This article deals with germanisms in Czech. Frequencies of 26 different new High German loanwords were analyzed in the Czech National Corpus. These borrowed words were standing in competition with their Czech synonyms. This comparison is used to study the question of whether germanisms or their equivalents in Czech are more used by native speakers. For this analysis new High German loanwords were deliberately selected in order to verify the actuality of the topic. But the major part of the study was examined in a diachronic period. This shows not only the current situation but in most cases the frequency of the selected loanwords throughout their existence. The calculations of the average frequency are made for each century (since 1650), and also in the recent modern period (from 1947 to 2008). and Článek se zabývá germanizmy v češtině. Prostřednictvím Českého národního korpusu byly zjišťovány různé frekvence 26 novohornoněmeckých výpůjček a jim konkurujících českých synonym. Článek se na základě frekvenčních srovnání snaží odpovědět na otázku, zda čeští rodilí mluvčí preferují germanizmy či dávají přednost jejich českým ekvivalentům. Článek analyzuje nejen aktuální situaci, ale ve většině případů ukazuje frekvenci vybraných germanizmů z diachronního hlediska, po celou dobu jejich existence. Byla vypočtena průměrná frekvence za každé století (od roku 1650), včetně posledního moderního období (od roku 1947 do roku 2008).
Tento článek používá empirická data při evaluaci postojů českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám, převzatých z celonárodního průzkumu, který byl proveden v listopadu roku 2005 v Centru pro výzkum veřejného mínění – Sociologický ústav AV ČR.1 Tento výzkum (dále jen „Postoje“), který spojuje synchronní a diachronní úhel pohledu, představuje první větší studii svého typu v návaznosti na Tejnora z října 1970.2 Autor srovnává své závěry nejen se zjištěními Tejnorovými, ale i s celou řadou novějších dat, zahrnující výsledky z vlastního dotazníku distribuovaného v malém měřítku v červnu-červenci 2005, a dalších dvou úzce zaměřených prací Jiřího Krause [1995] a Silke Gesterové [2000].3 V textu jsou odlišeny dva hlavní parametry: názory na jazykové prostředky a hodnocení toho, jak jich mluvčí užívá. Bohužel, není v mezích této studie upřesnit realitu úzu těchto prostředků mluvčím, ale Český národní korpus potvrzuje, že níže uvedená převzatá slova jako celek tvoří důležitou část dnešní slovní zásoby., This article uses empirical data to evaluate Czech perceptions of lexical borrowing, based on a nationwide poll conducted in November 2005 by the Public Opinion Research Centre of the Institute of Sociology of the Academy of Sciences of the Czech Republic. The survey combines synchronic and diachronic perspectives, and is the first major study of its kind since Tejnor, October 1970. It broadly concludes that most Czechs accept functionally necessary loanwords, but feel that their language contains a surfeit of peripheral foreign terms, which are used too frequently and somewhat inappropriately. Resistance to lexical innovation from other languages is especially strong amongst the elderly (particularly men) and the less well educated., and Tom Dickins.