Úvod: Byly srovnány dvě různé metody izoelektrické fokusace v agarosovém gelu pro detekci oligoklonálních IgG pásů v likvoru a séru: komerční metoda s imunofixací (Sebia) a „home-made“ metoda s použitím přístroje Multiphor II následovaná afinitním imunoblottingem. Byla posouzena shoda mezi metodami i hodnotícími, pokud jde o přítomnost intrathékální syntézy IgG, zařazení nálezu do jednoho z pěti typů podle mezinárodní klasifikace, počet intrathékálně syntezovaných IgG pásů a počet pásů v likvoru a v séru. Výsledky: Pro posouzení shody jsme použili statistiku kappa. Pokud jde o přítomnost intrathékální syntézy IgG, byla shoda velmi dobrá (kappa 0,870 až 1,000 mezi metodami a 0,947 a 0,920 mezi hodnotícími, což představuje 0 až 5 neshodně hodnocených nálezů z celkového počtu 114). V zařazení nálezu do jednoho z pěti typů podle mezinárodní klasifikace byla shoda méně vyjádřená (kappa 0,389 až 0,596 mezi metodami); při použití „home-made“ metody byla shoda mezi hodnotícími horší (kappa 0,478) než v případě komerční imunofixační metody (kappa 0,791). Shoda v počtu intrathékálně syntezovaných IgG pásů byla jen mírná, shoda v počtu oligoklonálních IgG pásů v likvoru a v séru byla slabá. Závěry: Oběma metodami lze spolehlivě detekovat oligoklonální IgG a metody lze považovat za rovnocenné. Pro klasifikaci typu nálezu však byla shoda mezi hodnotícími lepší při použití komerční imunofixační metody. Poměrně špatná reprodukovatelnost počítání oligoklonálních IgG pásů by měla být známa klinickým lékařům, protože porovnávání počtu pásů s sebou přináší potenciální riziko zavádějících interpretací., Background: We compared two different agarose isoelectric focusing methods for detection of oligoclonal IgG bands in cerebrospinal fluid and serum: commercial method with immunofixation (Sebia) and home-made method using Multiphor II apparatus followed by affinity immunoblotting. Interobserver agreement for both methods was tested concerning the presence of intrathecal IgG synthesis, the detailed isoelectric focusing pattern type, the number of CSF-restricted oligoclonal IgG bands, and the number of oligoclonal IgG bands in CSF and in serum. Findings: Using kappa statistics for evaluation of agreement, we found there was very good agreement concerning the presence of intrathecal IgG synthesis (kappa 0.870 to 1.000 between methods, and 0.947 and 0.920 between observers, respectively, representing 0 to 5 out of 114 samples classified differently). The agreement was less pronounced when international consensus classification of isoelectric focusing patterns into 5 different types was taken into account (kappa 0.389 to 0.596 between methods); using home-made method, the interobserver agreement regarding pattern type was worse (kappa 0.478) than using commercial Sebia method (kappa 0.791). There was moderate agreement on the number of CSFrestricted oligoclonal IgG bands, and mostly poor agreement on the number of oligoclonal IgG bands in CSF and serum. Conclusions: Both methods were capable to detect oligoclonal IgG reliably, and neither method could be evaluated as superior to the other. However, better interobserver agreement regarding to the pattern type was obtained using commercial Sebia immunofixation method. Rather poor reproducibility of oligoclonal IgG bands numbering should be known to clinicians, since it entails the risk of potentially misleading interpretations, Nováčková L., Zeman D., and Literatura 20
Increased homocysteine levels in serum are typical features of neurodegenerative brain diseases including hydrocephalus. The most frequent therapeutic approach consists of the insertion of a shunt, connecting the brain ventricles to an alternative drainage site. To decide whether the patient should undergo this, the lumbar drainage test is usually carried out to distinguish patients who can benefit from the shunt insertion. In searching for other potential biochemical markers for shunt indication we determined homocysteine levels in CSF during the lumbar drainage test. Homocysteine in CSF was measured during the 5-day lumbar drainage test in 27 patients with normal-pressure hydrocephalus (NPH) and in 25 patients with excluded hydrocephalus. A novelized gas chromatography method with flame ionization detection (GC-FID) was developed and evaluated. During the first two days of lumbar drainage, the levels of CSF homocysteine in NPH patients were significantly higher compared to the controls, while on the fifth day, the homocysteine levels in patients with hydrocephalus reached the level of controls. Determination of CSF homocysteine in patients with confirmed or suspected hydrocephalus may serve as an independent marker for deciding on their further treatment strategy., L. Sosvorová, J. Bešťák, M. Bičíková, M. Mohapl, M. Hill, J. Kubárová, R. Hampl., and Obsahuje bibliografii
Západonilská horečka (WNF) je jednou z nově se objevujících neboli emergentních nákaz, kterou způsobuje virus West Nile (WNV), přenášený komáry. Nejzávažnější formou WNF je encefalitida. Přenos WNV je možný v zemích Afriky, Eurazie, Austrálie a od roku 1999 také v Severní Americe. Aktivita WNV byla zaznamenána i v ČR roku 1997 po povodních (5 pacientů) a k jednomu importovanému případu infekce WNV z USA do České republiky došlo v roce 2002. Výrazná plazmocytóza a mírná pleocytóza v mozkomíšním moku u pacientů s meningitidou a/nebo encefalitidou by měly upozornit na možnost infekce WNV., Pavel Chalupa, and Lit.: 10
Poúrazový hydrocefalus způsobený poruchami cirkulace mozkomíšního moku často komplikuje klinický průběh a proces léčby po kraniocerebrálním poranění. Hydrocefalus po poranění míchy je popisován pouze výjimečně. Sdělení popisuje dvě kazuistiky nemocných s kompletní lézí krční míchy, u kterých v poúrazovém období došlo k rozvoji hydrocefalu. Rozbor obou případů a přehled literárních dat potvrzují rozhodující úlohu extraspinálních faktorů pro rozvoj hydrocefalu po míšním poranění. I když k rozvoji hydrocefalu po míšním poranění dochází výjimečně, tato možnost by měla být zvážena při pozdním zhoršení klinického stavu nemocného po poranění krční míchy, zvláště při přítomnosti anatomických anomálií mokového prostoru a poúrazovém subarachnoidálním krvácení., Posttraumatic hydrocephalus caused by cerebrospinal fluid circulation disturbances frequently complicates the clinical course and treatment after craniocerebral injury. Hydrocephalus complicating spinal cord injury is only exceptionally reported. The paper presents two cases of complete cervical spinal cord injury with subsequent development of hydrocephalus. The analysis of both cases and literature data confirmed the dominant role of non-spinal factors in the development of hydrocephalus after spinal cord injury. Despite the exceptional occurrence of hydrocephalus after spinal cord injury, this diagnosis should be considered in cases of delayed deterioration of a patient with cervical spinal cord injury, particularly if cerebrospinal fluid space abnormalities and posttraumatic subarachnoid haemorrhage are present., and J. Chrastina, Z. Novák, V. Feitová
Lumbální punkce zůstává i v době moderních zobrazovacích metod významným diagnostickým výkonem. Za její kontraindikaci je pokládána nitrolebeční hypertenze spolu se symptomy fokálního neurologického postižení mozku. Vyšetření nitrolebečních anatomických poměrů pomocí magnetické rezonance dovoluje detailně analyzovat stav subarachnoideálních prostor a zejména cisteren na spodině lebeční, a tím riziko lumbální punkce u některých těchto nemocných s nejvyšší pravděpodobností vyloučit, v některých případech však na zvýšené nebezpečí upozornit (například u Chiariho malformace). Při zvýšeném riziku lumbální punkce doporučujeme tento výkon provádět pouze v poloze nemocného vleže na boku a vždy pod dohledem anesteziologa na jednotce intenzivní péče, na které bude nemocný po výkonu observován., Miroslav Kala, M. Vaverka, M. Kolář, and Lit.: 14
Cílem studie bylo vyhodnotit oligoklonální pásy (OCB) v mozkomíšním moku (CSF) u pacientů s relapsující remitující roztroušenou sklerózou (RRMS) léčených nemoc modifikujícími léky (DMD). Autoři vyšetřili skupinu 22 pacientů, z nichž bylo 5 mužů (ve věku 19?44 let, průměrný věk 29,8 ? 6,5 let) a 17 žen (ve věku 26-51 let, průměrný věk 37,8 ? 6,7 let). Vzorky CSF byly odebrány 0-42 měsíců před a 1-16 měsíců po zahájení DMD léčby. Počet OCB v CSF byl stanoven metodou izoelektrické fokusace. K vyhodnocení statistické významnosti byl použit párový t-test a Wilcoxonův jednovýběrový test. V pacientské skupině se počet OCB při sledování významně snížil (průměrný pokles byl 6,2, medián 3,5, p = 0,001, párový t-test). Tyto výsledky prokazují změny vzorců OCB, respektive podporují hypotézu o možném imunomodulačním účinku DMD léčby., Jan Mareš, R. Herzig, K. Urbánek, J. Podivínský, V. Bekárek, J. Sklenařová, J. Zapletalová, P. Hluštík, V. Sládková, D. Doležil, P. Kaňovský, and Lit.: 21
A number of clinical neurological pathologies are associated with increased permeability of the blood brain barrier (BBB). Induced changes of the homeostatic mechanisms in the brain microenvironment lead among others to cellular changes in the CNS. The question was whether some of these changes can be induced by osmotic opening of BBB in an in vivo experiment and whether they can be detected in cerebrospinal fluid (CSF). CSF was taken via the suboccipital puncture from 10 healthy rats and six rats after the osmotic opening of the BBB. In all 16 animals, concentration of myelin basic protein (MBP ng/ml), Neuron-specific enolase (NSE ng/ml) and Tau-protein (Tau pg/ml) were determined in CSF by ELISA. Values in both groups were statistically evaluated. Significant difference between the control and experimental group was revealed only for the concentration of myelin basic protein (p<0.01). The presented results indicate that osmotic opening of the BBB in vivo experiment without the presence of other pathological conditions of the brain leads to a damage of myelin, without impairment of neurons or their axons., P. Kozler, O. Sobek, J. Pokorný., and Obsahuje bibliografii
Cytokines are widely known mediators of inflammation accompanying many neurodegenerative disorders including normal pressure hydrocephalus (NPH). NPH is caused by impaired cerebrospinal fluid (CSF) reabsorption and treated by surgical shunt insertion. The diagnostics is still complicated and the shunt effect is not durable; after several years, dementia may develop. In the clinical practice, biomarkers support the diagnostics as well as the further time course of many neurodegenerative diseases. Until recently, no reliable biomarker for NPH was evaluated. The attempt of this review was to make a survey concerning cytokines as possible NPH markers. Among all reviewed cytokines, the most promising are CSF IL-10 and IL-33, enabling to follow-up the disease progression and monitoring the effectiveness of the shunt insertion., L. Sosvorova, M. Mohapl, J. Vcelak, M. Hill, J. Vitku, R. Hampl., and Obsahuje bibliografii
Cíl studie: Měření koncentrací albuminu a imunoglobulinů v likvoru a v séru slouží v likvorové diagnostice k výpočtu intrathékální syntézy imunoglobulinů. Předpokládá se, že hodnotu kvocientu, tj. poměru koncentrací daného proteinu v likvoru a v séru, lze považovat za nezávislou na použité metodě, pokud je párový vzorek likvoru a séra analyzován současně na jedné (likvorové) kalibrační křivce. Pozorované diskrepance mezi likvorovými (ale nikoliv sérovými) koncentracemi IgM stanovenými nefelometricky na analyzátoru Immage a home-made sendvičovou ELISA metodou nás vedly k provedení rozsáhlejší studie srovnávající různé metody stanovení IgM v likvoru a séru. Typ studie: Porovnání výsledků různých metod používaných pro kvantifikaci IgM v likvoru. Materiál a metody: Byly srovnány výsledky stanovení koncentrací IgM získané na nefelometrech Immage, Immage 800, BN II, BN ProSpec a metodou ELISA. Vedle likvorových a sérových koncentrací byly srovnány i kvocienty likvor/sérum a výsledek výpočtu intrathékální syntézy podle Reiberova vztahu. Výsledky byly vyhodnoceny metodami Passing-Bablokovy regrese a grafu dle Blanda a Altmana s využitím statistického programu MedCalc. Výsledky: Zjistili jsme výrazné rozdíly v likvorových koncentracích IgM stanovených nefelometricky na analyzátorech Immage oproti nefelometrickému stanovení na analyzátorech řady BN a „home-made“ sendvičové ELISA metodě, které poskytly významně nižší hodnoty. Hodnoty získané ELISA metodou byly v dobré shodě s hodnotami získanými na analyzátorech řady BN. Sérové koncentrace IgM byly poněkud vyšší při použití ELISA metody. Nebyl zjištěn významný rozdíl mezi hodnotami sérových koncentrací a kvocientů likvor/sérum získanými analýzou séra na likvorové versus sérové kalibrační křivce. Hodnoty kvocientu likvor/sérum byly významně vyšší v případě stanovení na analyzátorech Immage oproti hodnotám získaným analýzou na nefelometrech řady BN i ELISA metodou. V důsledku toho byla z dat získaných na analyzátorech Immage vypočtena intrathékální syntéza IgM u 13 ze 71 vzorků, u kterých nebyla zjištěna z dat získaných na analyzátoru BN ProSpec ani ELISA metodou; u 8 z nich bylo možno považovat vypočtenou intrathékální syntézu za klinicky významnou (intrathékální frakce >10 %). Závěr: Kvocient likvor/sérum je pro IgM jednoznačně závislý na použité metodě stanovení a v některých případech může dojít i k rozdílnému hodnocení přítomnosti intrathékální syntézy IgM. Dokud se nepodaří příčinu tak výrazně odlišných výsledků koncentrace IgM v likvoru objasnit a odstranit, je žádoucí při měření na analyzátoru Immage hodnotit vypočtenou intrathékální syntézu IgM velmi opatrně a v kontextu celého likvorového nálezu. ELISA metoda je finančně nenákladná, vyžaduje minimální množství vzorku a jeví se jako jediná schopná kvantifikovat IgM prakticky v každém vzorku. Její použití v rutinní praxi je však limitováno vyššími nároky na manuální zpracování, jeví se však jako výhodná metoda minimálně pro experimentální studie, např. sledování rozložení likvorových koncentrací IgM v populaci., Objective: Quantitation of albumin and immunoglobulins in CSF and serum serves the purpose of calculation of intrathecal immunoglobulin synthesis. Quotient, i.e., concentration ratio of particular protein in CSF and serum, is assumed to be method-independent value, provided that paired CSF and serum sample is analyzed in parallel using one (CSF) calibration curve. We have observed that CSF (but not serum) IgM concentrations determined by nephelometry on Immage analyzer and by home-made sandwich ELISA were largely discrepant. This has lead us to perform a larger study comparing various methods of IgM determination in CSF and serum. Design: Comparison of various methods used for IgM quantitation in cerebrospinal fluid. Materials and Methods: Results of IgM determination on nephelometers Immage, Immage 800, BN II, and BN ProSpec, as well as by ELISA method, have been compared. Beside CSF and serum values, CSF/serum quotients and results of calculated intrathecal IgM synthesis according to Reiber´s formula have been compared. Results have been evaluated by means of Passing-Bablok regression and Bland and Altman plots, using MedCalc software. Results: We have found significant differences between CSF IgM concentrations determined by rate nephelometry on Immage analyzers and end-point nephelometry on BN analyzers or ELISA, the latter two giving significantly lower values. CSF IgM concentrations determined by ELISA were in good agreement with those determined on BN analyzers. Serum IgM concentrations were slightly higher using ELISA than using either nephelometric system. We have found no significant difference in either serum IgM or CSF/serum IgM quotient between serum analysis on CSF versus serum calibration curve. IgM quotient values were significantly higher using Immage analyzers than using either BN analyzers or ELISA method. As a consequence, intrathecal IgM synthesis, based on the Immage data, was calculated in 13 of 71 samples considered negative if data of BN analyzer or ELISA were used; in 8 of these samples, intrathecal IgM synthesis could be considered as clinically significant (intrathecal fraction > 10 %). Conclusions: CSF/serum IgM quotient is far from to be method-independent; in some cases, discrepant conclusion regarding the presence of intrathecal IgM synthesis can be obtained. Until the cause of this discrepancy is found and removed, the presence of intrathecal IgM synthesis should be judged very carefully and in the context of other CSF findings when using the Immage analyzer for measurement. ELISA method is inexpensive, requires very low amount of the sample, and is the only method able to quantify IgM in almost every CSF sample. Its use in routine practice is, however, limited by higher requirements for manual work. Nevertheless, it should be used at least in experimental studies, i.e. for the purpose of the determination of distribution of CSF IgM concentration within a population., Zeman D., Kušnierová P., Gottwaldová J., Kloudová A., Lochman I., Ženková J., Švagera Z., Bartoš V., Všianský F., and Literatura 12
Cíl studie: Zavedení metody stanovení hladin neurotransmiterových metabolitů v mozkomíšním moku do rutinní klinické praxe je podmínkou včasné diagnostiky a léčby neurotransmiterových onemocnění v dětském věku. Materiál a metoda: Metodou vysoce účinné kapalinové chromatografie ve spojení s elektrochemickou detekcí bylo analyzováno 82 vzorků mozkomíšního moku dětských pacientů s podezřením na neurometabolické onemocnění. Výsledky: Byla stanovena věkově vázaná referenční rozmezí. Ve třech vzorcích byla prokázána patologicky snížená koncentrace kyseliny homovanilové. U dvou pacientů s významnou mikrocefalií a závažným organickým poškozením mozku se pravděpodobně jedná o sekundární deficit. Neurologický nález u třetího pacienta svědčil pro primární poruchu metabolismu neurotransmiterů na úrovni tyrosinhydroxylázy (TH). Deficit TH byl následně potvrzen na molekulárně-genetické úrovni. Závěr: Diagnostika poruch metabolismu biogenních aminů je obtížná a vyžaduje provedení lumbální punkce se speciálním odběrem mozkomíšního moku. Na našem pracovišti jsme vyšetření hladin neurotransmiterových metabolitů zařadili do rutinní diagnostiky všech dětí s podezřením na neurometabolické onemocnění. Diagnostikovali jsme prvního pacienta v České republice s primární poruchou metabolismu neurotransmiterů a zahájili léčbu., Objective: The implementation of cerebrospinal fluid neurotransmitter metabolites analysis in clinical routine is necessary for early diagnosis and treatment of pediatric neurotransmitter disorders. Material and methods: We analysed 82 cerebrospinal fluid samples from children suspected of neurometabolic disorder using high performance liquid chromatography coupled with electrochemical detection. Results: We established age-related reference values. In three samples the level of homovanillic acid was found to be markedly decreased. In two patients with severe microcephaly and extensive organic brain damage secondary deficit is concerned. Neurological findings in third patient led us to the suspicion of primary neurotransmitter metabolism disorder at the level of tyrosine hydroxylase (TH). Subsequently, TH deficiency was confirmed by molecular genetic analysis. Conclusion: Diagnosis of biogenic amines metabolism disorders is difficult and needs lumbar puncture to be performed. In our hospital we implemented cerebrospinal fluid neurotransmitter metabolites analysis into routine diagnostic workup for every patient suspected with neurometabolic disorder. We diagnosed first Czech patient with primary neurotransmitter metabolism disorder and commenced the treatment., Szentiványi K., Hansíková H., Krijt J., Zeman J., Honzík T., and Literatura 19