Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): alegorická oslava vítězství císařských vojsk nad Turky v Uhersku. V popředí jsou antikizujuící personifikace řek Dunaje a Savy, na nebi uprostřed hvězda, napravo kozoroh, nad nímž monogram císaře Rudolfa II. Vedle kozoroha je Jupiter s orlem a Fama troubící na jednu ze svých dvou trub. Na levé straně je Merkur (caduceus), pod ním orel, vedle je Juno (páv) zakrývající Lunu, která má velký měsíční srpek v pozdvižené ruce., Prag um 1600#, I, č. 58., and Jupiter a další olympská božstva na nebi demonstrují, že Rudolf II. bojuje z Turky z vůle boží. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch. Demonstruje to Juno zakrývající měsíc, aby císařské oddíly nebyly předčasně odhaleny při nočním útoku na Raab, který je zobrazen dole. Hvězda a Kozoroh byly atributy antického císaře Augusta, k němuž se Rudolf II. tímto způsobem připodobnil. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): na pozadí bitevní výjev, uprostřed spoutaný Svár sedí na ukořistěných zbraních, nad ním ukořistěné praporce. Nalevo Fortitudo (lev) s římskou standartou s císařským orlem. Nad ní znak Kozoroha císaře Augusta, který si Rudolf II. přisvojil., Fusenig 2010#, s. 237 č. 99., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): v pozadí je bitva mezi císařským vojskem a Turky na soutoku Sávy a Kupy, personifikace obou řek v popředí (nazí muži s nádobami s vytékající voou). Uprostřed na ostrově sedí personifikace Chorvatska nebo Štýrska (koruna, žezlo), které Victoria s palmovou ratolestí vkládá na hlavu vavřínový věnec. Na nebi orel podporovaný příznivým větrem (foukající obličej) vztahuje pařát na turecký půlměsíc., Fusenig 2010#, s. 237 a č. 95., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Antická symbolika se na obraze objevuje v podobě personifikací řek, Viktorie s atributy a Jupiterova orla na nebi.
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): noční scéna dobytí Rábu je zobrazena napravo, v popředí je personifikace Rábu objímající sloup, na něž sedí císařský orel. Pravicí drží za vlasy Turka, který jí odvazuje pouta. Zleva k Rábí přistupuje Victoria, v levicí drží roh hojnosti a palmovou ratolest, pravicí korunuje Ráb vavřínovým věncem. Na nebesích je Diana s měsíčním srpkem, před ní klečí Juno (páv), která svit měsíce skrývá pláštěm. Napravo na nebi světlo s nápisem "Jehael" (Jahwe) - poukaz na to, že vítězství bylo božím zásahem., Fusenig 2010#, s. 237, č. 97 a 101., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Juno zaclánějící měsíční srpek připomíná, že dobytí peevnosti umožnila bezměsíční noc, znamení boží přízně. Na kresbě dochované v Berlíně (Staatliche Museen, Kupferstichkabinett inv. č. KdZ 4722) má postava u nohou Rábu podobu Occasio. Antické božstvo dobré příležitosti, Occasio (Kairos), mělo vlasy jenom na přední straně hlavy na znamení, že jakmile se k nám obrátí zády, již ji nelze chytit.
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): v pozadí bitva o Stoličný Bělehrad (Székesfehérvár), v popředí vlevo truhlící Turci, vpravo sedí personifikace Uher, korunuje ji císařský orel, vedle stojí vousatý muž v antické zbroji (vavřínový věnec) s palmovým listem a tureckým měsíčním srpkem (personifikace říše římské?). Nhoře Panna Maria korunuje Uhry., Fusenig 2010#, s. 237 č. 98., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb).
Olej na pergamenu (34 x 42 cm): císařský vyslanec (soudobé oblečení) stojí s rukou v bok, gesto levice naznačuje argumentaci, proti němu stojí Turek (turban) s napřaženým mečem. Za císařským vyslancem stojí Herkules (kůže, kyj), za Turkem stojí vlk v turbanu a nahé Furie (hadi místo vlasů) s pochodněmi. V pozadí Konstantinopol. Na nebi Jupiter (svazek blesků a orel), Minerva (přilba, dlouhá tunika) a Mars (brnění, meč). Minerva a Mars drží společně kopí., Kaufmann 1988#, I/49., Fusenig 2010#, s. 237, č. 94., and Součást série obrazů oslavujících turecké války, které byly ve formě knihy (11-14 obrazů) součást císařské sbírky v Praze (dochovalo se 7 maleb a kresebné kopie 14 maleb). Střetnutí habsburské říše s říší osmánskou říší je prezentováno jako pokračování boje olympských božstev, v němž stojí Minerva a Mars bok po boku ("arte et Marte"). Mír a rozkvět civilizace proti válce a chaosu byl topos, který habsburská propaganda převzala z propagandy augustovské.
Olejomalba na mědi (40 x 31 cm): nahá Venuše sedí a objímá se s Adónidem, který se ohlíží na dva amoretti v popředí hrající si s loveckým psem, další pes v levém rohu. V pravém rohu luk, toulec, kopí a orel se svazkem Jupiterových blesků., Kaufmann 1988#, 7.43., and Přítomnost orla s Jupiterovými blesky ve výjevu s Venuší a lovcem (Adonidem ?) ukazuje na alegorický význam obrazu.
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Reliéf na dně mísy: v popředí je řada trojrozměrně pojatých zajatců Amora z řad římských císařů (všichni ruce svázané za zády). První tři jdou doleva, všichni jsou v antikizující zbroji s mečem u pasu. Průvod vede Caesar (vavřínový věnec na hlavě, na pancíři orel), dále Augustus (vavřínový věnec) a Nero (lví hlava na nárameníku, licousy), jejich hlavy fyziognomické portréty podle dochovaných antických zobrazení. Uprostřed řady je Karel Veliký (vousy, koruna, antikizující zbroj, na nohou středověké brnění) a Konstantin Veliký (knír, přilba s chocholem, antikizující zbroj). Napravo je polonahý španělský král Filip II. jako Samson, který se sklání k sedícímu nahému císař Rudolfovi II., který je zobrazen jako Herkules (lví kůže na klíně). Ve druhé řadě Amorových zajatců jsou tři postavy, Hadrian (nebo Marcus Aurelius), Šalamoun a Alexandr Veliký. Za zajatci je čtyřspřežím tažený vůz, na němž sedí vepředu Pán s opratěmi v jedné a bičem ve druhé ruce. Za Pánem je spoutaný nahý Jupiter s rysy Rudolfa II., na konci vozu trůn ve tvaru Sfingy, na kterém sedí Amor (pásku na čele, toulec) s lukem v levici a šípem a palmovým listem ve zdvižené pravici. Za Amorem jde muž v brnění s praporem, na němž jsou oči a srdce. V zadním plánu jde v čele, za koňským spřežením, okřídlená Hora jara (Ver) v průsvitných šatech a se závojem, jedné ruce kytice, ve druhé větev (myrta). Vedle Ver kráčí na jedné straně žena v brnění se zapálenou pochodní na tyči, na druhé straně je postava s kopím, na němž nabodnuté srdce a girlanda. Za touto skupinou je žena s mečem, na němž jsou tři srdce, je oblečená podle pozdně středověké módy, patrně francouzská královna Isabela Bavorská. Je obrácená do protisměru, k ženě s měsíčním srpkem na čele, která patrně představuje Dianu z Poitiers, milenku francouzského krále Jindřicha II. Za nimi další standarty s nabodnutými srdci, Amorovým lukem a šípy, hořícím probodnutým srdcem, za Jupiterem je líbající se pár, za Amorem Merkur se standartou s okřídleným srdcem, kterému brání ve vzletu kruhové závaží. V pozadí postavy ve středověkých brněních, mezi nimi standarta s nabodnutým srdcem a praporem s nápisem SPQR, za mužem s praporem s očima a srdcem je v profilu bavorský vévoda Albrecht V. (vousy). Na pravé straně průvodu vousatý muž v přilbě krytý oválným štítem. Za průvodem krajina, nad spřežením na obzoru kruhový chrám Venuše s obeliskem, cíl procesí., Irmscher 1999#, 89-116, and Literární inspirací byly Jamnitzerovi "I trionfi" Francesca Petrarcy z let 1356-1374. Sedm zajatců Amora v popředí představuje čtvrtou světovou říši, kterou založil Caesar a která vyvrcholila Rudolfem II. Jako literární i výtvarná předloha Jamnitzerovi posloužil německý překlad Petrarcových Trionfi doplněný dřevoryty (Federmann 1578), z nichž převzal kompozici triumfu i jednotlivé postavy (Augustus). Jména připojená k postavám na dřevorytu identifikují antické římské císaře v čele Jamnitzerova průvodu. Postavy s tyčemi s pochodní a kořistí (v tomto případě ukořistěná srdce) byly inspirovány Mantegnovým antickým triumfem, z něhož Jamnitzer převzal i postoje mužů v popředí. Amor s páskou zakrývající oči nemá v antice obdobu, tato představa koření ve středověku, na Jamnitzerově reliéfu si Amor si sundal pásku z očí a dívá se na stranu, na Rudolfa II.- Herkula. Ten se právě snaží osvobodit ze zajetí profánní lásky, aby mohl dosáhnout svého cíle prostřednictvím nebeské lásky, na kterou odkazuje prapor s očima a srdcem.
Reliéf ze zlaceného stříbra na spodku těla konvice, shromáždění olympských bohů s palmovými listy (při uchu konvice směřujícím doprava, proti směru hodinových ručiček): Jupiter (koruna, blesk) na orlu, u jeho nohou dvě nádoby, Neptun (trojzubec), Pán (rohy, syrinx), Kybele (koruna z hradeb), Pluto (dvojzubec), tři Grácie, Mars (zbroj), nahá Venuše, Amor (toulec, šíp, páska na čele), Merkur (okřídlená čapka, caduceus) nese nahou Psýché, Bakchus (věnec z vinné révy, číše), Herkules (lví kůže, palmová ratolest), Saturn (nahý, polyká dítě), Diana (měsíční srpek), Apollón (záře okolo hlavy, lyra), Vulkán (čepice, kladivo) a neidentifikované božstvo., Irmscher 1999#, 212-226., and Shromáždění bohů evokuje svatbu Amora a Psýché. Postavy olympských božstev se vztahují k triumfům nad nimi: Jupiter je pod Triumfem Cudnosti, tři Grácie pod Triumfem Smrti, Merkur a Psýché pod Triumfem Slávy. Herkules, Saturn a Apollón, božstva související bezprostředně s Rudolfem II. a jeho obnovou Zlatého věku, jsou pod Triumfem Času. Předlohou pro Jupitera byl Jupiter z rytiny Herkules na rozcestí (Johann I Sadeler, návrh Friedrich Sustris), dvě nádoby u Jupiterových nohou jsou nádoby s dobrým a špatným osudem, o nichž se zmiňuje Homér (Ilias 24, 527-528). V rámci vladařské ideologie se téma objevuje na fresce Rossa Fiorentina ve Fontainebleau, kde do Jupiterova chrámu vstupuje František I. s mečem a knihou v ruce. Po straně vchodu jsou velké dádoby s dobrem a zlem. Do chrámu nemají přístup personifikace sedmi smrtelných hříchů s páskami na očích. K rozšíření Rossovy malby přispěla rytina z téhož roku (nápis "OSTIUM IOVIS" nad vchodem, na váze nalevo "MALI", napravo "BONI". Vzorem pro tři Grácie byla známá rytina Marcantonia Raimondiho ze začátku 16. století, jejich význam souvisel patrně s Ficinovým novoplatónským výkladem, současně byly pravděpodobně symbolem svornosti, což bylo v habsburské říši aktuální politické téma. Vzorem pro skupinu Merkura a Psýché byla rytina ze školy Marcantonia Raimondi. Merkur unášející Psyche na nebesa v kontextu Trionfi-lavabo odkazuje na poslední stupeň novoplatónské pouti k bohu, remeatio. Psyché symbolizuje lidskou duši, která dosahuje nesmrtelnosti láskou k věčné kráse, kterou představuje dcera Amora a Psyché, Voluptas.