Žena zahalená v drapérii s věncem v ruce. Na vrcholu náhrobku urna., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat012.htm (13. 06. 2006), and Žena zahalená drapérií je v Evropě velmi častým motivem novoklasicistní náhrobní plastiky po roce 1800. Původem je postava plačky dědictvím antického Řecka, nalezneme je na stélách nebo pohřebních malovaných vázách. Urna, podobně jako sarkofág, je připomínkou starověké nádoby na popel zemřelého. V průběhu 18. století se objevuje jako meditační objekt, nejčastěji v souvislosti se ženskou postavou. V kontextu umění 19. století může tvarem připomínat i vázu na květiny, je to jeden z nejčastějších motivů sochařského náhrobku novoklasicismu. Velenczei Hauszmann Alajos (1847-1926) byl architekt a univerzitní profesor.
Nahý africký zajatec s rukama spoutanýma za zády, za vousy ho vede muž v antické zbroji (přilba, šavle), který před sebou drží malý štít a opasek patřící zajatci. Za skupinou postava zahalená v plášti přetaženém přes hlavu (zjatcova žena?)., Bažant 2006#., and Antický reliéf, který posloužil jako vzor pro pražské zobrazení, byl na začátku šestnáctého století v Římě k vidění jednak ve vile Madama, na mramorových reliéfech s Horami, bohyněmi času a ročních období, zdobícími bázi antického kandelábru, ale především ve slavné římské sbírce de'Rosi. Její součástí byl soubor tří antických svatebních reliéfů z terakoty. Jejich ohlasy najdeme na různých místech pražského Belvedéru. Sbírka de'Rosi vznikla již před rokem 1454 a je nejstarší římskou kolekcí antických starožitností (byla rozpuštěna v roce 1517). Pražský reliéf byl patrně inspirován třetím reliéfem, na němž byla svatební scéna s Hérou, před níž stála nevěsta se zahalenou hlavou podávající ruku ženichovi. Po roce 1517, kdy sbírka de'Rosi zanikla, tento reliéf patrně zůstal v Římě, protože je někdy před rokem 1529 doložen v majetku malíře Sodomy. V první polovině šestnáctého století byla tato zahalená nevěsta ze třetího reliéfu ze sbírky de'Rossi často parafrázovaná.