Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
Nárožní čtyřpodlažní novorenesanční budova. Rohová fasáda a fasáda do Párisi utca je zdobená figurami (J. Gastell, Bécs). Nad portálem hlavního vchodu jsou dvě ženské okřídlené postavy, obě nad vchodem drží feston, jedna drží v levé ruce palmový list, druhá v pravici dubovou snítku. Nad portálem do boční Párisi utca jsou podobně zobrazeni putti nad okny v přízemí. V prvním patře tuto fasádu zdobí dvě sousoší a dvě alegorické postavy. Vlevo stojící žena, která drží telegrafní sloup, vedle ní z obou stran dva chlapci se svitky - alegorie telegrafu. Druhá plastika představuje alegorii obchodu - ženská postava s atributy Merkura (okřílený klobouk, kaduceus, měšec, za ní na zemi balík), třetí plastika představuje alegorii průmyslu - postava ženy, v levé ruce drží ozubené kolo, v pravé kladivo. Poslední sousoší je alegorií Dálkového obchodu - stojící žena, před ní globus na podstavci, po pravé i levé straně chlapci s balíky. Maďarské prameny nejsou v učení autorství stavby shodné. Podle Déryho (1991, s. 8) budova vznikla v letech 1871-1873, architektem byl Henrik Koch, vnitřní mozaiky vytvořil Gyár Oberalmi (ze Salzburgu), ornamentální dekorace Oppenheimer a Turneszky; figurální sochy: Gastell J. (z Bécse). Podle Töröka (1997, s. 121) je architektem budovy Antal Skalniczky. and Déry 1991, s. 88; Török 1997, s. 121-122
Pískovcová socha (v. 146 cm). Na skalisku socha nahého vousatého muže (klín zakrytý drapérií), na sehnutých zádech drží globus., Denkstein 1958, 147, č. k. 155, obr. 153)., and Socha Atlanta v Lapidáriu stála původně nad branou v nádvoří Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze čp. 373, po obou stranách byly ležící ženské postavy, Hojnost ? a Bohatství ? Socha Atlanta je dnes na původním místě nahrazena kopií, vzorem byla antická římská socha, Atlas Farnese (dnes v Neapoli) z doby okolo roku 150. Ačkoliv v 17. a 18. století převládala varianta antického sochařského typu, na níž Atlás stojí vzpřímeně, pražský sochař z Braunovy dílny napodobil poměrně přesně postoj antického originálu. Byl to zřejmě záměr, protože nedlouho po vzniku sochy pro Vrtbovskou zahradu, v roce 1727, vznikla v téže dílně socha vzpřímeně stojícího Atlanta pro Astronomickou věž Klementina. Důvody mohly být technické (vzpřímeně stojícího Atlanta nelze vytvořit v kameni) a estetické (socha nebyla určena pro pohled z velké dálky), ale lze také uvažovat o tom, že hrabě Vrtba chtěl antikizující sochařskou a malířskou výzdobu zahrady ohlásit již na vstupní bráně. V 17. a 18. století bylo téma Atlanta spojeno s veřejnými budovami, ale najdeme ho také na vrcholu západního pavilonu Zwingeru (Balthasar Permoser, 1717). Zatímco v Zwingru Atlantovi hrozí, že mu globus každou chvíli vyklouzne, Atlas ve Vrtbovské zahradě se drží antického vzoru a globus pevně podepírá oběma rukama. Stavebník sochou Atlanta nad vstupem do své soukromé zahrady upozorňoval na svoji významnou veřejnou funkci: Jan Josef hrabě z Vrtby byl v letech 1712-1734 nejvyšším purkrabím Království českého. Pravděpodobným ohlasem této sochy je socha Atlanta na průčelí zámku Sloup z doby okolo roku 1736 (Sloup, zámek, Atlás).
Žlutá monochromní fresková malba napodobující bronz. Zachována pouze fragmentárně a v kresbách, ústřední postavou byla personifikace Říma (přilba, žezlo) v dopředu napřažené ruce drží postavu Victorie, stojí na globu, před ním orel., Kaufmann 1988#, 20.35., and Spranger si dům v Praze koupil v roce 1585. Kresba kdysi v Utrechtu (30 x 20 cm, prodána 1928) zobrazuje personifikaci Romy a možná se k malované fasádě vztahuje, kopie kresby (29 x 18, 9 cm) je v Lipsku (Museum für bildenden Künste, Graphische Sammlung, Rensi sbírka, díl 3). K fasádě se možná vztahuje i kresba v Darmstadtu (Hessisches LAndesmuseum) a v Budapešti (Szépmüvészeti Múzeum).
Štuková výzdoba tympanonu: znak Českého království doprovázený rohy hojnosti po obou stranách. Vlevo sedící Minerva se štítem a atributy umění a vědy. Vpravo Viktorie? s palmovou ratolestí a atributy průmyslu, obchodu a zemědělství., Poche, Preiss 1973#, 46, 65, 153., Ledvinka 1995#, 320-322., Vlček 1999#, 276-280., and Latinský nápis je upravenou verzí citátu Cicerona: SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem, Marcus Tullius Cicero, De legibus).
Rampa Národního muzea, pískovcové sochy, dvojice postav u hlavního vchodu - vlevo mladík, na nahém těle přehozena drapérie, opírá se o globus po své pravé straně - personifikace přírodních věd.
Otisk stříbrného niella (44 x 26 mm), sedící alegorická postava města Řím., Zlatohlávek 1997#, 53, č. 24., and Pochází ze sbírky Vojtěcha Lanny (1884).
Bronzový odlitek (v. 34, 5 cm). Mužská figura v antické zbroji a plášti, na hlavě vavřínový věnec, u pasu meč (dýka?), na dlani pravé pozdvižené ruky soška? Imperátor stojí na pravé noze, levá spočívá na globu., Chlíbec 2006#, 152-153, č. 66, obr. s. 153., and Dílo získáno do sbírek NG v roce 1946, v 19. století označeno za práci Roccatagliata.
Plastika nahé ženy z polychromovaného dřeva (v. 41 cm), u levé nohy globus., Vlnas 2005#, 137., and Barokní kopie bronzové plastiky Venuše Uránie od Giovanniho da Bologna (Vídeň, Kunsthistorisches Museum). Sošku věnoval velkovévoda František I. císaři Rudolfu II.
Na reverzu mince s portrétem básníka a politika Pontana je postava múzy, v levé ruce drží lyru, v pravici globus., Chlíbec 2006, 254-255, č. 120, obr. s. 255., and Uranie je evokací Pontanovy básně Urania.