In this text, the author concentrates on an analysis of the concept of tolerance, which plays an important role in moral and political thought. The semantic framework that he uses in his analysis is moral expressivism. This is one of the influential and intensively discussed theories of contemporary metaethics. The author starts from the assumption that if we are to take tolerance seriously, we must consistently distinguish it from other moral attitudes (approval, indifference, excuse). Only a precise understanding of the concept of tolerance will make it possible for us to better identify tolerance or, as the case may be, appreciate it. Tolerance is understood here as a practical attitude, specifically as a second-order attitude. To tolerate X means to suppress your negative attitude towards X. This approach has surprising consequences. It reveals, in fact, that conservative moral thinking gives us a wider space for the application of tolerance than liberal moral thinking. At the same time, it problematizes the classical tenet of political philosophy that tolerance is a quintessentially liberal virtue. and V tomto textu se autor soustřeďuje na analýzu pojmu tolerance, který hraje významnou roli v morálním a politickém myšlení. Sémantickým aparátem jeho analýzy je morální expresivismus. To je jedna z vlivných a intenzivně diskutovaných teorií současné metaetiky. Autor vychází z předpokladu, že jestliže máme brát toleranci vážně, musíme ji důsledně odlišovat od jiných morálních postojů (schvalování, indiference, omluvení). Teprve precizní porozumění pojmu tolerance nám umožňuje, abychom dokázali toleranci lépe identifikovat a případně také ocenit. Toleranci chápe jako praktický postoj, konkrétně jako postoj druhého řádu. Tolerovat X znamená potlačovat svůj negativní postoj k X. Tento přístup má překvapivé důsledky. Odhaluje totiž, že konzervativní morální myšlení nám poskytuje širší prostor pro uplatnění tolerance než liberální morální myšlení. A zároveň problematizuje klasickou poučku politické filosofie, že tolerance je typicky liberální ctnost.
In this paper, I investigate the scalar semantics of evaluative adjective in general, and of good in particular. Lassiter (2017) has argued that good, when taking propositions as arguments, has an interval scale. I argue that there’s evidence in support of the view that good, when taking individuals as argument, has a scale that is stronger than interval, but weaker than ratio. In particular, I propose that individual-level good has a “round” ratio scale, which allows a broader set of ratio transformations than standard ratio scales. This conclusion is consistent with the fact that good admits round ratio modifiers (twice as good), but eschews precise ones (# 1.38x as good). An important consequence of this view is that the scales of individual and propositional-level good are severed.