Nástěnná malba al secco: polonahý Orfeus sedí v lese na skále a hraje na lyru zvířatům (slon, jelen, žirafa, kůň, lev, pes, zajíc, had, opice, želva, páv, veverka)., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and O tématu srov. Exemplum: Orfeus.
Pískovcová socha na soklu: nahý Aktaión (drapérie přes rameno) stojí u pahýlu stromu, levá paže zdvižena, u jeho nohou pes., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. O antických sochách Aktaióna srov. Willemsen 1956.
Nástěnná malba: malé kartuši pod figurální scénou s apoteózou Aineia je postava sedící Diany se psem. Na čele má půlměsíc, v ruce drží luk. Na zemi lovecké trofeje (zajíc, pták)., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Výjev v trojúhelníkové kartuši je přemalován nebo dokonce navržen F. Přečkem a jeho pomocníkem G. Schmidtem až v letech 1900-1903.
Olej na plátně (178 x 220 cm): vítězný Amor (luk, toulec) drží v ruce šíp, sedí na pytli s penězi, kolem hudební nástroje, globus, umělecká díla, zbroj, napravo je pes., Togner 1999#, s. 370, č. 366., and Kopie podle obrazu z roku 1640 ve sbírce arcivévody Leopolda Wilhelma. Obraz je ilustrací Vergiliova slavného verše ze Zpěvů pastýřských: "omnia vincit Amor: et nos cedamus Amori" (Verg. ecl. 10, 69).
Olej na plátně (59 x 70 cm): mladý nahý Bakchus (věnec z vinné révy, číše, konvice) jede na kozlu v čele průvodu. Kozla vede putto se psem, za kozlem tančí malý Faun (kozí nohy) a putto (věnce z vinné révy, číše. Napravo Faun objímá Bakchantku (konvice), za nimi starý Faun. Výjev je umístšn do lesa, průvod směřuje napravo, kde je v průhledu vidět kruhový antický chrám., Togner 1999#, s. 333-4 č. 336., and Obraz byl koupen před rokem 1675 od malíře ve Vídni.
Olej na plátně (245 x 187 cm): Prokris (tunika a plášť) vychází z lesa, v hrudi šíp, kterým ji omylem zastřelil Kefalos. Před ní stojí vyděšený Kefalos (krátký lovecký plášť, vysoké boty), oštěp v ruce. Mezi nimi jsou jejich dvě děti, jedno vztahuje ruku k matce, druhé k otci. Za Kefalem je pes., Togner 1999, s. 179-180, č. 139., and Kopie podle ztraceného originálu. Zatímco v Ovidiových Proměnách je Prokris zabita kopím, na obraze je to šíp, což však byla běžná součást dobového pojetí příběhu - ironická narážka na Amorův šíp. Malíř se ale od dobového pojetí a Ovidia odchýlil začleněním dětí Kefala a Prokris. Ovidius se o nich nezmiňuje a jejich přítomnost není slučitelná s jeho verzí, podle níž Prokris svého muže tajně špehovala. Přítomnost dětí mýtický příběh proměnila v moralitu: na spory rodičů doplácejí děti.
Olej na plátně (153 x 222 cm): ve středu obrazu je nahoře socha sedící Diany na vysokém soklu, před ním je oltář s hořícím ohněm, za ohněm soška jelena. U oltáře je kněžka Diany (bílý šat přetažený přes hlavu, za oltářem ženy, jedna s flétnou. Před oltářem klečí žena s jelínkem, vedle ní dítě. V popředí vlevo muž přivádí jelena a napravo dvě ženy se psy. and Togner 1999#, s. 303-304, č.303
Olej na plátně (220 x 204 cm): Marsyás (kozí nohy) se svázanýma rukama je pověšený za nohy na strom, na němž je pověšená Marsyova syrinx. Nahý Apollón (vavřínový věnec, dlouhé vlasy, plášť na zádech, červené boty) s nožem v pravici mu stahuje kůži z těla. Nad Apollónem stojí polonahý muž (špičatá čepice, prázdná pochva u pasu) s nožem v ruce a stahuje Marsyovi kůži z nohy. Nalevo stojí Apollón v červené tunice, hledí vzhůru a hraje na hudební nástroj (lyra di braccio). Napravo stojí nahý Faun (Rohy, špičaté uši, kozí nohy) s kovovým vědrem v ruce, před ním sedí zadumaný polonahý Midás (koruna na hlavě, červený plášť přes rameno), vedle něj malý Faun se psem, malý psík líže z kaluže krve pod Marsyem., Togner 1999#, 339-350, č. 341., Held 2008#., and V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho Proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Tizian převzal kompozici obrazu od Giulia Romana, který ji vytvořil v rámci příprav na malířskou výzdobu Palazzo Te v Mantově (kresba z let 1525-1535 v pařížském Louvru, nástěnná malba od Romanových spolupracovníků je v Camera di Ovidio, jižní stěna, napravo). Tizianův obraz se od Romanovy kresby liší především tím, že Tizian vyplnil pravý dolní roh malým Faunem a dvěma psy. Na kresbě je Apollón dvakrát, stojící je charakterizovaný lyrou a klečící a stahující Marsya je charakterizován dlouhými vlasy, čelenkou a toulcem na zádech. Tizian tuto dvojí charakteristiku Apollóna převzal, vystupuje na obraze jako ztělesnění nejvyšší dokonalosti (hudební nástroj) i nejvyšší moci (nůž). Alegorický charakter obrazu je zdůrazněn tím, že Marsyas nemá bolestí zkřivenou tvář a odevzdaně přijímá trest, na symbolický rituál ukazuje i pozice hlavou dolů a způsob uvázání na strom červenými stuhami. Výklad poselství obrazu je však stále předmětem diskuse.
Mramorová plastika. Poprsí bohyně Diany, nad čelem půlměsíc, v náručí drží psa, kolem pasu zvlněná drapérie., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 82, 84, 69., and Jedna z osmi mramorových bust neznámého sochaře, snad z Fontanovy dílny.