Statická scintigrafie ledvin je jednoduchá neinvazivní metoda založená na principu záchytu 99mTc-DMSA ve funkčním ledvinném parenchymu. Snímání se provádí s odstupem 2-4 hodin po intravenózní aplikaci. Vyšetření je standardizováno, dobře dostupné, reprodukovatelné a nevyžaduje sedaci. Je spojeno s radiační zátěží, efektivní dávka činí přibližně 1 mSv bez ohledu na věk dítěte. Senzitivita DMSA skenu pro detekci parenchymových defektů u akutní pyelonefritidy se pohybuje mezi 90-100%. DMSA sken ale neumožňuje odlišit změny vyvolané akutním zánětem od jizev. Statická scintigrafie ledvin je akceptována jako referenční metoda, která spolehlivě detekuje přítomnost pyelonefritických jizev citlivěji než ultrazvuk, ale ne dříve než s odstupem 6 měsíců po atace akutní pyelonefritidy Negativní časný DMSA sken vylučuje jizvení a někteří autoři proto navrhují u těchto dětí neprovádět mikční cystografii. Optimální vyšetřovací algoritmus, který dovede identifikovat pyelonefritické jizvy a rizikové faktory vedoucí k recidivám infekce močových cest, zatím neexistuje. Každý dosud navržený má své výhody a nevýhody a bez jejich znalosti je nelze přejímat., Renal cortical scintigraphy is a simple noninvasive method based on principle of uptake 99mTc-DMSA in functional renal parenchyma. Static imaging is performed 2-4 hours after intravenous injection. Examination is standardize, well available, reproducible and it does not need sedation. It is associated with radiation dose of approximately 1 mSv, regardless of the age of the child. The sensitivity of DMSA scan for the detection of parenchymal defects due to infections ranges from 90 to 100% but does not allow differentiation of acute pyelonephritis from renal scars. It is the reference method for detecting renal sequelae after acute pyelonephritis, is more sensitive than sonography and should be performed no sooner than 6 months after the last documented infection. This indication is widely accepted. The role of cortical scintigraphy is still largely debated in acute pyelonephritis. Some authors suggest that after a normal result of an acute DMSA scan micturating cystourethrography is unnecessary. In children with a clinical diagnosis of pyelonephritis the optimal management strategy to identify associated renal injury and to uncover risk factors for future infection does not exist. Each of them has advantages and disadvantages and without their knowledge is impossible to practise them., Táborská K., and Literatura
Cíl: Podat přehled současných názorů na indikace a provedení IVU u dětí. Závěr: V současné době význam IVU klesá a nahrazují ji jiné vyšetřovací metody - především ultrazvuková vyšetření, urografie magnetickou rezonancí (MRU) a scintigrafie ledvin. Hlavním důvodem tohoto vývoje je snaha snížit radiační zátěž dětského pacienta. Zbylé indikace: pre- a postoperační stavy, traumata močového systému, urolitiáza, ureterolitiáza, vrozené anomálie ledvin., Aim: Place an overview of current views on the indication and IVU in children. Conclusion: The importance of IVU decreases at present and other examination methods are preferred - especially ultra-sonography, MRU and renal scintigraphy The main reason for this trend is to reduce the radiation dose to the pediatrie patients. The remaining indications: pre- and postoperative conditions, urinary tract trauma, urolithiasis, ureterolithiasis, congenital anomalies of the kidneys., and Ráčilová Z, Jíra I, Skotáková J.
Cíl: Podat přehled současných názorů na indikace a provedení CT močového systému u dětí. Závěr: CT vyšetření naráží u dětí na problém vysoké radiační zátěže. Děti jsou zvýšeně citlivé na záření a mají rozdílné citlivosti orgánů od dospělých a rovněž spektrum jejich nemocí je jiné. Je nutné používat pediatrické protokoly CT vyšetření a používat automaty k optimalizaci dávky během skenování. Nové, vylepšené rekonstruktory na základě iterativního zpracování dat vylepšují CT obraz, takže je možné podstatně snížit dávku záření při CT vyšetření. Prvním indikačním pravidlem u dětí je vyhnout se, pokud je to možné, CT vyšetření a kde to je možné, použít raději vysoce kvalitní UZ a MR. Současné indikace CT vyšetření močového systému u dětí jsou vrozené vady, závažné nebo komplikované infekce močových cest, traumata, obstrukční uropatie, komplikovaná nebo nejednoznačná urolitiáza, tumory a jejich diferenciální diagnostika, hematurie, renovaskulární onemocnění., Aim: An overview of current opinions on the indications and CT of the urinary system in children. Conclusion: CT examination in children faces the problem of high radiation dose. Children are more sensitive to radiation and have different sensitivity of organs from adults as well as their spectrum of diseases is different. It is necessary to use pediatrie CT protocols and use automats to optimize the dose during scanning. New improved reconstructors based on iterative data processing improve CT image, so it is possible to significantly reduce the radiation dose during CT examinations. The first indication rule for children: avoid, if possible, CT examination and where it is possible use high quality ultrasound and MR. Current indications for uro-CT in children are congenital malformations, severe or complicated urinary tract infections, trauma, obstructive uropathy, complicated or unclear urolithiasis, tumors and their differential diagnosis, hematuria, renovascular disease., Ráčilová Z, Jíra I, Skotáková J., and Literatura
Péče o nemocné s vrozenými srdečními vadami má v České republice nejen významnou historii, spadající do předválečného období, ale především systematickou a dlouhodobou práci s excelentními výsledky u pediatrických pacientů. Se zlepšováním péče o tyto nemocné se také zlepšuje jejich přežívání s potřebou kontinuální péče v dospělosti včetně reoperací, katetrizačních ablací incizionálních tachykardií a dalších specializovaných výkonů ve složitém morfologickém terénu. Článek je zamyšlením a apelem na všechny zodpovědné odborníky, organizátory a plátce zdravotní péče, jak postupovat dále a zajistit specializované vzdělávání, kontinuitu péče o tyto nemocné včetně návrhu organizačních změn a nastiňuje nutnost dalšího vývoje tohoto významného oboru., Care of patients with congenital heart diseases in Czech Republic does not have only important history, falling to the prewar period, but especially systematic and long-term work with excellent results in pediatric patients. With improvements in the care of these patients also improves their survival with the need for continuous care in adulthood including reoperation, catheter ablations incisional tachycardias and other specialized procedures in difficult heart morphology. The article is a reflection and an appeal to all responsible professionals, organizers and payers of health care, how to proceed and provide specialized training, continuity of care for these patients, including proposed organizational changes and outlines the need for further development in this important medical field., and Miloš Táborský, Jana Popelová, Anna Nečasová, Jan Janoušek, Štěpán Černý, Petr Němec, Jan Pirk, Milan Šamánek
Úvod: Perfuzní scintigrafické vyšetření mozku slouží k spolehlivému ověření mozkové smrti pro účely transplantační medicíny či k volbě okamžiku možnosti ukončení reanimačních procedur. Smrt mozku je ireverzibilní vymizení všech mozkových funkcí včetně funkcí mozkového kmene bez ohledu na přetrvávající funkce kardiovaskulárního systému a jiné orgánové funkce. Stanovení mozkové smrti je zásadní diagnózou pro darování orgánů k transplantaci. Přípustnost odběru od zemřelého dárce a náležitosti zjištění smrti za účelem poskytování léčebné péče jsou v české legislativě pevně zakotveny. Metoda: Vyšetření provádíme na naší KNM od roku 2003 na dvouhlavých gamakamerách firmy Siemens. Radiofarmakum 99mTc-HMPAO aplikujeme intravenózně formou bolusu. Dynamická část je snímaná v přední projekci, statická část v přední, zadní a obou bočních projekcích. Výsledky: Od roku 2003 do června 2012 bylo provedeno 124 vyšetření u 118 pacientů (103 dospělých a 15 dětí) s klinickými známkami smrti mozku – potencionální dárci orgánů. U 8 pacientů nebyla mozková smrt potvrzena. Odběr orgánů nebyl proveden u 23 pacientů z důvodu různých kontraindikací nebo z důvodu nesouhlasu rodičů či zákonných zástupců u dětí. Závěr: Perfuzní scintigrafie mozku je metoda neinvazivní, technicky nenáročná, plně vyhovující a prakticky bez možnosti falešně pozitivního nálezu. Vyšetření nepřináší pro pacienta rizika komplikací, a proto je její zařazení do algoritmu vyšetření mozkové smrti naprosto vhodné., x, Drahoslava Nováková, Otakar Kraft, Radoslava Drozdková, and Literatura 15
Účel studie: Retrospektivně jsme zpracovali výsledky léčby mozkových nádorů stereotaktickou radioterapií a radiochirurgií. Použité metody: Pacienti podstoupili plánovací CT a MR vyšetření. Poté bylo provedeno plánování cílového objemu a ozařovací techniky v BrainLab systému a pacienti byli ozářeni na X-noži Varian s vícelamelovým kolimátorem BrainLab. Radiochirurgie byla aplikována jednorázově s fixací ve stereotaktickém rámu. Pacienti, kteří podstoupili frakcionovanou stereotaktickou radioterapii, byli fixováni pomocí speciální stereotaktické masky. Statistické zpracování bylo provedeno ve spolupráci s Ústavem matematiky a statistiky PřF MU Brno. Výsledky: Celkem bylo ozářeno 101 pacientů s primárními mozkovými tumory. Nejčastěji se jednalo o meningeomy a high-grade gliomy. Medián sledování byl 22,4 měsíců. Pacienti, kteří podstoupili radiochirurgii, měli medián dávky 18 Gy. Pacienti, ozařovaní frakcionovaně, měli medián dávky 25 Gy. Toxicita léčby byla nízká. Stabilizace onemocnění byla zaznamenána u 68 % pacientů, parciální remisi dosáhlo 10 % a jeden pacient měl kompletní remisi. Závěr: Výsledky naší léčby jsou srovnatelné s publikovanými studiemi. Stereotaktické ozařovací metody mají své důležité místo v léčbě primárních tumorů mozku., We analysed retrospectively our treatment of primary brain tumors using stereotactic radiotherapy and radiosurgery. Methods: Patients underwent CT and MR examinations. Target volume and technique were planned in BrainLab system. Patients were irradiated on X knife. Radiosurgery was apllied with fixation using stereotactic frame. Stereotactic mask was used in cases of stereotactic radiotherapy. Statistical processing was performed at Department of mathematics and statistics, Faculty of Science, Masaryk university Brno. Results: 101 paients were included in our study. In the most of cases there were diagnosis of meningeoma and high-grade glioma. Median follow up was 22,4 months. Median of dose of radiosurgery was 18 Gy. Patients, whose underwent stereotactic radiotherapy, were median of doses 25 Gy. Treatment toxicity was low. Stable disease was recorded in 68 % of cases, partial remission achieved in 10 % patients and one patient had the complete remission. Conclusion: Results of our study are comparable with results other publicated studies. Stereotactic treatment irradiation has the important role in the treatment of brain tumors., Hana Doleželová, Petr Pospíšil, Pavel Šlampa, Irena Čoupková, Jan Garčič, Pavel Fadrus, Tomáš Svoboda, Iveta Selingerová, Ivana Horová, and Literatura
Druhá část sdělení o problematice stopových prvků v kritických stavech je věnována mědi a selenu. Kuprémie po krátkém poklesu po traumatu stejně jako u systémové infekce stoupá. Ceruloplasmin, na který je v plazmě vázána, je reaktantem akutní fáze. Deficit mědi vyžadující úhradu vzniká při rozsáhlých popálených plochách, ztrátách sekretů zažívacího traktu a negativní bilanci při hemodialýze. Protože je měď nezbytná pro utilizaci železa při tvorbě transferinu a hemoglobinu, vede její nedostatek k hypochromní anémii. Je uvedeno doporučené dávkování mědi při výše uvedených ztrátách. Selen má řadu funkcí významných pro přežití kritických stavů, mezi které patří ochrana před organickými peroxidy, přeměna tyroxinu v aktivní trijodtyronin, zlepšení odpovědí na glukokortikoidy, kontrola glykémie, inhibice adhezních molekul a vliv na funkci T lymfocytů. Selenémie je při systémovém zánětu snížená a s tíží stavu (např. s rozvojem sepse) progresivně dále klesá. Práce referuje o řadě klinických pokusů se suplementací různě vysokých dávek selenu, podávaných maximálně po dobu dvou týdnů. Mortalita významně klesla zatím v jen jednom rozsáhlém klinickém pokusu, mezi dalšími jednotlivě uváděnými pozitivními výsledky jsou např. zlepšení skóre víceorgánové dysfunkce (SOFA), úprava nízkých hodnot cholesterolu, prealbuminu, glutathionperoxidázy, pokles C-reaktivního proteinu. Jsou diskutovány optimální terapeutické dávky. Pro měď i selen jsou uvedeny i toxické projevy předávkování, které se samy mohou stát příčinou kritických stavů., The second part of the communication on the issue of trace elements in critically ill patients is devoted to copper and selenium. After a short decrease in trauma, as well as in systemic inflammation, plasmatic level of copper increases. The copper is bound on ceruloplasmin, which is an acute phase reactant. Copper deficiency requiring substitution occurs in extensive burns, losses from the gastrointestinal tract or in negative balance during haemodialysis. Copper is necessary for the utilization of iron in the formation of haemoglobin and transferrin and therefore the insufficient level results to hypochromic anaemia. The authors present the recommended doses for copper supplementation in the aforementioned losses. Selenium possesses a number of functions important for the surviving of critical illness, including protection from the organic peroxides, the conversion of thyroxine to active triiodothyronine, improvement in response to glucocorticoids, glycaemic control, inhibition of adhesion molecules and the effect on the function of T-lymphocytes. The level of selenium is reduced in systemic inflammation and it falls progressively depending on the severity of condition (e.g. sepsis). The article reports a number of clinical trials with different regimens of supplementation with high doses of selenium, administered for maximal period of two weeks. The mortality rate has dropped significantly so far in one large clinical trial only. Some other trial have reported positive results in some outcomes: SOFA score improvement in patients with multiple organ dysfunctions, elevation of previously low cholesterol, praealbumin and glutathione peroxidase levels, and reduction in C-reactive protein values. The optimal therapeutic doses are discussed in detail. The toxic effects of copper and selenium overdose, which can cause a critical condition per se, are mentioned., Brodská H., Kazda A., Valenta J., and Literatura
Obezita dětí je v oblasti veřejného zdraví vážným celosvětovým problémem. Výživa, fyzická (in)aktivita a sedavý životní styl, ke kterému patří sledování televize, práce či hraní her na počítači, jsou nezávislými rizikovými faktory nárůstu BMI (nárůstu hmotnosti). Cílem předkládané práce bylo posoudit asociace mezi stravovacími návyky, fyzickou aktivitou, životním stylem, nadváhou a obezitou u dětí ve věku 8–14 let v Královéhradeckém, Libereckém a Pardubickém kraji. Cílovou skupinou (n = 2042) byli žáci ze základních škol z 2., 4., 6. a 8. ročníku. Všechny sledované parametry (vynechávání jídla, celkový energetický příjem, preference potravin a nápojů...) byly hodnoceny formou četnosti (%) v celé skupině, dle pohlaví a dle tělesné hmotnosti. Ve všech sledovaných parametrech měly děti s nadváhou/obezitou vždy horší výsledky než děti s normální hmotností, i když ne vždy signifikantní. Největší rozdíly byly zjištěny při dodržování pitného režimu, kde děti s nadváhou/obezitou pijí především slazené nápoje., Childhood obesity is a serious public health concern worldwide. Dietary behaviour, physical activity and a sedentary lifestyle which includes television viewing, working or playing games on the computer are independent risk factors for increased BMI (increasing weight). The aim of this study was to explore dietary habits, physical activity and lifestyle associated with overweight and obesity among children 8–14 years of age, in Hradec Králové, Liberec and Pardubice district. The target population (N = 2042) comprised elementary school children in the 2nd, 4th, 6th and 8th grade. All monitored parameters (skipping meals, total energy intake, food and beverage preferences...) were evaluated by frequency (%) in the group, by gender and according to body weight. In all monitored parameters overweight/obese children have worse results, although not always significantly, than children with normal weight. The biggest differences were found in compliance with liquid intake, overweight/obese children primarily drink sweetened beverages., Hana Střítecká, Pavol Hlúbik, and Literatura 21
Interventions of paediatric obstructive sleep apnea syndrome are complex, varied and multidisciplinary. The goal of the treatment is to restore optimal breathing during the night and to relieve associated symptoms. Evidence suggests that the surgical intervention with removal of the tonsils and adenoids will lead to significant improvements in the most incomplicated cases, as recently reported from a meta-analysis. However, post-operative persistence of this syndrome in paediatric population is more frequent than expected, which supports the idea of the complexity of this syndrome. Adenotomy alone may not be sufficient in children with OSAS, because it does not address oropharyngeal obstruction secondary to tonsillar hyperplasia. Continuous positive airway pressure can effectively treat this syndrome in selected groups of children, improving both nocturnal and daytime symptoms, but poor adherence is a limiting factor. For this reason, CPAP is not recommended as first-line therapy for OSAS when adenotonsillectomy is an option. It is now being investigated the incorporation of nonsurgical approaches for milder forms and for residual OSAS after surgical intervention. Althought adeno-tonsillar hypertrophy is the most common for OSAS in children; obesity is emerging as an equally important etiological factor. Therefore an intensive weight reduction program and adequate sleep hygiene are also important lifestyle changes that may be very effective in mitigating the symptoms of this syndrome. Pharmacological therapy (leukotriene antagonists, topical nasal steroids) is usually use for mild forms of OSAS and in children with associated allergic diseases. Special orthodontic treatment and oropharyngeal exercises are a relatively new and promising alternative therapeutic modality used in selected groups of children with OSAS. and A. Šujanská, P. Ďurdík, J. Rabasco, O. Vitelli, N. Pietropaoli, M. P. Villa
Many aspects of surgical treatment of intestinal malrotation in children remain to be debatable. In the opinion of the majority of the specialists, surgical treatment is required after the diagnosis taking into account serious complications of intestinal malrotation. Purpose. The purpose of this research was to conduct an analysis of surgical tactics and operative treatment method for isolated and associated intestinal malrotations in children. Material and methods. We observed 123 children at the age of one day to 15 years with malrotation during the period of 2002 to 2013. Results. We presented the data from observing 123 children at the age of one day to 15 years with various clinical-anatomic forms of intestinal malrotation over from 2002 to 2013. In 62 patients (50.4%), the evidences of the high intestinal obstruction were prevalent, while 61 (49.6%) showed signs of low intestinal obstruction. 116 patients (94,3%) were given operative intervention: radical – 95(81,9%) and palliative – 21 (18,1%). In 56 % of the cases, various simultaneous surgeries were required. There are proposed differential approaches in relation to anatomic form of malrotation and possibility of the fixation of large intestine in the physiological position. Conclusion. The results obtained from the operative treatment are presented. The lethal outcomes could be reduced from 54.7%, among the patients being observed from 2002 to 2010, to 16,7% in patients being operated during 2011 to 2013., Nasriddin Shamsiddinovich Ergashev, Jamoliddin Bahronovich Sattarov, and Literatura