indikátory profesního rozvoje použité v záznamovém archu v rámci baterie sebereflektivních nástrojů reflektovaly současný stav poznání v dané oblasti. Indikátory byly formulovány v dynamické podobě, jako posun (1) od lpění na připraveném plánu k flexibilitě a improvizaci, (2) od zaměření na obsah k zaměření na žáka, (3) od reakcí na pedagogické situace k jejich anticipaci, (4) od krátkodobého k dlouhodobému plánování, (5) od vědomé koncentrace na profesní výkon k jeho „intuitivnímu“ zvládnutí. Reliabilita nástroje jako celku i jednotlivých škál dosahovala relativně vysokých hodnot. Ukazuje se, že klinický rok podle výpovědí studentů učitelství měl vliv na jejich profesní rozvoj ve všech sledovaných oblastech. Studenti se dovedli více zaměřovat na žáky, rostla jejich flexibilita, dovednost dlouhodobého plánování a anticipování. Největší nárůst byl v oblasti flexibility, zaměření na žáka a anticipace. Ukazuje se vzájemná korelovanost míry nárůstu flexibility, zaměření na žáka, dlouhodobého plánování a anticipace. Čím vyšší nárůst v jedné oblasti, tím vyšší nárůst v další oblasti. and Forms of initial teacher education are currently being discussed especially with regard to the changes of guidelines for the design of tertiary study programs. In this context, an effective model of initial teacher education is being sought, emphasizing in particular the need for (reflective) clinical practice. For this purpose, it is vital to build on a thorough exploration of existing practices, and specifically on the analysis and evaluation of the experience gained in the Czech context, not only to seek inspiration abroad. We wish to contribute to this discussion of the structure and form of teacher education through an analysis of the clinical experience obtained during a year-long assistantship (the so-called clinical year). The results of our analysis document student teachers' professional development and are presented in this study. The professional development of future teachers, specifically the changes in their situated cognition, were monitored in ten measurements per year within the clinical year, and the research was repeated six times (2002–2008). The research sample included in total 130 students. The results are summarized for these 130 students, and also presented by their study groups (15–30 students) in individual years. Professional development indicators applied in the study were derived from the current theoretical state of the art in the field, and used in a battery of structured self-reflective tools. The indicators were formulated in a dynamic form, i.e., as a shift (1) from adherence to a fixed teaching plan to flexibility and improvisation, (2) from focus on content to focus on the learner, (3) from responses to classroom events to their anticipation, (4) from short- to long-term planning, (5) from conscious concentration on professional performance in every pedagogical situation to its intuitive grasp. Reliability of the instrument as a whole as well as of individual scales reached relatively high values. The results show that clinical experience had, according to the students' reports, significant impact on their professional growth in all areas studied. Students were gradually able to focus more on pupils, their flexibility and long-term planning skills increased, they were better able to predict classroom events. The most substantial increase was recorded in the areas of flexibility, focus and anticipation. In addition, there was a correlation between the rate of increase in flexibility, student focus, long-term planning, and anticipation.