Cíl: Zjistit prevalenci celiakie u dospělých pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T). Vliv nově zahájené léčby celiakie na kompenzaci diabetu a body mass index (BMI) pacientů. Chování protilátek proti tkáňové transglutamináze (atTG) po roce od zahájení léčby. Metodika: Retrospektivní hodnocení cíleného screeningu na celiakii v období 1. 1. 2007–1. 7. 2011 u 465 dospělých pacientů s DM1T v Diabetologickém centru I. interní kliniky LF UK a FN Plzeň (80 % všech pacientů s DM1T). Při pozitivitě atTG-A (popř. atTG-G) byla indikována enterobiopsie. U pacientů s nově indikovanou bezlepkovou dietou byl porovnán HbA1c a BMI v průběhu roku před stanovením diagnózy celiakie vs období 1 roku po 6 měsících od zahájení léčby (3–4 kontroly). Po roce od zahájení léčby byla kontrolována hladina atTG. Ke statistice byl použit párový t-test. Výsledky: Prevalence všech forem celiakie v souboru byla 10,5 %. 1,1 % pacientů (5 ze 465) mělo diagnostikovanou celiakii v dětství. Nově byla pozitivita atTG zachycena u 9,5 % (44 ze 465) pacientů – indikováni k enterobiopsii. Z toho 3 pacienti s atTG > 300 kIU/l odmítli enterobiopsii, u těchto pacientů je celiakie vysoce pravděpodobná a pro malkomplianci nešlo hodnotit vliv bezlepkové diety na BMI a HbA1c. 22 pacientů mělo potenciální formu celiakie (negativní histologie). Pozitivní nález z enterobiopsie byl zjištěn u 19 pacientů (4,1 %). Z podsouboru 22 pacientů (nově indikována bezlepková dieta), bylo nutné vyřadit další 3 pacienty (vývoj HbA1c a BMI byl ovlivněn prvozáchytem DM1T). Charakteristika podsouboru: 9 žen a 7 mužů, průměrný věk 38 ? 12 let, trvání diabetu 21 ? 13 let, celiakie diagnostikována 20,7 ? 13 let od záchytu DM1T. Během sledovaného období nedošlo ke statisticky významné změně bazální hodnoty HbA1c 67 ? 11,4 vs 69 ? 13,9 mmol/mol po sledování a významně se zvýšil BMI z 25,4 ? 4,2 na 25,9 ? 4,3 (p < 0,01). Po roce přetrvávala pozitivita atTG u 47 % (9 z 19) pacientů. Závěr: V souboru dospělých pacientů s DM1T byla zjištěna celková prevalence celiakie 10,5 %. Po zahájení léčby nedošlo k významné změně HbA1c, došlo k významnému vzestupu BMI. Pozitivita atTG přetrvávala po roce u 47 % pacientů., Objective: To assess the prevalence of celiac disease in adult patients with type 1 diabetes mellitus (T1DM). Influence the new started treatment of celiac disease on glycemic control and body mass index (BMI) of the patients. Prevail the anti-transglutaminase antibody (atTG) positivity one year after commencement of the therapy. Methods: A retrospective assessment of celiac disease targeted screening in 465 adult T1DM patients at Diabetes Center, 1st Medical Department, University Hospital in Pilsen (80 % of all T1DM patients) from 1. 1. 2007 until 1. 7. 2011. Enterobiopsy was indicated in case of atTG-A (or atTG-G) positivity. In patients with newly started gluten-free diet, HbA1c and BMI within a year after diagnosis of celiac disease were compared to a year period six months after treatment commencement (3–4 visits), atTG was evaluated one year after treatment beginning. Paired T-test was used for statistical evaluation. Results: The prevalence of all forms of celiac disease in the studied group was 10.5 %. Celiac disease diagnosed in childhood was found in 1.1 % patients (5/465). Positivity of atTG was newly observed in 9.5 % (44/465) patients. Three patients with atTG > 300 kIU/l refused the enterobiopsy examination. Celiac disease is highly plausible. The influence of gluten-free diet on BMI and HbA1c could not be evaluated due to the lack of compliance. 22 patients had a potential form of celiac disease (negative histology). Positive enterobiopsy was found in 19 patients (4.1 %). Another 3 patients had to be excluded from the subgroup of 22 patients (newly indicated gluten-free diet) as the HbA1c values and BMI were affected by the primary diagnosis of T1DM. Subgroup characteristics: 9 women and 7 men, mean age 38 ? 12 years, diabetes duration 21 ? 13 years, celiac disease diagnosed 20.7 ? 13 years since first diagnosis of T1DM. No statistically significant change in HbA1c (67 ? 11.4 vs 69 ? 13.9 mmol/mol) was observed in the studied period, however and a significant change of BMI from 25.4 ? 4.2 to 25.9 ? 4.3 (p < 0.01) was found. The atTG positivity prevailed in 47 % (9/19) of patients after one year. Conclusion: A total prevalence of the celiac disease in the group of adult T1DM patients was 10.5 %. No significant change in HbA1c occurred following treatment, a significant change of BMI was observed. The atTG positivity prevailed in 47 % of patients after one year., and Iva Haladová, Daniela Čechurová, Silvie Lacigová, J. Gruberová, Zdeněk Rušavý, Karel Balihar
The aim of the study was to establish the frequency of hypovitaminosis D in children with type 1 diabetes mellitus (T1D), its influence on biochemical and densitometric parameters and the relation to diabetic nephropathy. 58 children with T1D at the age 9–19 years were enrolled to the study. Vitamin D concentration less than 30 ng/ml was considered as insufficient. 37 children (63.79%) had vitamin D level under 30 ng/ml, from these 19 subjects (32.7%) had vitamin D level under 20 ng/ml and 2 subjects (3.44%) under 10 ng/ml. Children with vitamin D deficiency had significantly lower magnesium concentration and lower Z score of lumbar spine (−1.34 ± 1.24 vs. −0.30 ± 1.21, p = 0.01) compared to diabetics with sufficient vitamin D concentration. No significant difference was found in parameters calcium, phosphorus or glycosylated hemoglobin. Patients with diabetic nephropathy (n = 18) showed no significant difference in vitamin D, glycosylated hemoglobin or Z score of lumbar spine compared to the patients without nephropathy (n = 40). Subjects with nephropathy had significantly longer diabetes duration, significantly higher cholesterol and triacylglycerol concentration. In our cohort of patients nearly two thirds of children had insufficient vitamin D concentration what supports the need to monitor and eventually supplement vitamin D in T1D subjects., Jarmila Vojtková, Miriam Čiljaková, Lenka Vojarová, Katarína Janíková, Zuzana Michnová, Veronika Šagiová, and Literatura 35
Popisujeme dva případy léčených kompenzovaných diabetiků s prokázanou přítomností paraproteinů v krevním séru. U obou z nich byly nalezeny výsledky HbA1c, neodpovídající jejich klinickému stavu a hodnotám plazmatické glukózy. Výsledky HbA1c byly porovnány s použitím dvou metod (obou na principu HPLC) měřením ve dvou různých laboratořích. U prvního pacienta s přítomností IgA kappa paraproteinu (48 g/l) poskytlo měření na přístroji DC-5 výsledky odpovídající dekompenzovanému diabetikovi a pacientovi bez diabetu v případě přístroje Variant II Turbo. U druhého pacienta s přítomností IgM lambda paraproteinu (27 g/l) byly oběma metodami opakovaně zjištěny neadekvátně nízké hodnoty HbA1c. Protože byla popsána řada interferencí paraproteinů při stanovení několika analytů krevního séra, považujeme za vhodné na tyto případy upozornit a pokračovat v podrobnějším studiu v budoucnosti na větším souboru diabetiků s prokázanou přítomností některého paraproteinu., We describe two causes of treated diabetic patients with paraproteinemia. In both cases the results of HbA1c show strong discrepancies with clinical statement and with plasma glucose concentrations. HbA1c results were controlled by repeated measurements by other method in other laboratory. Different results were obtained. In case of fi rst patient with IgA kappa paraprotein (48 g/l) show results of HbA1c obtained by method DC-5 picture of decompensated diabetes, results of Variant II Turbo picture of non-diabetes person, while glucose and clinical state indicated well compensation of diabetes. In case of the second patient with IgM lambda paraprotein (27 g/l) there were very low and improbable results in both HbA1c methods, while clinical statement and plasma glucose were in entire concordance with picture of well compensated diabetes. Interferences of paraproteins are very often observed in some biochemical analyses, but interference of paraprotein in HbA1c measurement is unusual. We wish to alert on this possibility, because in old diabetic patients increases number of persons with paraprotein., Friedecký B., Tichý M., Šolcová L., Špirková J., Maisnar V., Kudlej J., Vávrová J., and Lit.: 9
Cíl: Stanovení fetálního hemoglobinu (HbF) je důležité pro diagnostiku hemoglobinopatií a jiných onemocnění. Cílem naší práce bylo zhodnotit možnost presumptivního stanovení HbF v modu pro stanovení glykovaného hemoglobinu (HbA1c) na automatickém HPLC analyzátoru Tosoh HLC-723 G7. Materiál a metody: K analýze HbF v modu pro stanovení HbA1c bylo použito 63 vzorků nesrážlivé krve. Vzorky byly rozděleny do 3 skupin: 1. skupina (n = 24), HbF v intervalu 1–2 % z celkového hemoglobinu (Hb); 2. skupina (n = 21), HbF v intervalu 2–5 % z celkového Hb; 3. skupina (n = 18), HbF > 5 % z celkového Hb. U těchto vzorků byl zároveň kvantifikován HbF v thalasemickém modu stejného přístroje. Výsledky: Hodnoty HbF mezi 1–2 % spolu nekorelovaly (r = 0,241). Naopak byla nalezena korelace hodnot mezi 2–5 % (r = 0,825; p < 0,001), stejně tak jako hodnot HbF > 5 % (r = 0,889; p < 0,001). Klinický význam mají především hodnoty patologické, tedy hodnoty HbF větší než 2 % z celkového Hb. Takové hodnoty stanovené v modu pro analýzu glykovaného hemoglobinu je možno pokládat za správné. Naopak hodnoty HbF pod 2 % z celkového Hb stanovené v modu pro glykovaný hemoglobin nejsou analyticky správné. Závěr: Závěrem je možné konstatovat, že analytický mod pro stanovení glykovaného hemoglobinu na analyzátoru Tosoh HLC-723 G7 je možné použít také pro presumptivní kombinované HPLC stanovení fetálního hemoglobinu., Objective: Measurement of foetal hemoglobin (HbF) has an important clinical value in the diagnosis as well as in characterization of some Hb structural variants and other hemoglobinopathies. We evaluated presumptive HbF quantification in analytical mode for glycated hemogobin (HbA1c) on Tosoh HLC-723 G7 analyser. Material and Methods: We analysed 63 blood samples and quantified HbF by mode for glycated hemoglobin. The samples were sorted to 3 groups according HbF values: group 1 (n = 24) included HbF values 1–2 % of total hemoglobin (Hb), group 2 (n = 21) included HbF values 2–5 % of total Hb, and group 3 (n = 18) included HbF > 5 % of total Hb. We simultaneously measured HbF in all samples in mode for β-thalassemia determination on the same analyser. Results: The HbF values between 1–2 % obtained by glycated mode did not correlated with results by β-thalassemia mode (r = 0.241). The both HbF values between 2–5 % and HbF values > 5 % of total Hb correlated acceptable with results by β-thalassemia mode (r = 0.825 and 0.889 respectively; p < 0.001). Only pathological HbF values higher than 2 % of total Hb have the clinical significance. These values measured by mode for HbA1c determination is possible to take as correct. On the contrary, all HbF values lower then 2 % of total Hb, measured by mode for HbA1c determination, are not reliable. Conclusion: We conclude that analytical mode for HbA1c determination is also suitable to use for presumptive combined HbF quantification on Tosoh HLC-723 G7 analyser., Jiří Kukačka, E. Klapková, Richard Průša, and Lit. 7