Fenomenologie není pouze specifi cká metoda filosofi ckého zkoumání, ale též svébytná fi losofi cká pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné fi losofi cké nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofi e, a to v kontrastu proti dobově populárním fi losofi ckým pozicím, jimiž byly naturalismus a fi losofi e světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy fi losofi e skutečně přísně vědeckou fi losofi í, jež bude fi losofi í fenomenologickou. and Since phenomenology isn’t just a method of philosophical research but also a genuine philosophical stance, Husserl discusses in his famous article Philosophy as a Strict Science from 1910/11 at least three notions of philosophy to demonstrate, what should be considered solely as a scientifi c philosophy. Th is may only be his phenomenological philosophy, which Husserl contrasts against both in his time most popular philosophical positions, i.e. the naturalism, and the philosophy of world view. But there is also another “brand” of philosophy that’s being mentioned in his article: the so called ‘Tiefsinn’. Is it a fourth notion of philosophy, or just the extreme derivation from the “world view”? Not only shall our article answer that question, but also demonstrate Husserl’s conception of a phenomenological philosophy being a strict scientifi c philosophy in contrast to naturalism as well as the world view.
Na konci padesátých let Merleau-Ponty ve svých textech zavádí nový formulační a významový okruh související s pojmem „viditelnosti“, variantou pojmu „tělesnost“ (chair). Cílem této stati je ukázat, že důsledná interpretace zmíněného okruhu nutně vede k tomu, že musíme pojem viditelnosti považovat za systematicky privilegované východisko pro interpretaci všech dílčích Merleau-Pontyho výkladů. Pojem viditelnosti resp. tělesnosti totiž shrnuje Merleau-Pontyho tezi o prioritě souvislosti „horizontu“ či „pole“ ve vztahu k tomu, co je předmětně a individuálně myslitelné uvnitř něj, a to nikoli již pouze z fenomenologického hlediska a u konkrétních témat, nýbrž obecně a v ontologickém smyslu. Článek nabízí rozbor lexika viditelnosti, z takto naznačené perspektivy viditelnosti charakterizuje Merleau-Pontyho pojetí fenoménu a shrnuje jeho ontologické důsledky na příkladu dvou ústředních témat, jimiž je vztah mezi subjektem a objektem a mezi empirickým a ideálním., In his writings at the end of the fifties, Merleau-Ponty introduced a new semantic and expressional circuit with the concept of “visibility”, a variation on the concept of “flesh” (chair). The aim of this article is to show that a consistent interpretation of this circuit necessarily leads us to a consideration of the concept of visibility as a systematically privileged viewpoint for the interpretation of all Merleau-Ponty’s more particular discussions. The concept of visibility, or flesh, summarises Merleau-Ponty’s thesis that the proper cohesion of the “horizon” or “field” is prior to that which is objectively and individually thinkable within it. Thus, Merleau-Ponty’s pivotal idea is set down not just from the phenomenological viewpoint, or in particular instances, but rather quite generally and in an ontological sense. The article offers an analysis of the lexis related to the concept of visibility, characterises Merleau-Ponty’s conception of phenomenon from its perspective and summarises its ontological consequences, using the example of two central themes i.e. the relation between subject and object and the relation between the empirical and ideal., and Jan Halák.