Pískovcová socha na soklu. Diana (krátký chitón přepásaný a dole podkasaný, řemen šikmo přes prsa, boty) stojí na pravé noze, levá v kontrapostu mírně pokrčená. Ve vlasech půlměsíc, levá paže pozdvižená se zbytkem luku nebo oštěpu v ruce, na pravé paži, ohnuté v lokti, spočívá drapérie himatia., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou Dianu vytvořil podle antické římské sochy se stejným námětem, která byla variací na řecký praxitelovský typ. Socha byla kdysi ve vile Doria-Pamphilj v Římě, dnes je v Palazzo Doria v Římě (Calza 1977, č. 113 tab. LXXIII). Mandík sochu znal Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 27), odkud převzal i název sochy (další antická kopie tohoto konkrétního typu není známa).
Akvarel na pergamenu (22 x 33 cm). Nalevo je nahá Diana (půlměsíc na hlavě, šperky) stojící v potoce, je skloněná k vodní hladině a levicí stříká vodu na Aktaióna, pravicí si kryje klín smotaným oděvem. Na břehu je Dianin luk a toulec se šípy, vedle stojí svlékající se Nymfa. Na protějším břehu potoka stojí nahá Nymfa česající si vlasy hřebenem. Za ní dvě objímající se nahé Nymfy pod improvizovaným stanem z vybledlé červené látky, jedna stojí, druhá sedí na bílé látce. Nalevo před stanem dvě nahé Nymfy sedí na bílé látce, pravá objímá svojí družku okolo ramen a ukazuje jí její tvář v zrcadle, které drží v pozdvižené levici. Zleva přichází Aktaión (antikizující oděv, modrý plášť a modré páskové boty), v levici drží oštěp, v pravé vodítko tří psů běžících za ním. Na hlavě se mu již objevily parůžky. Výjev situovaný do lesa s průhledem na hory je zasazen do širokého rámu od Georga Hoefnagela s rostlinnými motivy a drobnými živočichy, v němž jsou nápisové kartuše., Kaufmann 1988#, 10.1., and Pojetí scény s Aktaiónem je převzato z ilustrace Virgila Solise k Ovidiovým Proměnám (Spreng 1563, 40). Mýtus o Aktaiónovi (Ovidius, Proměny 3, 177-194), však nebyl v tomto případě cílem, ale prostředkem pro alegorické zobrazení. Ukazují na to postavy krášlících se a objímajících se Nymf, které symbolický charakter výjevu podtrhují tím, že zcela ignorují přítomnost Aktaióna, na jehož příchod reaguje pouze Diana. Nymfy neodkazují na mýtus o lovci Aktaiónovi, na něhož dopadl boží hněv, ačkoliv nic nespáchal. Hoefnagelovi šlo o erotickou intrepretaci konfliktu mezi lovcem a panenskou bohyní, což naznačuje dvojice Nymf, která je nejblíž Aktaiónovi: mají nohy propletené tak, že není pochyb o tom, že zobrazení je metaforou soulože mezi mužem a ženou. Na Hoefnagelově akvarelu je muž konfrontován s anti-ženou, od níž se jeho mužskost odrazila jako obraz v zrcadle. Skutečnost, že Diana je zrcadlovým obrazem Aktaióna zdůrazňuje dvojice Nymf, které stojí mezi nimi na opačných stranách potoka, jejich postoj je totiž téměř dokonalou stranově převrácenou inverzí. Zrcadlení a zrcadlo jsou klíčem k tomuto alegorickému výjevu - Nymfa, která se dívá do zrcadle, totiž nepřehlédnutelným způsobem opakuje gesto bohyně, kterým je útok obrácen proti útočníkovi, Dianino stříknutí učinilo z lovce lovnou zvěř. Explicitně na tento výklad ukazují připojené verše, které citují druhou polovinu erotické básně Theodora de Beze: "Lovec stejně jako milenec nemají rádi vítr a déšť, a oba bláhově krmí svoje zuřivé psy. Ale v jednom se přeci jen liší, když totiž svou kořist pokoří, jenom lovec je po zásluze odměněn za svoje strádání. Nešťastný milenec ztrácí svou lovnou zvěř přesně v tom okamžiku, když jeho kořist, jako oběť, leží na zádech (Beze 1548, 97, 7-14)." Beze se v básni "Comparatio amantis cum venatore/ Srovnání milence a lovce" mohl inspirovat Bourbonovou básní "Venator et amator/ Lovec a milenec" (Bourbon 1533, fol. 25v), ale antickým pramenem obou básní jsou Horatiovy verše ze druhé knihy Satir (Hor. s. 2, 105-108). I metaforický obraz loveckého psa jako mužského pohlavního údu, který najdeme v citátu z Bezovy básně a snad i na Hoefnagelově akvarelu, má antický původ (Aristoph. Lys. 158, aj.).
Štuková socha: busta Diany (náušnice a náhrdelník) s měsíčním srpkem na čele., Baťková 1998#, 343-346., and Na západním i východním průčelí je ve výklenku nad prostředním oknem v patře totožná busta Diany.
Olej na plátně (74, 5 x 101 cm): Vestálka Tuccie přináší na důkaz svého panenství vodu v sítu. Výjev je situován do otevřené haly, v níž shodiště vede k soše Diany (nahá, měsíční srpek na čele, luk, toulec) na kruhovém podstavci s antikizující dekorací (hlavy Faunů a festony)., Vlnas 2001#, 157 č. I/4.30., Stolárová, Vlnas 2010#, III.10, and Obraz získal Humprecht Jan Černín za svého působení v Benátkách v letech 1660-1663. O tématu srov. Exemplum: Tuccia. Škréta se při koncipování svého obrazu nedržel ani antických pramenů, ani reálií. Výjev je zasazen architektonického rámce evokujícího obecně Řím, jedinými antikvářskými detaily je kruhová báze sochy a socha Diany, která tu nahradila Vestu. O tématu srov. Exemplum: Tuccia.
Olej na plátně (86 x 68 cm): Diana (měsíční srpek nad čelem, šaty s korzetem, polosvlečená košile odhaluje ňadra i ramena), věší na strom ulovenou křepelku, v pozadí průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/26., and Inspirováno obrazy Sprangere a Aachena.
Olej na plátně (196 x 127 cm): nahá Diana (měsíční srpek nad čelem) sedí s oštěpem v jedné a šípem ve druhé ruce, nad ní visí na stromě toulec, u nohou lovecký pes. Zleva k Dianě přistupuje Nymfa s oštěpem ruce doprovázená psem, zprava přichází Nymfa s loveckým psem a ulovenou laní na zádech. Výjev je situován do lesa s průhledem na krajinu., Kaufmann 1988#, I/41., and Fusenig 2010#, č. 87 s. 228-229.
Jaspisová kamej (4, 4 x 2, 8 cm), pasování emailové zlato: černá Diana se zlatým srpkem nad čelem, dole toulec a luk, Prag um 1600#, II, č. 715 s. 239., and Kamej vznikla v Milánské dílně Miseroni ve čtvrté čtvrtině 16. století, zlatnické pasování okolo roku 1610 v Praze.
Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): alegorická oslava vítězství císařských vojsk nad Turky v Uhersku. V popředí jsou antikizujuící personifikace řek Dunaje a Savy, na nebi uprostřed hvězda, napravo kozoroh, nad nímž monogram císaře Rudolfa II. Vedle kozoroha je Jupiter s orlem a Fama troubící na jednu ze svých dvou trub. Na levé straně je Merkur (caduceus), pod ním orel, vedle je Juno (páv) zakrývající Lunu, která má velký měsíční srpek v pozdvižené ruce., Prag um 1600#, I, č. 58., and Jupiter a další olympská božstva na nebi demonstrují, že Rudolf II. bojuje z Turky z vůle boží. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch. Demonstruje to Juno zakrývající měsíc, aby císařské oddíly nebyly předčasně odhaleny při nočním útoku na Raab, který je zobrazen dole. Hvězda a Kozoroh byly atributy antického císaře Augusta, k němuž se Rudolf II. tímto způsobem připodobnil. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): v pozadí je bitva mezi císařským vojskem a Turky na soutoku Sávy a Kupy, personifikace obou řek v popředí (nazí muži s nádobami s vytékající voou). Uprostřed na ostrově sedí personifikace Chorvatska nebo Štýrska (koruna, žezlo), které Victoria s palmovou ratolestí vkládá na hlavu vavřínový věnec. Na nebi orel podporovaný příznivým větrem (foukající obličej) vztahuje pařát na turecký půlměsíc., Fusenig 2010#, s. 237 a č. 95., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Antická symbolika se na obraze objevuje v podobě personifikací řek, Viktorie s atributy a Jupiterova orla na nebi.