The settlement at Milanówek/Falęcin is a part of large centre of iron production of the Przeworsk Culture, dating from the Late Pre-Roman and Roman Periods, and located in the western Masovia (central Poland). The site was discovered in the 1960s during surface surveys, and its area is estimated to 9–12 hectares. Over time, various non destructive archaeological methods have been employed at the site (e.g. aerial photography, geomagnetic surveys, advanced surface prospection), and excavations were carried out over an area of ca 1500 m2 . There have been found remains of nearly 1000 slag pit furnaces, 4 lime kilns, 1 ‘horseshoe-shaped’ kiln, 2 buildings and several pits. The excavation yielded also a large set of artefacts, of which some were subjected to expert analysis (e.g. chemical composition of slags, mineralogical composition of clay of relic of shafts). On the basis of geomagnetic surveys and excavations it is presumed that the settlement at Milanówek Falęcin may contain remains of about fifteen thousand slag-pit furnaces. and Osídlení v Milanówek-Falęcinu bylo součástí rozsáhlého centra výroby železa převorské kultury, nacházející se v západním Mazovsku (střední Polsko) a pocházející z pozdního předřímského a římského období. Lokalita byla objevena v šedesátých letech 20. století pomocí povrchových průzkumů a její plocha se odhaduje na 9–12 hektarů. V průběhu času byla lokalita zkoumána různými nedestruktivními archeologickými metodami (např. letecké snímkování, geomagnetické průzkumy, povrchová prospekce), výkopové práce byly provedeny na ploše ca 1500 m2 . Odkryty byly relikty téměř tisícovky pecí se zahloubenou nístějí, čtyři vápenické pece, pec ve tvaru podkovy, stopy dvou nadzemních staveb a několik jam. Výkopy přinesly také velký soubor artefaktů, z nichž některé byly podrobeny odborné analýze (např. stanovení chemického složení strusek a mineralogického složení hlíny reliktů šachet pecí). Na základě geomagnetických průzkumů a výkopů se předpokládá, že osídlení v lokalitě Milanówek-Falęcin může obsahovat pozůstatky zhruba patnácti tisíc pecí se zahloubenou nístějí.
Výrazný nárůst pramenné základny archeologických dokladů středověké výroby a zpracování železa z historického jádra Prahy, především po roce 1989, vyvolal potřebu provést nové zhodnocení geneze této nezemědělské činnosti, která významným způsobem ovlivnila počátky a postupné utváření pražské sídlištní aglomerace v období od 9. do 1. poloviny 13. století. Rekapitulace starých a prezentace nových nálezů umožnila vytvořit zcela nečekaný rekonstrukční obraz, ze kterého je zřejmá dynamičnost železářských aktivit v čase a prostoru. Vedle otázek spojených s dislokací a genezí výrobních areálů na ploše města je v této práci řešena neméně důležitá a v řadě případů klíčová otázka spojená s problematikou surovinových zdrojů a jejich těžby na území dnešní Prahy. and A considerable increase in source material providing archaeological evidence of the Medieval production and working of iron in the historic core of Prague, particularly post–1989, has created a need to undertake a new evaluation of the genesis of such non–agricultural activities, which in a significant manner affected the origins and gradual formation of the Prague settlement agglomeration from the 9th to the first half of the 13th centuries. The recapitulation of older and presentation of newer finds enables the creation of an entirely unexpected reconstruction, a picture from which the dynamism of metallurgical activities both spatially and temporally is clear. Alongside questions associated with the dislocation and genesis of production areas within the city’s bounds, this work also resolves other no less important questions linked to the problem of raw material resources and their exploitation in the area of today’s Prague.