Rytina: Narcissus (perly ve vlesech, plášť zakrývající cípem genitálie) v ruce oštěp, skloněný nad tůní, v níž je jeho obličej. Vedle pes, smotaný provaz a trubka. Nad Narcissem Amor mířící na něj lukem se šípem. V průhledu vlevo dvě Nymfy, levá ukazuja na Narcissa., Hoop Scheffer 1980#, 108., and Text pod obrázkem se končí stejně jako dvouverší v básni na Narcissa od Georgia Cameraria (Camerarius 1627, 164: Qui Nymphae vivos vivae modo tempserat ignes, sentiat et moriens commorientis aquas).
Kresba (30, 1 x 24 cm): Apollón (věnec, plášť sepnutý na rameni) hraje na violoncello uprostřed Múz zpívajících a hrajících nahudební nástroje. Zleva doprava: varhany, příčná flétna, trubka, bubínek, loutna, roh, třetí a poslední Múza je zobrazena s knihou v ruce. Vlevo v popředí říční bůh, vzadu Pegasos, výjev je umístěn do lesa., Prag um 1600#, II, č. 643 s. 174., and Patrně přípravná kresba pro malbu. Obdobná kompozice ze stejné doby, ale s Minervou, je ve Vídni (Albertina inv. n. 7995).
Bronzové sousoší: nahá Venuše sedí na draperii a snaží se oběma rukama zadržet Adónida, který od ní odchází, ve zdvižené pravicu drží lovecký roh. Mezi Adónidovýma nohama sedí na zemi pes.
Diana (Artemis). Die jungfräuliche Göttin der Jagd ist gleichzeitig auch Mondgöttin und eine große Beschützerin der Frauen und Kinder. Sie ist die Zwillingsschwester von Apollo und gehört zu den 12 olympischen Göttern, ihr Tempel in Ephesos zählte einst zu den sieben Weltwundern der Antike. In Großsedlitz ist sie allerdings reichlich barock-frivol gezeichnet mit ihrem aufreizendem Kleidchen, Mondsicheldiadem und keck unter den Arm geklemmtem Jagdhorn ...
Nástropní malba ve štukové kartuši. Adonis, na ramenou plášť, v pravici drží kopí a lovecký roh na červené stuze, u jeho pravé nohy pes, u levé Amor. Vpravo sedí Venuše, která se snaží zadržet odcházejícího Adonida. Nad Venuší putto a párek holubic., Audyová 2005, 55-56., and Budova byla dokončena kolem r. 1660. Fresková dekorace stropu (31 výjevů) byla později (po r. 1717) přemalována bez respektu k původnímu ideovému záměru výzdoby.
Nástropní malba nad vstupním schodištěm. Figurální scéna v krajině. Uprostřed kompozice oblak, na něm vůž tažený jeleny. Kolem vozu psi, putti s lesními rohy, pochodněmi a vavřínovým věncem. Na zemi putti s ulovenými zvířaty a ptáky. Ve voze sedí ženská postava s kopím v ruce (Diana), vedle za ní a dole u vozu další ženská postava (nymfy), za vozem letící okřídlená postava., Poche 1978#, s. 403., and Tříska 1986#, s. 130.
Olejomalba na plátně (76 x 102 cm). Scéna v krajině před jeskyní. Autor zobrazuje okamžik, kdy se v bouři chystá milenecká dvojice Dido a Aeneas, ukrýt v jeskyni, a to pod patronací bohyně Juno, která sedí na oblaku s vlající drapérii nad hlavou a s pomocníky spouští na krajinu déšť. Nad milenci se vzáší Amor s šátkem na očích a střílí z luku., Daniel, Prohaska 1995#, 156, B 37., Zboranová 2005#, 65-66., and Obraz patrně vznikl jako jedno z bozzett pro výzdobu paláce Raimonda Buonaccorsiho v Maceratě, kde byl v 18. století umístěn jeden z největších cyklů barokních výjevů s námětem historie Aenea. Ze sbírky Colloredo-Mansfeld (konec 18.-zač. 19. století).
Mědiryt (297 x 168 mm). Dole sedící Apollón, hraje na lyru, proti němu sedí Pan, v levé ruce drží syrinx, nad nimi letí putto, troubí na roh., Zlatohlávek 1997#, 107, č. 48., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Rytina podle jedné ze čtyř kompozic, podle nástěnné malby Francesca Primaticcia (stropu ve Fontainebleau). Podle ikonografického významu fresek, které mají planetární symboliku, dá se soudit, že hudební soutěž mezi Apollónem a Panem má vyjadřovat kosmickou harmonii.
Kresba perem (267 x 556 cm). Figurální scéna zasazená do prostředí antického Říma (v pozadí uprostřed Cestiova pyramida, před chrámem nalevo Venuše s Amorem). Průvod tančících postav, muži pijí z pohárů, hrají na dvojitou flétnu, syrinx, tančící žena s thyrsem, putti věnčící Pana, motiv opilého Siléna na oslu, muž troubící na točený roh. Nalevo je žena věnčící hermovku., Neumann 1974#, 197-199, č. k. 105, obr. 129., and Bakchický průvod je inspirován antickými reliéfy s bakchickými scénami, objevuje se tam i od 16. století velmi často zobrazovaný motiv Siléna jedoucího na oslu a podpíraného vedle jdoucím mužem (srov. Exemplum: Silén na oslu). Autor se patrně inspiroval nejen antickými památkami, ale i jejch renesančními verzemi, z fresky A. Carracciho Bakchův triumf (Palazzo Farnese, 1595) například převzal skupinu Siléna na oslu, k níž Carracci přidal chlapce podepírající Silénovu nohu.