Počet různých kybernetických operací v kybernetickém prostoru včetně kybernetických útoků roste. Kybernetické hrozby představují závažná rizika jak pro státní, tak i soukromý sektor a některé z nich mohou ohrozit kybernetickou bezpečnost jednotlivých států a případně i mezinárodní bezpečnost jako celek. Kybernetické útoky tvoří různé činy narušující, omezující nebo ničící počítače a počítačové sítě. V těchto případech lze některé kybernetické útoky zřejmě přirovnat k ozbrojenému útoku ve smyslu čl. 51 Charty OSN. Existuje silná tendence k vojenskému řešení kybernetické bezpečnosti.NATO vyvíjí způsobilost a možnosti ke kybernetickému vedení války na novém „bojišti“. USA vytvořily Kybernetické velení jako součást své vojenské strategie. Tato studie se zabývá kybernetickou bezpečností, kybernetických útokem a kybernetickými zločiny a všímá si i nejednotné interpretace kybernetických pojmů. Jedinou mezinárodní úmluvou je v tomto ohledu Evropská úmluva o kybernetickém zločinu. Podle názoru autora každá činnost v kybernetickém prostoru musí být v souladu s mezinárodním právem, i když speciální mezinárodní
normy zatím neexistují. Základním tématem práce je, kdy kybernetický (počítačový) útok může představovat použití ozbrojené síly (casus belli), které se může rovnat „ozbrojenému útoku“, vyvolávajícímu právo na sebeobranu podle čl. 51 Charty OSN. and The number of different cyber operations including cyber attacks are rising. Cyber threats represents serious risks to both public and private sectors, endangering cyber security of individual states and international security as a whole. Cyber attacks consists of various actions desrupting, denying or destroying computers and computers networks. There is also a growing tendency for militarization of cyber security.NATO is developing policies and capacity armed at cyberwarfare as a new “battlefield”. The USA established Cyber Command as a part of “National military strategy”. Some cyber attacks may be equated to armed attack with following response under the law of armed conflicts. This study is dealing with cyber security, cyber attack and cyber crimes. The only existing international convention in this respect is the European Convention on Cybercrime. In the author’s view any activity in cyber space must comply with the rules of international law. The crucial question of this study is when the cyber (computer) attack may constitute use of force (casus belli) which amounts to an armed attack implicating a right to self defense under Art 51 of the UN Charter. The reply is in some serious cases positive.
Příspěvek řeší výzkumnou otázku, jak má stát využít mezinárodního práva veřejného, když chce čelit kybernetickým útokům ze zahraničí. Jako modelový příklad používá DDoS útoky uskutečněné v minulosti na cíle v České republice. Nejdříve se zabývá kvalifikací kybernetického útoku jako mezinárodně protiprávního chování. Zkoumá možný objektivní prvek (porušení práva) takovéhoto chování a ověřuje, za jakých podmínek představuje kybernetický útok použití síly zakázané Chartou OSN a kdy je narušením suverenity státu.Následně se zaměřuje na subjektivní prvek protiprávního chování, tzn. na přičitatelnost kybernetického útoku státu.Ve třetí části se zabývá častými situacemi, kdy není zcela prokazatelně přítomen subjektivní prvek (přičitatelnost) kybernetického útoku jako mezinárodně protiprávního chování. V této souvislosti uvažuje o odpovědnosti státu za útoky pocházející z jeho území a o dalších možných
alternativách. and The article poses a research question how a state can use public international law when countering cyber-attacks from abroad. It uses, as amodel example,DDoS attacks carried out in the past on targets in the Czech Republic. Firstly, it qualifies cyber-attack as internationally wrongful
conduct. It explores possible objective element (infringement) of such conduct. It attempts to identify the conditions under which cyber-attack breaches national sovereignty or constitutes the unlawful use of force and as such violates the Charter of the United Nations. Then, the article focuses on the subjective element of unlawful conduct, i.e. the attribution of cyber-attack to a country. The third part deals with frequent situations when the subjective element (attribution, imputability) is not demonstrably present. In this context, the article considers the liability of states and other possible alternatives.