Blokátory angiotenzinových receptorů typu 1 (AT1-blokátory, sartany) patří mezi základní antihypertenzní látky vhodné pro monoterapii i kombinační léčbu hypertenze. AT1-blokátory mají srovnatelné účinky s dalšími hlavními třídami antihypertenziv včetně ACE-inhibitorů. Dle současných doporučení České společnosti pro hypertenzi jsou sartany spolu s ACE-inhibitory a blokátory kalciových kanálů považovány za tzv. univerzální antihypertenziva. Mají ze všech antihypertenziv nejméně nežádoucích účinků a nemocní léčení sartany vykazují nejlepší dlouhodobou perzistenci k léčbě. V článku jsou diskutovány mechanizmy antihypertenzního účinku jakož i srovnání antihypertenzních účinků sartanů s dalšími antihypertenzními látkami. Jsou uvedeny výsledky větších klinických studií se sartany a indikace u arteriální hypertenze., Angiotensin receptor antagonists (AT1-blockers) are considered as one of the major classes of antihypertensive drugs suitable for monotherapy as well as for combination treatment. AT1-blockers have comparable antihypertensive efficacy with other major classes of antihypertensive drugs. AT1-blockers are considered by current guidelines of Czech society of hypertension altogether with ACE-inhibitors and calcium channel blockers as universal antihypertensive drug class. AT1-blockers has the lowest profile of side-effects among all antihypertensive drug classes and thus very high persistence to therapy. Mechanisms of antihypertensive effects of AT1-blockers are discussed altogether with the results of large clinical trials and indications in the treatment of hypertension., and Jiří Widimský Jr.
Na sklonku loňského roku se možnosti léčby ovariálního karcinomu rozrostly o antiangiogenní léčbu. Evropská komise schválila rozšíření indikace bevacizumabu (Avastin®): „Avastin v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem je indikován k úvodní léčbě pokročilého (stadia III B, III C a IV dle FIGO) epitelového nádoru vaječníků, vejcovodů nebo primárního nádoru pobřišnice“. Bevacizumab je od roku 2005 indikován k léčbě metastatického kolorektálního karcinomu a od roku 2007 k léčbě metastatického karcinomu prsu a ledviny a rekurentního či metastatického nemalobuněčného plicního karcinomu., At the end of last year, the options of treatment for ovarian cancer expanded to include antiangiogenic therapy. The European Commission approved the use of bevacizumab (Avastin®) for a new indication: “Avastin in combination with carboplatin and paclitaxel is indicated for the front-line treatment of advanced (FIGO stages III B, III C and IV) epithelial ovarian, fallopian tube, or primary peritoneal cancer.” Since 2005, bevacizumab has been indicated for the treatment of metastatic colorectal cancer and, since 2007, for the treatment of metastatic breast and kidney cancers and recurrent or metastatic non-small-cell lung cancer., František Nový, and Literatura 9
Sekundární prevence aterotrombotických příhod je doménou protidestičkové léčby, podle rizika jedním lékem či kombinací acetylsalicylové kyseliny s blokátory ADP receptorů. Význam kombinace duální protidestičkové léčby v kombinaci s xabany či s dabigatranem prověřovalo 6 klinických studií. Pouze jedna z nich (ATLAS ACS 2-TIMI 51) ukázala, že léčba malými dávkami rivaroxabanu (2krát 2,5 mg) může být přidána ke kombinaci kyseliny acetylsalicylové s klopidogrelem. Pro několikanásobně zvýšené riziko velkých krvácivých příhod se však čistý klinický přínos pohybuje jen kolem 0,5 % ročně. Duální léčba s kombinací kyseliny acetylsalicylové s prasugrelem či s tikagrelorem je přínosnější. V druhé části přehledu je rozebírán vyšší výskyt infarktu myokardu v kontrolovaných studiích při léčbě dabigatranem v porovnání s warfarinem. Vztah není dořešen, nicméně u nemocných s vyšším rizikem koronárních příhod je při indikaci antikoagulační léčby přímými antikoagulancii vhodnější volit ze skupiny xabanů (apixaban či rivaroxaban)., Secondary prevention of atherothrombotic events is the domain of antiplatelet therapy and according to present risk is used one drug strategy or combination of acetylsalicylic acid with ADP receptor blockers. The importance of the combination of dual antiplatelet therapy together with xabans or dabigatran was investigated in 6 clinical trials. Only one of them (ATLAS ACS 2-TIMI 51) indicated that treatment with small dose of rivaroxaban (2 × 2.5 mg) may be added to dual strategy of acetylsalicylic acid and clopidogrel. The risk of major bleeding event is increased and net clinical benefit is only about 0.5 % per year. Dual therapy with aspirin and prasugrel or tikagrelor is beneficial. In the second part of the review is discussed higher incidence of myocardial infarction in controlled group in the trial comparing treatment of dabigatran with warfarin. This relationship has not been resolved, however, in patients with higher risk of coronary events and indication of anticoagulant treatment with direct oral anticoagulants it is recommended to choose from xabans (apixaban and rivaroxaban)., and Jan Bultas
Metastatický karcinom prsu je inkurabilní onemocnění. Jedná se o chemosenzitivní onemocnění, u kterého chemoterapie výrazně prodlužuje přežívání pacientek. Antracykliny patří k nejúčinnějším cytostatikům v léčbě karcinomu prsu. Hlavní limitací léčby je kardiotoxicita antracyklinů, která stoupá po dosažení kumulativní dávky. Léčba pacientek, které jsou předléčené antracykliny v adjuvanci, je proto problematická. Jako dobrá alternativa se jeví lipozomální doxorubicin (Myocet), který prokázal v klinických studiích v první linii metastatického onemocnění stejnou účinnost jako konvenční antracykliny, ale nižší kardiotoxicitu., Metastatic breast cancer is an incurable disease. It is a chemosensitive disease in which chemotherapy significantly prolongs the survival of patients. Anthracyclines are among the most effective cytostatic drugs in the treatment for breast cancer. The major limitation of treatment is the cardiotoxicity of anthracyclines which increases after the cumulative dose is reached. The treatment of patients pretreated with adjuvant anthracyclines is thus problematic. Liposomal doxorubicin (Myocet) which has been shown to have equal efficacy to conventional anthracyclines, but lower cardiotoxicity in first-line treatment for metastatic disease in clinical trials seems to be a good alternative., Katarína Petráková, and Lit.: 22
Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6, Breast cancer is the most common malignant disease in women accounting for 23 % of all female malignancies. In 2007, its incidence in the Czech Republic exceeded 120 cases per 100,000 women, placing the country among those with the highest detection rates for this condition. Despite an ever-increasing incidence, the mortality rates for breast cancer show a stable or even slightly decreasing trend because of the availability of modern diagnostic and therapeutic modalities (1). Total mastectomy and complete axillary lymph node dissection was a traditional therapeutic approach throughout the twentieth century. This therapeutic strategy was derived from Halsted‘s belief that breast cancer was a localized disease which could be managed with radical (or super-radical) locoregional therapy (2, 3). At present, there is no doubt about the primary systemic nature of breast malignancies and the approach to treatment of this condition has changed substantially. There is a clear trend towards less radical surgery. Ablations have been largely replaced by breast-conserving procedures, usually followed by adjuvant radiotherapy; the proportion of these partial procedures is further increasing due to the use of neoadjuvant therapy. Currently, sentinel lymph node biopsy (SLNB) is a widely accepted standard for early breast cancer in axillary surgery. Sentinel lymph node is defined as the first lymph node (or group of lymph nodes) to receive lymphatic drainage from a primary tumour, thus representing the first site of lymphatic spread of the tumour. The status of the axillary lymph nodes is the most important single prognostic factor for the overall survival rate of patients with breast cancer (4, 5). It has been repeatedly shown that sentinel lymph node biopsy is a very sensitive and accurate method to evaluate the lymph node status in women with early breast cancer (6, 7). In women with a negative finding in the sentinel lymph node, no further surgical intervention in the axilla is indicated according to the NSABP B-32 study (6)., Václav Pecha, Dušan Kolařík, Erika Menzlová, Monika Dvorská, Markéta Trnková, and Lit.: 80
Cíl: Cílem příspěvku je literární analýza dosavadních nejvíce využívaných nefarmakologických metod tlumících bolest u novorozencůpro nejlepší praxi založenou na důkazech. Metodika: Pro získání dat za období 2000–2012 byly použity elektronické licencované a volně přístupné databáze. Hodnocení nalezených důkazů bylo realizováno dle metodiky Fineout-Overholt, Johnstona (2005), kteří řadí studie dle specifi ckých kritérií do sedmi kategorií. Do výběru předkládaného příspěvku byly zařazeny důkazy úrovně I, II, III. Zvolená kritéria splňovalo 42 studií (4 meta-analýzy, 6 systematických přehledů, 1 multicentrická studie a 31 randomizovaných kontrolovaných studií). Výsledky: Nefarmakologické metody využívané k tlumení bolesti u novorozenců jsou mnohem více efektivní, pokud jsou použity v kombinaci s dalšími nefarmakologickými metodami, jako jsou muzikoterapie, zavinutí, usnadněné zasunutí, multisenzorická stimulace, klokánkování a non-nutritivní a nutritivní sání. Závěr: Nefarmakologické postupy jsou účinné a vedou k efektivnímu zmírnění bolesti především při drobných procedurálních výkonech jako je odběr krve z patičky pomocí lancety, venepunkce, apod. Léčba bolesti a řízení její prevence by měla být nezbytnou součástí standardní i intenzivní zdravotní péče o novorozence., Aim: The aim of study is a literary analysis of the current most used non-pharmacological methods of relieving pain in neonates for the best evidence-based practice. Methods: For obtain data for the period 2000–2012 were used e-licensed and freely accessible database. Evaluation of the evidence found was carried out according to the methodology Fineout-Overholt, Johnston (2005), who put the study according to specifi c criteria in seven categories. The selection of the present study were classifi ed evidence level I, II, III. Selected criteria met the 42 studies (4 meta-analyzes, 6 systematic reviews, 1 multicenter study and 31 randomized controlled study). Results: Non-pharmacological methods used to control pain in neonates are much more eff ective when used in combination with other non-pharmacological methods, such as swaddling, facilitated tucking, multisensory stimulation, kangaroo care and non-nutritive and nutritive sucking. Conclusion: Non-pharmacological methods are eff ective and lead to eff ective pain relief especially when minor procedural performance as the heel lanceting, venipuncture, etc. Treatment of pain and management prevention should be an essential part of the standard and intensive care of the newborn., Jana Chromá, Lucie Sikorová, and Literatura
Diabetes mellitus a karcinom pankreatu vytvářejí oboustranný vztah, přičemž jedno primární onemocnění může ovlivnit rozvoj druhého. V přehledu jsou uvedeny patogenetické mechanizmy, které se podílejí na jejich vzájemném působení. Časná diagnostika je cestou ke zlepšení prognózy pacientů s maligním nádorem. Léčba diabetu antidiabetiky poskytuje rozdílná rizika rozvoje karcinomu pankreatu, ale mnoho poznatků stále ještě chybí., Diabetes mellitus and pancreatic cancer establish both-side relationship, one disease may have influence a development of the other. Pathogenic mechanisms sharing their relationship are overviewed. Early diagnosis may contribute to better prognosis of the patients with malign tumor. The treatment by antidiabetic drugs offer to diabetic patients different risks of pancreatic cancer but lots of data are still lacking., and Jan Škrha, Pavel Škrha, Přemysl Frič
Úvod: Naše výsledky byly zhodnoceny za účelem posouzení bezpečnosti a efektivity endoskopické endonazální techniky v léčbě kraniofaryngeomů. <p align="">Materiál a metody: Od roku 2008 bylo endoskopicky endonazálně operováno14 pacientů s typickým supraselárním extraventrikulárním kraniofaryngeomem. Soubor se skládá z 11 mužů a 3 žen (věk 17–60 roků, průměrný věk 38 let). Jedenáct pacientů mělo předoperační deficit zorného pole v rozsahu od malého deficitu ve vnějším kvadrantu až k slepotě jednoho oka a těžkému deficitu druhého oka. Byla použita endoskopická endonazální technika čtyř rukou s peroperační 3,0 T MR. <p align="">Výsledky: V sedmi případech bylo dosaženo radikální resekce. Ve čtyřech případech byla provedena resekce subtotální, ve dvou případech resekce parciální. V jednom případě se jednalo o vypuštění kraniofaryngeomové cysty. V resekci po iMR bylo pokračováno ve třech případech. K úpravě zorného pole došlo v pěti případech. Pooperační diabetes insipidus se nově objevil ve třech případech. Reoperace pro únik mozkomíšního moku byla nezbytná ve třech případech. <p align="">Závěr: Endoskopické techniky v léčbě kraniofaryngeomu jsou bezpečné. Nicméně jsou spojeny s vyšším výskytem pooperačního úniku mozkomíšního moku ve srovnání s transkraniálními přístupy., Introduction: We reviewed our results in order to evaluate safety of endoscopic endonasal technique in the treatment of craniopharyngiomas. <p align="">Material and methods: Since 2008, endoscopic endonasal approach was used in 14 patients with typical suprasellar extraventricular craniopharyngioma. This cohort consisted of 11 males and three females (age 17 to 60 years, average age 38 years). Eleven patients had preoperative visual field deficit ranging from small deficit in the outer quadrant to blindness on one eye and a severe deficit of the second eye. Endoscopic endonasal four hands technique was used with intraoperative 3.0 T MRI. <p align="">Results: In seven cases, the radical resection was achieved. Subtotal resection was performed in four cases. The resection was partial in two cases. In one case, a cyst was drained. Resection after iMRI was performed in three cases. Visual field deficit improved in five cases. Postoperative diabetes insipidus developed in three cases. Reoperation for CSF leakage was necessary in three cases. <p align="">Conclusion: Endoscopic technique in the treatment of craniopharyngioma is safe. However, this approach is associated with a risk postoperative cerebrospinal fluid leakage., and V. Masopust, D. Netuka, V. Beneš