Příspěvek řeší výzkumnou otázku, jak má stát využít mezinárodního práva veřejného, když chce čelit kybernetickým útokům ze zahraničí. Jako modelový příklad používá DDoS útoky uskutečněné v minulosti na cíle v České republice. Nejdříve se zabývá kvalifikací kybernetického útoku jako mezinárodně protiprávního chování. Zkoumá možný objektivní prvek (porušení práva) takovéhoto chování a ověřuje, za jakých podmínek představuje kybernetický útok použití síly zakázané Chartou OSN a kdy je narušením suverenity státu.Následně se zaměřuje na subjektivní prvek protiprávního chování, tzn. na přičitatelnost kybernetického útoku státu.Ve třetí části se zabývá častými situacemi, kdy není zcela prokazatelně přítomen subjektivní prvek (přičitatelnost) kybernetického útoku jako mezinárodně protiprávního chování. V této souvislosti uvažuje o odpovědnosti státu za útoky pocházející z jeho území a o dalších možných
alternativách. and The article poses a research question how a state can use public international law when countering cyber-attacks from abroad. It uses, as amodel example,DDoS attacks carried out in the past on targets in the Czech Republic. Firstly, it qualifies cyber-attack as internationally wrongful
conduct. It explores possible objective element (infringement) of such conduct. It attempts to identify the conditions under which cyber-attack breaches national sovereignty or constitutes the unlawful use of force and as such violates the Charter of the United Nations. Then, the article focuses on the subjective element of unlawful conduct, i.e. the attribution of cyber-attack to a country. The third part deals with frequent situations when the subjective element (attribution, imputability) is not demonstrably present. In this context, the article considers the liability of states and other possible alternatives.