Česká základní škola spojuje v jedné organizaci primární a nižší sekundární vzdělávání. V důsledku toho mohou být podceněna rizika přechodu (tranzice) mezi stupni základního vzdělání. Cílem tohoto výzkumu je prostřednictvím kazuistiky žáka se speciálními vzdělávacími potřebami upozornit na některé problémy tranzice a naše z jištění porovnat s poznatky pocházejícími z jinak organizovaných vzdělávacích systémů. Souvisejícím tématem, které chceme otevřít, jsou přestupy (transfery) žáků mezi školami. Longitudinální kvalitativní studie sleduje žáka ze středostavovské rodiny, který trpí tikovou poruchou a specifickými poruchami učení, v průběhu jeho přechodu do nižší sekundární školy, při přestupu do další školy a konečně po vstupu na střední školu. Hlavním zdrojem dat byly rozhovory s žákem a jeho matkou opakovaně prováděné v průběhu šesti let. Doplňkovým zdrojem informací je školní dokumentace a z právy z vyšetření v poradenských a zdravotnických zařízeních. Přes některé příznivé okolnosti vedl přechod na druhý stupeň ke konfliktu rodiny a školy, provázenému i zhoršením zdravotního stavu žáka. Rodina se rozhodla pro přestup do jiné školy, která deklarovala větší míru inkluzivity. Vyšší míra tolerance vůči projevům poruch v nové škole se však v delším časovém odstupu zdá být zaplacena nižší náročností výuky a horšími sociálními vztahy ve třídě. V důsledku odlišné organizace českého školství v popisovaném případě vrstevnické vztahy nehrály důležitou roli při tranzici, ale sociální problémy se projevily při transferu do jiné školy. Celkově se potvrdily zahraniční poznatky o rizikovosti tranzice pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. and Since Czech primary and lower secondary schools comprise both primary and secondary levels, the dangers involved in pupil transition from one level to another can be overlooked. The aim of this paper is to draw attention to some of these dangers via a case study of a special needs pupil and to compare our findings with those describing differently organized systems of education. The paper also opens a discussion on the topic of pupil transfer between individual schools. This paper is based on a qualitative longitudinal study describing how a middle-class pupil affected by ADD and a tic disorder transitions first from a primary to a lower secondary level, then transfers to another school, and finally transitions to an upper secondary level. The main source of our data are interviews with the pupil and his mother that were repeatedly conducted over a six-year period. The paper also relies on additional sources of information in the form of school, advisory, and medical documentation. Despite some favorable conditions that accompanied the first transition, it resulted in a conflict between the pupil and the new level and the pupil's worsened health. As a result, the family decided to transfer the pupil to a different school which claimed higher levels of inclusion. Yet a higher degree of tolerance towards the pupil's special needs came at the cost of a less-demanding education and worse relationships in the classroom. The paper shows that unlike in other educational systems, peer relationships did not play a significant role in the pupil's transition; this was not a case of social problems influencing the transfer. Ultimately, the paper confirms the conclusion of research from other countries that shows that school transitions are potentially risky for pupils with special educational needs.