Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6, Breast cancer is the most common malignant disease in women accounting for 23 % of all female malignancies. In 2007, its incidence in the Czech Republic exceeded 120 cases per 100,000 women, placing the country among those with the highest detection rates for this condition. Despite an ever-increasing incidence, the mortality rates for breast cancer show a stable or even slightly decreasing trend because of the availability of modern diagnostic and therapeutic modalities (1). Total mastectomy and complete axillary lymph node dissection was a traditional therapeutic approach throughout the twentieth century. This therapeutic strategy was derived from Halsted‘s belief that breast cancer was a localized disease which could be managed with radical (or super-radical) locoregional therapy (2, 3). At present, there is no doubt about the primary systemic nature of breast malignancies and the approach to treatment of this condition has changed substantially. There is a clear trend towards less radical surgery. Ablations have been largely replaced by breast-conserving procedures, usually followed by adjuvant radiotherapy; the proportion of these partial procedures is further increasing due to the use of neoadjuvant therapy. Currently, sentinel lymph node biopsy (SLNB) is a widely accepted standard for early breast cancer in axillary surgery. Sentinel lymph node is defined as the first lymph node (or group of lymph nodes) to receive lymphatic drainage from a primary tumour, thus representing the first site of lymphatic spread of the tumour. The status of the axillary lymph nodes is the most important single prognostic factor for the overall survival rate of patients with breast cancer (4, 5). It has been repeatedly shown that sentinel lymph node biopsy is a very sensitive and accurate method to evaluate the lymph node status in women with early breast cancer (6, 7). In women with a negative finding in the sentinel lymph node, no further surgical intervention in the axilla is indicated according to the NSABP B-32 study (6)., Václav Pecha, Dušan Kolařík, Erika Menzlová, Monika Dvorská, Markéta Trnková, and Lit.: 80
Cíl. Cílem práce bylo provedení průzkumu aktuálně používaných lymfoscintigrafických a navazujících operačních metodik při ra-dionavigované biopsii sentinelové uzliny na pracovištích v České republice a jejich porovnání s publikovanými pracemi. Metoda. Dotazníková akce na pracovištích nukleární medicíny v České republice. V přehledových tabulkách jsou uvedeny základní varianty parametrů používaných na 29 pracovištích. Výsledky. Indikace - karcinomy prsu TI až T2 a ojediněle do T3, na 75% pracovišť do velikosti tumoru 30 mm. U DCIS je prováděna biopsie sentinelové uzliny na 67 % pracovišť. Po neoadjuvantní chemoterapii je prováděna biopsie sentinelové uzliny na 57 % pracovišť. Stejný počet pracovišť používá větší i menší nanokoloidní částice podobné aktivity (průměrně 100-120 MBq). Mírně převažuje peritumorózní aplikace nad povrchovou aplikací. U multicentrického/multifokálního karcinomu je biopsie sentinelové uzliny indikována na 55 % pracovišť a aplikace radiofarmaka je téměř z 60 % periareolární a z 30 % subdermální/ intradermální. Lymfoscintigrafii provádějí všechna pracoviště. Operace v den aplikace se provádí na polovině pracovišť, vždy dojde k proměření transkutánní aktivity. Barvivo používá Ví pracovišť. Počet vyjímaných uzlin je v průměru 1,7. Polovina operatérů čeká s dokončením axilárního výkonu na výsledek peroperačního histologického vyšetření sentinelové uzliny. Patolog většinou používá při hodnocení imunohistochemii. Při výskytu mikrometastáz v sentinelové uzlině je axilární disekce provedena na 80 % pracovištích vždy, při nálezu izolovaných tumoróz-ních buněk je axilární disekce prováděna na 50% pracovišť. Extraaxiální sentinelové uzliny jsou exstirpovány s různými omezeními. Úspěšnost metodiky SLNB je sledována na 90 % pracovišť. Závěr. Zjištěné rozdíly v metodice biopsie sentinelové uzliny užívané v České republice odpovídají uznávaným variantám metodiky., Aim. Evaluation of currently used lymphos-cintigraphic procedures for sentinel lymph node biopsy (SLNB) in Nuclear Medicine Departments in the Czech Republic (CR) with surgical solving of different clinical findings and comparison with the recently published papers. Methods. Questionnaire completed at Nuclear Medicine Departments. Results. There are stated essential variants of used parameters in 29 departments in the summary tables. Indication - breast carcinoma Tl to T2, sporadically T3. In case of DCIS patients the SLNB is performed in 67% and after neoadjuvant chemotherapy in 57%. Small and large particles of the similar activity are injected in the same percentage. Peritumoral injection is a bit preffered in comparison to superficial injections. The SLNB is indicated in case of multicentric/ multifocal carcinoma in 55% and the application site is in 60% of patients periareolar. Lymphoscintigraphy is performed in all departments. Surgery is performed on the same day in 50%, there is always transcutaneus activity counted. Only a third of the departments use blue dye injections. The number of removed nodes is on the average 1.7. One half of surgeons wait for histological results of sentinel lymph node (SLN). Pathologists mostly use immunohistochemistry Axillary lymph node dissection is performed in 80% in the presence of SLN micrometastases and in 50% in case of isolated tumor cells every time. Extraaxillary SLNs are removed with limitations. Success of SLNB is recorded in 90%. Conclusion. The essential differences in the methods of SLNB in different departments in the CR correspond to commonly accepted modifications., Milan Šimánek, Pavel Koranda, and Literatura 35
Lymfangiogenéza – tvorba lymfatických kapilár – v malígnom melanóme a v jeho blízkom okolí zohráva dôležitú úlohu pri metastázovaní tumoróznych buniek z malígneho melanómu do organizmu. Malígny melanóm produkuje epidermálny rastový faktor EGF, ktorý indukuje tvorbu cievneho rastového endotelového faktora VEGF-C, a tým spúšťa lymfangiogenézu. Je veľmi pravdepodobné, že malígne bunky z melanómu vstupujú do lymfatických kapilár aj cez špecializované inter-endotelové spojenia (endotelové mikrochlopne, primárne chlopne) situované v ich stenách. Po vstupe malígnych buniek do lymfatických kapilár putujú tieto bunky v lymfe do sentinelovej lymfatickej uzliny. Malígne bunky môžu pravdepodobne lymfogénne metastázovať priamo aj do distálnych spádových lymfatických uzlín. Vo včasnom štádiu malígneho melanómu sa nevylučuje ani hematogénna cesta metastázovania., Lymphangiogenesis – proliferation of lymphatic capillaries – in melanoma and in its vicinity plays an important role in metastatic process of malign melanoma cells in organism. Melanoma produces epidermal growth factor EGF which induces vascular endothelial growth factor VEGF-C and thereby starts lymphangiogenesis. It is very probable that malignant melanoma cells enter lymphatic capillaries also through specialized inter-endothelial junctions (endothelial microvalves, primary valves) situated in their walls. After entry of malign cells into lymphatic capillaries, these cells travel in lymph to the sentinel lymph node. Malign cells metastasize through lymphatic vessels probably also directly into distal regional lymphatic nodes. Metastasizing through blood vessels is suggestible also in early stage melanoma., and Eva Rovenská