Nový rozbor poznatků, na jejichž základě byla před lety rekonstruována dispozice, stavební podoba a typologická příslušnost královského hradu z 2. pol. 13. stol. ve městě Písku, upozorňuje na značné, stále aktuální rezervy ve spolupráci stavebních historiků a archeologů při zkoumání historických staveb. Uvedená rekonstrukce hradu se odvolává na zjištění, která nejsou doložena dokumentací nálezových situací, často nelze odlišit tvrzení od hypotéz. Autor příspěvku poukazuje na problémy dosavadního hodnocení dochovaných částí hradního jádra, jeho kontextu s městskou zástavbou i genetických souvislostí. Písecký hrad byl považován za jeden ze základních kamenů definice tzv. středoevropského kastelu. Tato definice však nemá reálný základ. and A new analysis of the information used a number of years ago to reconstruct the layout, appearance and typological classification of the royal castle from the second half of the thirteenth century in the town of Písek in south Bohemia reveals the substantial and prevailing reticence in cooperation between architectural historians and archaeologists in the study of historical buildings. The aforementioned reconstruction of the castle is based on findings that are not documented by find contexts, and it is often impossible to differentiate between assertions and hypotheses. The author of the work highlights the problems in the existing evaluations of the preserved parts of the castle core, its relationship to the built-up part of town and even genetic contexts. The castle in Písek was regarded as a primary example of the ‘central European-castel’. However, this definition is lacking a realistic foundation.