Antropometrická vyšetření jsou jednoduchými, levnými a účinnými metodami sledování množství svalové hmoty a procenta tuku v organizmu. U geriatrických pacientů jsou přínosná při odhalování osob v riziku malnutrice. Práce předkládá přehled užití antropometrických vyšetření jako součásti nutričních indexů a dotazníků. Dále jsou prezentovány výsledky srovnávající hodnoty antropometrických měření (obvod paže, měření kožní řasy nad tricepsem, dynamometrické vyšetření) u klientů domova důchodců a souborů hospitalizovaných geriatrických pacientů a mladých zdravých dobrovolníků. Prokázali jsme statisticky významný (p < 0,001) pokles svalové síly a obvodu paže u klientů domova důchodců oproti mladým dobrovolníkům. Při porovnání s hospitalizovanými geriatrickými pacienty měli klienti domova důchodců všechna antropometrická vyšetření vyšší., Anthropometrical examinations are simple, cheap and effective methods for monitoring muscle mass and body fat in an organism. They are useful to detect elderly people at risk of malnutrition. We present an overview of the application of anthropometrical examinations in nutritional indices and questionnaires. The study presents a comparison of anthropometrical measurements (mid-arm circumference, measurement of skin fold above the triceps, dynamometrical examination) in the group of elderly residents living in a retirement home and geriatric in-patients and young healthy volunteers. We identified statistically significant (p < 0.001) reduced muscle strength and mid-arm circumference in the group of elderly retirement home residents compared with the young volunteers. Elderly retirement home residents had higher results for all anthropometrical tests compared with geriatric in-patients., Dana Hrnčiariková, Božena Jurašková, Petr Klemera, Zdeněk Zadák, and Lit.: 12
Cieľ: Cieľom štúdie bolo preskúmať, ako sestry vnímajú svoju úroveň dôstojného prístupu k pacientom v domovoch sociálnych služieb (DSS) a identifikovať, či existujú významné vzťahy medzi úrovňou dôstojného prístupu k pacientom v DSS a demografickými znakmi (vek sestier, dĺžka praxe, vzdelanie a pod.). Metodika: Výskumný súbor tvorilo 106 sestier pracujúcich v domovoch sociálnych služieb v zriaďovateľskej pôsobnosti Trnavského samosprávneho kraja. Výskum prebiehal v období december 2011 až február 2012. Na zistenie úrovne dôstojného prístupu sme využili autorizovaný dotazník: Posudzovanie etických problémov – dôstojný prístup k pacientovi. Tvorí ho 5 subškál (informovanosť pacientov; autonómia; dodržiavanie dôvernosti a ochrany informácií; princíp spravodlivosti; intimita). Štatistická analýza bola realizovaná softvérom SPSS, verzia 15.0. Výsledky: Svoju úroveň dôstojného prístupu k pacientom v domovoch sociálnych služieb hodnotili sestry ako primeranú. Medzi vnímanou úrovňou dôstojného prístupu sestier a demografickými údajmi boli nízke korelácie. Signifikantne vyššiu úroveň dôstojného prístupu sme zistili u sestier s vyšším vzdelaním (Bc.). Najnižšiu úroveň dôstojného prístupu k pacientom v domovoch sociálnych služieb sme zaznamenali v subškále zameranej na autonómiu pacienta. Záver: Na základe poznania týchto výsledkov môžeme podporovať zmeny, ktoré budú prispievať k zvýšenej kvalite poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti v domovoch sociálnych služieb., Aim: The aim of the study was to examine nurses’ perception of their own level of dignified approach to patients in social care homes and to identify potential statistically significant relationships between the level of dignified approach to patients in social care homes and demographic data (nurses’ age, duration of clinical experience, education etc.). Methods: The sample consisted of 106 nurses working in social care homes run by the Trnava Region. An authorized questionnaire called Assessment of Ethical Issues – Dignified Approach to a Patient was used to determine the level of dignified approach. The questionnaire consisted of five subscales (patient awareness; autonomy; respecting confidentiality; principle of justice; intimacy). Statistical analysis was carried out using the SPSS version 15.0 software. Results: The level of dignified approach to patients in social care homes was self-assessed by nurses as adequate. There was a low correlation between the perceived level of dignified approach to patients and demographic data. Nurses with higher education (bachelor’s degree) demonstrated significantly higher levels of dignified approach. The lowest level of dignified approach was found in the subscale focused on patient autonomy. Conclusion: Based on the knowledge of these results, changes may be promoted that will contribute to increased quality of nursing care provided in social care homes., Silvia Lelkešová, Ingrid Juhásová, and Literatura 19
Východiska. Inkontinencí moči a/nebo inkontinencí stolice trpí v České republice více než polovina klientů v dlouhodobé ústavní péči a až 42 % klientů domácí péče. Inkontinence významně zvyšuje zátěž pro ošetřující a vyžaduje zvýšené náklady i na inkontinenční pomůcky. Přesto dosud chybějí údaje o individuálních potřebách inkontinentních klientů a o péči, která jim je v rámci diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů poskytována. Cílem druhé části projektu IncoFora "Inkontinence v kontextu ošetřovatelské péče" bylo zmapovat současnou praxi v péči o inkontinentní pacienty a klienty. Metodika. Hloubkové hodnocení diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů u 465 inkontinentních pacientů provedené v 9 léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN), 5 ústavech sociální péče (ÚSP), 10 domovech pro seniory (DS) a 10 agenturách domácí péče (ADP). Výsledky. U 70 % pacientů s inkontinencí moči nebyl stanoven typ inkontinence. Převažovaly těžké formy inkontinence (v 57 %), často spojené s inkontinencí stolice. Z komplikací byly nejčastější dermatitidy (20 %), močová infekce (19 %) a dekubity (12 %). Pouze u 13 % bylo provedeno urodynamické vyšetření, necelá 2 % absolvovala chirurgickou léčbu a farmakoterapie byla uplatněna u 6 % inkontinentních, 12,4 % je katetrizováno. Nejčastější inkontinenční pomůckou jsou plenkové kalhotky s průměrnou frekvencí výměny tři až čtyřikrát denně u 60 % inkontinentních, u zbývajících méně často, následují podložky (65 %), vložky (16 %) a vložné pleny (14 %). Závěry. Přes značnou variabilitu v léčebných i ošetřovatelských postupech mezi jednotlivými poskytovateli i typy zařízení jsme prokázali nedostatečné využití diagnostických metod, farmakoterapie a fyzioterapie, které jsou poskytovány jen malé části pacientů s inkontinencí. Vysoký je i výskyt především kožních komplikací. Nácvikové programy jsou uplatňovány, ne vždy však cíleně a i frekvence nácviku je nedostatečná. Zjištěné nedostatky v kvalitě poskytované péče jsou zapříčiněny objektivními (nedostatek personálu, finanční limity) i subjektivními faktory (neexistence specifického standardu, nedostatečné znalosti, nízká motivace). Je třeba uplatnit systémová opatření zlepšující personální obsazení i navýšení finančních prostředků v těchto zařízeních, modifikovat stávající guidelines s ohledem na charakteristiky těchto pacientů a podpořit cílené edukační programy pro ošetřující personál., Background. Urinary and fecal incontinence are considered as symptoms worsening significantly patient?s quality of life and accounting for high costs particularly for nursing care for incontinent in long-term care facilities. We are facing repeated complaints of substandard quality of care and nursing practices provided to incontinent persons in these settings. In institutions, prevalence of incontinence raise up to 50?70% of residents and, about a half of home care clients suffer from incontinence, too. In the article we present results of the project "Incontinence in the context of nursing care". Methods. Survey in 34 nursing middle management specialists was performed in 9 nursing homes, 5 social care facilities, 10 homes for seniors and 10 home care agencies focusing on the current system and quality of nursing care. In-depth transversal evaluation of diagnostic, therapeutical and nursing interventions in 465 incontinent patients of the above mentioned providers. Results. In 70% of incontinent patients the type has not been diagnosed. In majority of cases severe incontinence was reported (57%) often associated with bowel incontinence. The most frequent complications were in decreasing order: dermatitis (20%), urinary tract infection (19%) and decubitus ulcer (12%). Urodynamic evaluation was performed only in 13% of patients, surgical treatment was provided in less than 2% and only 6% received pharmacotherapy. 12,4% of incontinent was catheterized. The most frequently used incontinent aid were briefs with average 3-4 daily changes in 60% of incontinent, less frequently in the remaining, followed by incontinence sheets (65%), pads (16%) and diapers (14%). Conclusions. Despite significant variability in care and nursing practices among individual providers and types of setting, diagnostic procedures, pharmacotherapy and physiotherapy are insufficiently offered and used in incontinent residents. Higher prevalence of complications particularly skin lesions was reported. Continence training programs are frequently offered, however often without targeting to appropriate residents and with inappropriately low frequency of training. These findings reflect poor quality of care provided and are caused by both objective (lack of personnel, financial limits for incontinence aids) and subjective factors (lack of specific standards, insufficient knowledge, and low motivation). It is necessary to introduce health system measures to increase manpower and financial limits for these facilities and, at the same time to modify current guidelines according to the specific needs of this population and support targeted educational programs for health care workers., E. Topinková, D. Jurásková, Z. Kučera, N. Müllerová, and Lit.: 25
Cieľ: Zámerom štúdie bolo zistiť ako seniori žijúci v domácom prostredí a seniori žijúci v sociálnom zariadení vnímajú kvalitu svojho života z pohľadu nezávislosti v aktivitách denného života. Metódy: Zvolili sme medzinárodný dotazník pre meranie kvality života WHOQOL-BREF a Barthelovej test ADL. Seniori z domáceho prostredia vypĺňali dotazník doručený prostredníctvom sestier ADOS a seniori v sociálnom zariadení vyplnili dotazník doručený prostredníctvom sestier pracujúcich v sociálnom zariadení. Vzorku tvorilo 140 seniorov. Výsledky: Štatistickou analýzou sa nepotvrdil štatisticky významný vzťah medzi seniormi z domáceho prostredia a seniormi zo sociálneho zariadenia v subjektívnom vnímaní kvality života, fyzickým stavom v závislosti na sebestačnosti v aktivitách denného života. Závery: Zistené výsledky môžu uplatniť zdravotnícki pracovníci v geriatrickom ošetrovateľstve., Aim: The aim of this study is to explore the attitude of the elderly receiving health care at home and those living in care homes towards their quality of life in activities of daily living. Methods: In our study we used the internationally-known WHOQOL-BREF Questionnaire and the Barthel index of activities of daily living (ADL). The elderly living at home received the questionnaire from visiting nurses, residents of care homes from the nurses working in the care home. The study sample consisted of 140 elderly people. Results: Statistical analysis did not confirm statistically significant difference in the attitude of the elderly living at home and those living in care homes towards their quality of life in daily activities. Conclusion: The results of our study may be useful for nurses with geriatric nursing career., Jana Virgulová, Darina Schedová, and Literatura
Iktus není jen zdravotně sociálním problémem, ale představuje i velkou ekonomickou zátěž pro společnost. Je ovšem také nesporné, že lze významně snížit morbilitu a mortalitu dokonalejší organizací péče, urgentní diagnostikou a léčbou a správnou rehabilitační péčí. Mítink Evropské společnosti péče o cévní a mozkové příhody se konal v listopadu 1995 ve švédském Helsigborgu. Výsledkem je Helsingborgská deklarace, která ve 13 bodech a dvou částech shrnuje hlavní komplexní cíle péče o nemocné. Předmětem sdělení není patofyziologická ani léčebná problematika iktu, ale spíše podnět k zamyšlení. Péče o akutní Stavy doznala jistě v posledních několika letech jedinečných možností. Sekundární prevence a patřičný zájem o další osud nemocného, na které se snaží autoři poukázat, jsou z více příčin nedostatečné. Státní zdravotnická zařízení jsou systémem financování nucena k omezené době hospitalizace, nemocní jsou předkládáni z oddělení nemocnic mnohdy předčasně do ústavů následné péče. Tato zařízení mnohdy nemají personální ani věcné vybavení a finanční krytí pro komplexní potřebnou terapii. Rehabilitační pracovníci namnoze nejsou vedeni k problematice rehabilitace hemiparetiků. Kam tedy s pacientem po CMP?, Stroke presents not only a health and social problem but also a great economic burden for the society. However, morbidity and mortality can undoubtedly be significantly lowered by more efficient organization of patient care, by urgent diagnostics and therapy and by appropriate rehabilitative care. The Pan European Consensus Meeting on Stroke Management took place in Swedish Helsingborg in November 1995 and resulted in the Helsingborg Declaration, which summarizes, in 13 items and two parts, the principal complex goals of patient care.The subjea of the present communication is not the pathophysiology or therapy of stroke but rather an encouragement to refleaion. Acute care has certainly made extraordinary progress in the past few years. However, secondary prevention and interest in the further fate of the patient are insufficient and the authors point to several causes. State health care facilities are pressed by their financial system into limited hospitalization periods, the patients are often too early transferred from hospital wards into institutions of long-term care. These facilities often lack personal and material resources and financial backing necessary to provide complex therapy as needed. Rehabilitation therapists are often not lead into specialized rehabilitation of hemiparesis. The question then is: Where to put a stroke patient?, Jiří Podivínský, Lilia Kostecká, Kamila Balogová, Lit: 3, and Souhrn: eng
Současná situace v péči o lidi s demencí je diskutována v souvislosti se závěry šetření Veřejného ochránce práv v zařízeních pro seniory. Je zřejmé, že tato péče není v současné době v České republice v rámci zařízení sociálních služeb uspokojivým způsobem řešena a není poskytována v dostatečné kvalitě. To se projevuje mimo jiné v častém užívání omezovacích prostředků. Považujeme proto za nutné upozornit na naléhavou nutnost tuto problematiku řešit. Stručně představujeme také strategii České alzheimerovské společnosti (P- PA- IA) pro péči o lidi s demencí., Current care for patients with dementia is discussed in the light of the report of the Public Defender of Rights. It is apparent that the current care for persons with dementia is not sufficient in many ways and in many institutions; insufficient quality of care results in frequent use of restraints. Therefore, we emphasize the urgent need to find solutions on how to improve this very unsatisfactory situation. We also introduce the Czech Alzheimer Society's (P- PA- IA) strategy on care for persons with dementia., Iva Holmerová, Božena Jurašková, M. Rokosová, Hana Vaňková, and Lit.: 6
Příspěvek popisuje původní výsledky dvou šetření prevalence kognitivní poruchy u 325 obyvatel domovů pro seniory v České republice. Výběrové šetření na standardních odděleních 12 domovů ukázalo velmi podobné výsledky jako hloubkové šetření kognitivního stavu všech obyvatel jednoho zvoleného zařízení běžného typu. V souhrnu, více než polovina obyvatel trpí nějakou formou kognitivní poruchy, u více než 40 % všech obyvatel dosahuje tato porucha hloubky demence. Tyto výsledky jasně poukazují na potřebu kvalifikované péče o klienty s demencí v rámci domovů pro seniory a na potřebu vzdělávání personálu těchto zařízení v problematice přístupu ke klientům s demencí., The authors present results of their study of prevalence of cognitive impairment in inhabitants of residential care facilities in the Czech Republic. Cognitive status of 325 residents was examined. Dementia was present in more than 40% of residents. These results imply the need for specialized care for persons with dementia. Appropriate education of professionals in residential care facilities is necessary., Hana Vaňková, Božena Jurašková, Iva Holmerová, and Lit.: 9